čtvrtek 19. dubna 2018

Kličkování ve vykáceném lese

Zbraslav-Závist, 2018, P.D.

Za těch pár desítek let, co tu máme demokracii, jsme si zvykli, že jdeme tak trochu svou cestou. Komunismus jsme nezakázali, rozkrádání ve jménu privatizace (kapitalismu) neodsoudili, ale i tak jsme si zvykli, že existuje rozdíl mezi pravdou a lží, lhostejno, zda lež vyslovuje komunista nebo podnikatel.

Doba Andreje Babiše nastolila nový druh politiky. Ve shodě s relativizací jakékoli pravdy v digitálním světě se předkládají nová dogmata, pravda už není etalon, vize jsou k ničemu a ideje jsou zbytečné.

V takto globálně a důsledně pojaté relativizaci jakýchkoli nadčasových hodnot jsme se stali součástí nihilistického světa. Čím více civilizace, tím více nihilismu a naopak.

Přes parabolickou křivku pravdy a lásky jsme se od listopadu 1989 dopracovali zpět ke kořenům a zažitým modelům.
Lépe je na chatě, alespoň o víkendu.
Lépe je neřešit a starat se o sebe, možná ještě o nejbližší rodinu.
Lépe je se na humanismus vykašlat a nemarnit život marným bojem.
Lépe je mít klapky na očích, než se trápit složitostmi.
Lépe je nevidět, neslyšet, nemluvit.

Hledání smyslu v nesmyslnosti je kličkování v lese, který už někdo jiný dávno vykácel.

Je velká škoda, že skoro 29 let od listopadu 1989, se musíme stále babrat v politice.

Je tolik krásnějších věcí v životě.