![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjh1iHQNaQFiUjrKCN74_1zhSPd7pvFWFtEf6swMPSLjkG-Mf4XiGhXZjZgalhu8jeXf6S0XC6QdX9cznidebO9cWw8eJqH8WXjmhEDmAaLxhjURiKibn_TU4Aiw70aRNsig59SkmLkgm8/s320/08.jpg)
První máj je jedno z výročí, které je přetahováno různými skupinami pro svůj účel. Pravda, jednou jsem se prvního máje účastnil, když jsem to dostal jeden z povelů, jako součást Československé Lidové Armády. Ano, kolaboroval jsem pod povelem s režimem, ale jinak mi stud z účasti v prasečím zástupu v prvomájovém průvodu bránil být bok-po-boku ve stádu.
Jistě, disidentem jsem nebyl, ale klást pasivní odpor možné bylo. Nebyl jsem jiskřička, pionýr, svazák ani komunista. A jsem rád, že jsem to ustál. Nebýt jiskřička, pionýr nebo svazák bylo jednoduché, stačilo nepřijít na určené místo v určený čas, ale odolat několikanásobným výzvám ke vstupu do strany už tak jednoduché nebylo.
Jasně, že jsem kličkoval a místo: „Vlezte mi na záda“, jsem říkal: „Tak vyzrálý se necítím, abych byl komunistou“, ale to už jsou snad jen menší prohřešky. Stejně jsem se na vysokou pedagogickou školu nedostal, takže to z pohledu výsledku, vyšlo nastejno.
Kdo si nemůže pamatovat normalizační časy, neví, jak těžké bylo klást i jen pasivní odpor a kdo zažil komunistické vězení ví, že pasivní odpor byl hodně malý vzdor.
Dělnický první máj, komunistický první máj, Máchův první máj, svátek anarchistů, majálesy, první máj - lásky čas, … každý si může vybrat.
Jsem rád, že si můžeme vybrat.