Zlatý patent a demokracie 2011

Současný lidožravý stát chce daně. Normální člověk se řídí heslem, co mi říkal můj tatíček: Můžeš žrát, ale nesmíš mlaskat. A co dělá naše státní byrokracie?

Docela často si přijdu jak v robotě, služebnictví, jako feudální podaný. Ale komu jsem služebník, když více jak 20 let jsem odpovědný jen sám sobě a nemám žádné nadřízené?

Momentálně jsou zdánlivě nízké daně, neb těžiště daní je přesunuto do daní nepřímých, ale podstatné je datum dne daňové svobody, které se v posledních 20-ti letech nijak významně neměnilo.

V roce 2011 je, podle ekonomů Patria Finance, den daňové svobody 20.06.2011. Tedy, do 20.06. všechny vydělané peníze průměrného občana jsou odevzdány „státu“  a teprve ostatní dny v roce, jsou vydělané peníze k dispozici tomu, kdo pracuje.

Nebo jinak: 46,6 % vydělaných peněz ten co pracuje odevzdá „státu“. Převedeno na dny v týdnu: 3,3 dny z týdne by byla robota na feudálním v 21-ním století.

V 18-tém století, kdy podaným vládli skuteční feudálové, vlastníci majetku, byla robota, tedy práce pro vrchnost, stanovena Marií Terezií (a Josefem II.) maximálně na 3 dny v týdnu. I když se šlechta takovému nařízení z Vídně bránila, pravdou je, že málokde byla robota delší, než tři dny v týdnu již před zavedením nařízení.

Porovnejme tedy 3 dny v týdnu za poroby a 3,3 dny v týdnu nyní. Za feudalismu daně ve výši maximálně 42,8 %, nyní 46,6 %. Je ještě potřebné podotknout, že daně za feudalismu byly regresivní a 42,8 % byla daň maximální. Čím více měl člověk majetku (a tedy i podaných).¨, tím měl daně nižší. Reálné rozpětí daňové zátěže tedy bylo od 42,8 % až do cca.: 4 %.

Dnešními slovy řečeno, i ty nejvyšší daně za feudalismu byly nižší daně než má současný průměrný občan v „liberálním“ demokratickém systému České republiky „moderní“ doby.

Je tu však jeden zásadní rozdíl. Feudálové, tedy majitelé pozemků vybírali „daně“ od lidí, kteří na jeho pozemcích žili, ale současně měl každý feudál bytostný zájem na tom, aby mu lidé na jeho pozemích chtěli žít a odvádět daně. A nejen oni, ale i jejich děti a další děti.

Měli totiž vztah k místu, odpovědnost k příštím generacím.

Jen zdánlivě sentimentální vlastnosti jsou podstata lidského života.

Věřím, že každý druhý to ví, ale jsem si jistý, že každý, kdo nemá vztah k místu a příštím generacím to neřeší.

Kdo nemá kořeny a vizi, je mrtvý.

Možná si nahrabe peníze, možná se stane politikem, třebas i presidentem, možná se na sebe bude s pýchou dívat do zrcadla, ale zcela určitě nebude tvořit. Nic důležitého po něm nezůstane.

Jako by nebyl.

PS: Zlatý patent (zrušení roboty) byla fáma, ale i ty nařízené 3 dny jsou méně než 3,3 dnů. Tedy jako by byl.