Láska, naděje, zhmotnění průniku dvou duší, sny na omak, pochopení, změna adolescentních vizí v realitu, přijmutí odpovědnosti, křehký drobeček jako průnik současnosti a nadějí: miminko. Střed všehomíru, osa nové rodiny.
Urputná snaha být dobrou a lepší matkou, správným chlapem a otcem, stále ještě pochopení pro změny a všemu tvoří zlatou korunu roztomilý a na slunci i ve tmě jediný střed vesmíru, mladý nadějný terorista nebo roztomilá a přirozeně manipulující budoucí žena.
S nástupem zcela odlišných prostředí, míst, kde už nevládne jen sobeckost a manipulace, tedy školka a posléze škola, se role trochu mění.
Předškoláci i školáci začínají racionálně chápat rodinné zázemí a do příchodu puberty se tak pohybují ve střízlivém prostředí rodiny. (Pochopitelně v tom v lepším případě.) Bez dalších různorodých souvislostí si dovolím konstatovat, že vychovávané děti jsou podstatou, nadějí a smyslem bytí a děti to vědí a mají to i vědět.
Pak přijde doba emancipace na vzorech, věk samostatného objevování, prvních platonických i reálných zamilování, zhmotnění sexuální touhy, objevování vlastních stop na vlastním osudu, měsíce, či roky, bujarého i intimního objevování, otevírání prostoru pro existenciální tvorbu.
To období života, kdy Kantova rodina, Freudovy analýzy, kvantová fyzika, odkaz Mayů, záhady vzkříšení i anarchie Muhamedů jsou příliš povrchní pro osobitě jasné a lehkovážné, přesto však ostré, závěry.
Do založení vlastní odpovědnosti za další život, znovu roztočení kola další generace, je stále o čem psát scénáře hororů, dramat i komedií. Osud je ještě milosrdný a možnost znovu začít není nereálná fikce, ale jasná realita. Stále je co objevovat.
Jednoduše: přijdou miminka, průniky duší a příliš rychle se z nich stanou lidé s vlastní odpovědností a přesně v tu chvíli dorazí šedá zóna věku.
Odrostlé dětičky předvedou své objevné názory, nic proti nim, měl je každý, a nechávaje si proplácet výdaje, se emancipují. Přijde doba šedého věku o kterém se scénáře nepíší, není totiž o čem psát. Milostné výstřelky jsou únavné, cyklické objevy jsou vyzrazené, do penze je ještě příliš brzo, dost daleko.