Homo sapiens

Ať už je život člověka zvučný výkřik do dějin a/nebo nepřítomný pohled na ciferníky hodinových strojků, vždy jde jen o nepatrné a stále se opakující otáčení lidských osudů.

Někdo má štěstí na epochu do které se narodí nebo ve které žije dospělý život, někdo jiný je zase obdařen vyjímečnými předpoklady nebo vlastnostmi, někdo další je šťastný v průměru, atd., atp.

Někdo směřuje a cíl svého bytí spatřuje v dosahování komerčních úspěchů, jiný ve štěstí svých nejbližších, další k tomu, aby se dnes opět najedl a nějak přežil do zítřka.

Někdo je sobec a nezajímá ho osud kohokoli jiného, pokud mu cizí osud nepomáhá k dosahování vlastních cílů, jiný si nedovede představit, že by osobní štěstí bylo uskutečnitelné, pokud by ostatní, zejména pak jeho rodina, nebyla šťastná, další nechce pochopit souvislosti a odmítá mít jakýkoli podíl na štěstí či neštěstí druhých nebo se  vyhýbá odpovědnosti i za svůj vlastní osud a nechá se vláčet okolnostmi.

Jsou i tací, kteří volí cestu odevzdání své svobody, výměnou za víru, že je šance žít znovu a lépe nebo alespoň žít podle pravidel za slibovanou odměnu v „nebi“.

Přes všechny možné odlišnosti je však každý člověkem, tedy: „Člověkem moudrým“ (Homo sapiens), též „Člověkem rozumným“ a právě pro pomíjivost života jednotlivce neztrácet čas a být sám sebou, tedy unikátním vzorkem jednoho ze 6,98 miliard lidí ve světě (Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, tak je na celém světě 6 977 232 781 lidí.).  

Nemám návod ani řešení, nechci ani nemohu být prorokem, učitelem ani guru čehokoli, ale jsem si jistý jedním axiomem:

Pokud nemá být život jednotlivce zbytečný, musí každý být dostatečně odpovědný sám sobě, ať už si odpovědnost přeložíme jakkoli. Odpovědnost sobě je první strana mince, kde je na straně druhé je vyraženo slovo: „Svoboda“.

Každá podřízenost vede k anonimizaci ve stádu, tedy ke zbytečnosti.