Stále stejně

Foto: (c) 2009 P.D. / Billboard: nezakladnam.cz

Vše se donekonečna opakuje.
Nepoučitelnost, neúcta k historickým příběhům, neznalost již popsaných zkušeností, odmítání naslouchat starším. Chybí předávání tradice, hrdost na své rodiče, jejich rodiče, naše předky. A k tomu všemu nevzdělanost, podstata hlouposti.

Malé i velké příběhy se opakují. Jen zcela naivní člověk si může uzurpovat takovou míru jedinečnosti, aby si myslel, že to co ON zažívá, je nové, nepopsané, jedinečné a zcela vyjímečné, že jen jeho zkušenosti jsou vším na čem může stavět.

A tak se stále znovu prosazují hloupost, závist, sobectví, pokrytectví, zloba. Už od nepaměti to bývá tak, že nejistota, neukotvenost, hloupost a malá důvěra v sebe sama neplodí pokoru, ale tupou agresivitu.

Už dávno se nechci zabývat pitomostmi, ale ta mimořádná agresivita, co mě poslední měsíce fackuje z billboardů mi nedá spát.
Kdo rozhodl o tom, že tupost předkládaná v dostatečně velké míře může vypadat jako pravda se asi nemýlí, ale ten kdo to použil proto, aby mohl z pozice agresivního hlupáka získat moc nad jinými, by se měl propadnout na politické smetiště. Musí se tam propadnout, jinak by minulé oběti agresivních tupců museli vystoupit z hromadných hrobů a strašit po nocích každého, kdo si ty špatné zkušenosti z historie nechce pamatovat.

Nechápu, jak je možné akceptovat pitomost jako hlavní prostředek k získání většinového počtu hlasů ve volbách.
Nechápu, kde bere předkladatel předvolebních billboardů tolik drzosti, aby předpokládal volební úspěch postavený na propagování hlouposti, závisti, sobectví a agresivitě.

Už na pískovišti ve školce lze vypozorovat různé způsoby získávání převahy. Už dvouleté děti chápou, že jejcih umístění v hierarchie moci hraje na pískovišti zásadní roli. Buďto na pískovišti ubrání svůj prostor a může si stavět bábovičky svobodně nebo si formičky nechá sebrat a bábovičky si bude stavět někdo jiný.
Jenže na pískovišti, tak jako v dalším životě se vždy najdou agresoři, kteří vlastně nechtějí nic stavět, ale také nepřipustí, aby si stavěl kdokoli jiný. Prostě chtějí získat moc jen proto, aby ničili vize, znemožnili stavět a zbourali postavené.
Tihle ničitelé zpravidla dostanou od ostatních lekci a když to nepomůže, časem si s nimi už nikdo nechce hrát.
Jenže tak je to u našich nejmenších dětiček, ty si ještě hlavu nelámou s taktikou, vypočítavým výběrem kamarádů.

Pak přijdou další léta, škola obecná, základní, střední atd. a i když už vše není tak jednoduché, stále platí pravidla: Kdo jen remcá, boří a otravuje ostatní, může chvíli zazářit svým negativistickým radikalismem, nicméně stále je viditelně identifikovatelný a je snadné se podle jeho chování zařídit.

Co ale dělat, když se agresivní hloupost chce prosadit do parlamentu, vlády a tím do státem kontrolovaných nebo na státě závislých hospodářských organizací, tedy stanovovat pravidla?

Osobně si myslím, že nejlepší spojenec proti hlupcům je společný nepřítel, tedy samotní hlupci. Stačí zapátrat v paměti s kým jsme si chtěli a nechtěli hrát na pískovišti, kdo nejvíc otravoval vzduch ve škole, který šéf či kolega v práci byl nesnesitelný a proč a pak se podívat na naše politiky.

Na obrázku je jeden z billboardů, který je ukázkou tupé arogance a který mi dělá starosti, které jsem se pokusil popsat, stejně tak jako nedávná vyjádření předsedy ČSSD Paroubka:

Tak já bych se především ... Vy byste mi měli být vděčni, za to, že jsem vás před takovou politickou blamáží zachránil. ... vy jste nerespektovali ... a měl by jste mlčet. (Na adresu politického protivníka.)

.

Nejhumornější pořad v televizi

Nečekal bych, že nejhumornější pořad v televizi, který jsem letos viděl, bude vysílaný v brzkém odpoledni, na seriózním zpravodajském kanále ČT24 a navíc to bude přímý přenos ze zasedání Ústavního soudu.

I to se může stát, když se srazí panovačná nadutost s důslednou a přesnou logikou.

Panovačnost umožnila nestoudné ohýbání reality i zákonů tak dlouho, až dopřávala svým protagonistům kochat se nadutým pocitem neomylnosti a nedotknutelnosti.
Střet až „nadlidské“ nadutosti s připravenou a tudíž podloženou argumentací nutně vyvolal podobný efekt, jako třesk vesmírných těles, když se vychladlé, vzduchoprázdnem a mrazem letící, těleso srazí se sluncem.
Z pohledu vychladlého tělesa, které má za sebou dlouhé putování bez nutnost korekce směru, je tento třesk jen otázkou času. Z pohledu slunce jsou takové střety více, či méně běžnou záležitostí a slunci takové těleso slouží jen jako další potrava pro svůj svit.
Je pochopitelně možné předpokládat i katastrofickou variantu přespříliš velkého množství těles, které by i slunce dokázalo zničit, ale to našim generacím snad ještě nehrozí.

Dotazy ústavních soudců měly svůj scénář, logické návaznosti a z pohledu obhájce „rychlých“ a jednoduchých řešení se mohly zdát zákeřné, ale tak už to bývá když znalosti a rozum nahradí nadutost.
Každá argumentace, která logicky zdemontuje „přesvědčivé“ a „jediné správné“ argumenty neznalého se musí jevit jako podlost, vždyť nadutce ani nenapadlo, že nemusí mít pravdu, že je tak zaslepený tím svým „výborným“ řešením, že už si nevidí ani na svou špičku nosu.

Záměrně nadutce omlouvám jeho nadutostí a nepodstrkuji mu špatné úmysly, to by pak už humorný pořad nebyl, když se jedná vrcholné představitele zastupitelské demokracie.

Doufám, že tato lekce „nedotknutelným nadutcům“ poslouží do budoucna alespoň jako poučení ztrátě jejich „nedoknutelnosti“.
Obávám se však, že nadutost je neléčitelná.

A ještě jednu doušku: JUDr. Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, dostal po vynesení nálezu otázku, jak je možné, že se tentokrát ztotožnil s výrokem a takováto „ad hoc“ úprava je neústavní a před 11-ti lety stejnou „úpravu“ ústavy podpořil. Předtím než uvedl obě situace do souvislostí, pan Rychetský prostě přiznal, že teď je moudřejší než před 11-ti lety. Nekličkoval, nevymlouval se a ani se neomlouval, jen přiznal pravdu.
Získal tak větší důvěru, nejen pro sebe, ale i pro dnešní rozhodnutí soudu.

PS: Dnešního dne Ústavní soud řekl: Politik není nedotknutelný. I politik musí respektovat zákony, tedy alespoň ústavu.