úterý 3. prosince 2019

Vekslákovo velmi pozdní odpoledne

Tomáš Pitr | Foto: Matej Slávik
Premiér je vlastně vekslák, co se svými nekalými praktikami, a na Česko neomezeným budgetem na PR, prolhal až do vysoké politiky a prezident je velmi nemocný a již poněkud nepříčetný starý pán, kterého jiní veksláci udržují alespoň v nouzovém provozu, aby dál tekly jejich kšefty.

Jak je možné, že takovéto panoptikum, tedy hloupý a ubrečený vekslák s nakradenou mocí z úvěrovaných peněz a vylhaných dotací i nemocný starý pán ovládaný veksláky, reprezentují naší republiku? Mimochodem, pokud by život Františka Mrázka neukončila profesionální střela, klidně mohl být dnes premiérem a možná i lepším. Možná to někdy pan Tomáš Pitr objasní.

A proč tenhle podivný stav politiky může koexistovat souběžně s normálními hodnotami života, jak je definovali Jiří z Poděbrad, Karel IV., Karel Čapek, T.G. Masaryk a Václav Havel?

Vlastně to ani velká záhada není, pokud se na svět díváme očima mých vrstevníků, kteří zažili "bolševika", osmdesátýdevátý, devadesátky, opoziční smlouvu a nástup oligarchů.
Jak se ale se současným stavem vyrovnávají mladší generace?

Zdánlivý blahobyt slušných výdělků v korporátu, hypotéky, všude přítomná zábava a volné víkendy jsou ten cíl, ta správná cesta?
Za normalizace to bylo obdobné. Když se nemudrovalo na veřejnosti, chodilo se do práce, tak peníze na živobytí byly, víkendy byly taky a navíc nebyl AIDS, takže to nespoutaně žilo i v pracovních kolektivech.
Podle hesla, když je co jíst, je dobře, se i za normalizace vlastně žilo stejně unifikovaně skvěle jako nyní (a navíc nebyl ten strach z AIDS).

Jednoduše řečeno: Pokud je většinové naladění společnosti normalizováno zdánlivým blahobytem, bude se dařit vekslákům a klidně i hloupým ale důsledným pragmatikům. Ta iluze blahobytu z nažranosti je podstatná bez ohledu na to, že samotný život se tím zásadně degraduje.

Košile bližší kabátu, znovu a znovu.

Stále ještě ale máme na výběr mezi smysluplným životem, kdy svým vlastním dětem budoucnost příliš nepokazíme nebo kulturou nenažranosti, která si nevidí ani na špičku nosu a odmítá přijmout odpovědnost delší než jeden metabolický cyklus.

Docela nedávno mne chytrý a o hodně mladší kamarád nazval: naivním iniciátorem. Možná to byla pocta nebo jen dobře míněná kamarádská rada jak to nedělat, sám nevím, ale od aktivit v občanském snažení (aktivismu) mne to neodradilo.

Spolu s přáteli připravujeme dvě různé akce.
První bude koncem ledna a půjde o celodenní "deep brainstorming" chytrých a odpovědných lidí na téma, jak dál. Druhá bude koncem května a má mít iniciační potenciál budoucích změn.

Pokud jsi, vážený čtenáři, dočetl až sem, není Ti lhostejno co bude dál a chceš se nějak podílet na věcech příštích, ozvi se.