čtvrtek 17. ledna 2019

Pohled na prezidentskou kampaň v roce 2018

S ročním odstupem je čas na zhodnocení některých aspektů kampaně a samotné prezidentské volby v roce 2018.

Nominace
Kandidátem na prezidenta se může stát občan ČR, starší 40-ti let, kterého nominuje minimálně 50 tis. občanů, 20 poslanců nebo 10 senátorů.

Pouze tři kandidáti na prezidenta byli nominování na základě petice občanů.
Michal Horáček si platil agenturu, která zprostředkovala brigádníky, stánky, vybavení stánků a každodenní logistiku. Průměrný počet hlasů, sebraných na jednom stánku za jeden den byl 120 podpisů a vzhledem k tomu, že denně bylo instalováno 8 stánků, sběr podpisů musel trval více jak 3 měsíce. Obdobně postupoval Jiří Drahoš.
Petiční stánek Miloše Zemana
Zdroj: www.extra.cz
Organizace rozvozu a svozu stánků, distribuce propagačních materiálů i samotných petičních archů, zajištění lidí do stánků, je časově i finančně náročná činnost.
Ve výkazech nákladů na kampaň by se takovéto náklady měly objevit ve finančním plnění, případně nefinančním plnění, dobrovolnické práci.

U Michala Horáčka, lze dohledat náklady placené reklamní agentuře ve výši cca.: 2 mil. Kč měsíčně, z čehož bylo cca.: 800 tis. Kč měsíčně utraceno na petiční stánky. Celkové náklady na petiční stánky u Jiřího Drahoše jsou vykázány ve výši 5,7 mil. Kč.

Výkazy nákladů na volební kampaň Miloše Zemana žádnou nákladovou položku na sběr podpisů nenajdeme ani ve finančním, ani v nefinančním plnění. Jediné dvě položky, které by mohly náklady na sběr podpisů obsahovat jsou: "Dobrovolnická práce a poskytnutí plochy pro reklamní účely", celkem 151 tis. Kč.
Petiční stánky Michala Horáčka i Jiřího Drahoše byly vidět. Vyskytovaly se jak na pravidelných místech, tak i na většině akcí, kde se vyskytovalo více lidí (shromáždění, festivaly).

Tedy si lze položit logickou otázku, jakým způsobem lze opatřit více jak 50 tis. petentů, kteří museli mimo jména a bydliště poskytnout i číslo občanského průkazu?
Jakákoli další úvaha by byla jen spekulací, tak posouzení ponechávám na laskavém čtenáři.

Financování kampaně
Historicky druhá přímá volba prezidenta byla plně pod dohledem nově vzniklého: "Úřadu pro dohled nad politickými stranami a hnutími". Upřesňující výklady zákona 275/2012 Sb., který řeší volbu prezidenta republiky, byly publikovány spolu s probíhající kampaní, což činilo nemalé obtíže volebním štábům.
V průběhu kampaně měly být průběžně zveřejňovány seznamy nefinančních plnění a současně měl být k dispozici náhled na transparentní účet kandidáta, kde měly být dohledatelné všechny finanční dary na kampaň.
Zákon o volbě prezidenta republiky však nepostihuje kreativitu některých štábů, což se projevilo minimálně ve dvou hlavních aspektech.

Specifika financování kampaně Miloše Zemana
Miloš Zeman předem prohlašoval, že nepovede žádnou volební kampaň, přesto se většina odborné veřejnosti shodla na tom, že minimálně část nákladů na výjezdy prezidenta do regionů lze chápat jako volební kampaň a tyto náklady by měly být zahrnuty do volebních výdajů. Obdobně by se všechny pořady v televizi, kde Miloš Zeman každý týden vystupoval měly poměřit hodnotou reklamního času v dané televizi a zahrnout do výdajů na kampaň.

Zákon o volbě prezidenta předpokládá dohled nad financováním kandidáta, tedy s dohledatelností dárců a sponzorů, fyzických i právnických osob. Pro udržení politické nezávislosti kandidáta je transparentnost dárců zcela zásadní. Štáb Miloše Zemana však zvolil cestu, která je tomuto zákonu výsměchem.

Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, která se do dubna 2018 jmenovala jen Strana Práv Občanů a spolek Přátelé Miloše Zemana z.s., byly významnými sponzory, poskytovateli finančního i nefinančního plnění. Odkud však tato strana nebo spolek peníze získal není známo.
Finanční výkazy spolek nezveřejňuje a strana o financování kampaně Miloše Zemana žádné údaje nezveřejnila.

Skuteční sponzoři jsou skrytí a vykázaných cca.: 23 mil. finančního i nefinančního plnění na kampaň Miloše Zemana podle odborníků z PR agentur ani neodpovídá skutečnému rozsahu outdoorové kampaně. Porovnání nákladů na kampaň Zemana, Drahoše a Horáčka s reálným výskytem billboardů během kampaně je vypovídající.

Náklady na získaný hlas
Jedním z měřítek úspěšnosti volebních politických kampaní jsou vynaložené náklady na získání jednoho voliče.
Pro zajímavost uvádím dvě tabulky, které takovéto náklady vyčíslují:

Shrnutí
Někteří neúspěšní kandidáti ve volbě prezidenta ČR dosáhli ve své kampani na zákonem stanovený limit nákladů. Michal Horáček 40 mil., Jiří Drahoš 50 mil. Kč.
Miloš Zeman měl k dispozici státní aparát, soukromou televizi, výjezdy za voliči, které platily kraje a regiony a v neposlední řadě financování, nedohledatelné podle zákona o volbě prezidenta.
Úspěšnost kandidátů se tak nedá spravedlivě porovnávat.

Vzhledem k výsledkům druhého kola volby, kdy Miloš Zeman dosáhl na 51,36 % voličů je tedy v důsledku nerovných podmínek výrazná prohra.

Pokud by i Miloš Zeman musel dodržovat pravidla, stanovená zákonem 275/2012 Sb. a zákonem 322/2016 Sb., resp. pokud by patřičný úřad prováděl důslednou kontrolu a vyvozoval náležité důsledky, Miloš Zeman by se nemohl stát prezidentem i pro své druhé volební období.


Poznámka: Autor byl koordinátorem volební kampaně Marka Hilšera.

pondělí 7. ledna 2019

V očekávání Anticharty

Anticharta 1977, Foto: ČTK
Dnes již obviněný podnikatel, který se rozhodl své impérium chránit a rozmnožovat z pozice politika, má jedinou šanci na politické i existenční přežití tím, že se nikdy nevzdá politické moci.

Tahle situace je velmi nebezpečná.

Nejde pouze o populistické rozhazování státního rozpočtu, ale současně o budování pozic ve státních institucích, orgánů veřejné správy, represivní složkách, ...

Jde o stejný případ, jako v roce 1946/1948, kdy se k moci dostali ti neschopní a museli používat represi k udržení své moci. Pěkně od voleb k volbám, vždy s větší razancí.

Normalizace po srpnu 1968 ukázala, že za kus chleba a zajištění minimálních ekonomických potřeb se národ ohne hlavou až ke kolenům.

Andrej Babiš nemá jinou možnost, než si počínat stejně. Již probíhá normalizace ve stylu funkce za loajalitu, populistické uplácení, obsazování pozic všude možně a dřív nebo později dojde na represe.

Pro člověka typu Andrej Babiš jiná cesta není představitelná.