... a to ani náhodou nebyla generálem.

Nataša Gollová

Minimálně od roku 1945, přípravy byly pochopitelně daleko dříve, ovládal Kreml vše, co se dělo v Československu, následně v Česku, až do roku 1989. To je celých 44 let budování politických, mocenských a následně hospodářských struktur. 

Jedině a pouze díky kolaborantům s tímto expanzivním imperiálním vlivem, tím i hrubou silou, mohl totalitní režim fungovat tak dlouho a tak neotřesitelně.

Tento násilný import absolutní moci nad každým a vším byl devastující. Ničil přirozené morální příklady v rodině, dětem byl předkládán vzor ohýbání páteře, svědomí, pravda, uctivé a slušné chování a vztahy mezi lidmi se staly buržoazním přežitkem a poslušně tupá hloupost se stala jedinou normou.

Po listopadu 1989 jsme si prožili různá období, o kterých většinově moc netušíme, proč a jak vlastně byla. Z Prognostického ústavu Československé akademie věd se vyklubali předsedové KSČ, ČSSD i ODS, kteří určovali po celá další desetiletí politicko-ekonomický vývoj. 

Teď jsme zase na začátku. 33 let od listopadu 1989 se vracíme na začátek. Jsme svědky absolutního smíření, resetu celého politického dění v Československu i samostatné ČR.  

"Demokraté" slaví, oportunisté jsou zase na svém a dokonce i disidenti totality juchají. Jsou rádi, že jsou rádi.

Nechci být zcela mimo hlavní proud, i lidé, kterých si vážím, jsou ukotveni v hromadném nadšení, byť netuším, o co jim jde, nikomu nic nevyčítám, nedoporučuji ani nic moc nenaznačuji. 

Jen zírám a přemýšlím, proč tomu hromadnému nadšení vůbec nerozumím.

"God Bless Czech Rebublic". 

Foto: Nataša Helena Štěpánka Hodáčová (Nataša Gollová), přímo s textem nesouvisí, ale ona tu druhou šanci nedostala. 

Vystrašení tupci

Na vojně jsem byl v roce 1983-1985 a ti velitelé, které jsem zažil, mi dost připomínají taktiku současné armády Ruska. 

Vystrašení, nekompetentní, na náznak dalšího rozhodování čekající tupci, se strachem, aby něco nepodělali, bez schopnosti aktivního přístupu a smysluplného rozhodování. 

S takovými osvědčenými loajálními kádry se válka vyhrát opravdu nedá.

Ostatně, generál Petr Pavel, který to zažil o mnoho let déle, by mohl určitě vyprávět daleko více a zasvěceněji.