Zobrazují se příspěvky se štítkemetika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemetika. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 4. prosince 2018

Avatar

Syn (10 let) při sledování filmu Avatar:
"Vím, že je to film, ale to ničíme i jinou planetu?"

Odpověď: "ANO", by byla zcela na místě.

Nejenom, že si ničíme naši planetu, ale prostřednictvím zlojedů typu Bureš nebo Zleman si ničíme i naši teoretickou budoucnost, na naší nebo na kterékoli jiné planetě.

Zlojedi, mozkomoři a hnusáci lidstva budou vždy.

Samožerství až do sežrání.

úterý 24. května 2016

Je politika už jen o emocích?

Prokopské skály, Žvahov, 2014
Kdekdo, včetně mě, si myslel, že politika je o idejích, vizích, řešeních, ... To už ale tak samozřejmá pravda není.

Prudký rozvoj elektronického mediálního světa, sociálních sítí a internetu obecně, změnil pohled na běžnou realitu. Životnost většiny zveřejněných informací je několik minut a politik, který s tímto fenoménem neumí pracovat, je odsouzen do zapomnění.

Konzumenti informací ze sociálních sítí, ale už i celoplošných televizí jsou zvyklí na krátké, výstižné a příliš nerozvité věty. Jasně a stručně se vyjádřit už není o esejích, ale o jedné větě do 140-ti znaků.

Pro elitu, pro politika, není až tak podstatné vzdělání, znalost historie, schopnost analyzovat společenské dění a nabízení vizí, řešení problémů.
Političtí marketéři dobře vědí, že zkratkovitá sdělení nemohou nést informace se složitým obsahem a současně, že zkratkou nelze sdělovat hlubší myšlenky.

Politika ze tak změnila na práci s emocemi. Dnes se politik prosadí vzbuzováním emocí.

Byla doba, kdy se shodou okolností mohl stát vrcholným politikem Václav Havel, ale dnes by se do prezidentského úřadu dostával jen velmi těžko.
Václav Havel byl především dramatik, tedy si poradil i s krátkými a stručnými sděleními, jeho hlavním přínosem však byla schopnost vzbuzovat pozitivní emoce. Celý život pracoval s textem, dramatickým obsahem vět a uměl se nejen vyjádřit, ale díky vnímavosti společenského klimatu uměl vystihnout a jasně formulovat podstatu svých sdělení.

Pozitivně motivovat a vše podstatné vysvětlovat je časově náročná činnost, to ví každý rodič.
Dávat jednoduché pokyny a uplatňovat vynucenou autoritu je mnohem jednodušší, to ví také každý rodič.
A když jsou jasné pokyny provázeny emocemi, třeba strachem, pak děti poslouchají přesně jako mladí vojáci své starší velitele.

Z pohledu vůdce je lhostejno, zda jsou to emoce pozitivní (víra, naděje, morálka, etika) nebo negativní (strach, obavy, existenciální hrozby), ale zcela jasné je, že negativní emoce se daleko snadněji předávají.

Z uvedeného vyplývá následující:

1. Pokud politik používá negativní emoce (strach, obavy, hrozby) pro sebe prosazení, pak si nezaslouží důvěru. Cesta neustálého hledání hrozeb je časově omezená a musí nutně končit rozvratem společenského soužití.

2. Pokud politik zneužívá pozitivní emoce (víru, naději, sliby), pak je potřebné být velmi ostražitý, neboť zákonitě přijde i zklamání z nenaplněných slibů.

3. Pokud je politik klidný a rozvážný, nezahrává si s emocemi, pak je mu potřeba věnovat pozornost.

Dnešní politika je o emocích, o tom není pochyb. Příklad pozitivní motivace máme v prezidentovi Slovenska, příklad negativní motivace v prezidentovi M. Zemanovi.¨

Osobně bych však byl rád za třetí cestu.

sobota 18. ledna 2014

Hořící keř a svědomí

Zdroj fotografie z filmu tbivision.com
Etický apel Jana Palacha, resp. filmový epitaf Hořící keř, je systematická a hloubková sonda do jednoho z mála zásadních momentů novodobých dějin.

Jak už to u zásadních momentů bývá, zejména těch vysoce mravních, rozdělují nejen veřejné mínění, ale i názory každého jedince jasným řezem skalpelu svědomí.

Čím vyšší je morální hodnota apelu, tím generuje více zapálených zpochybňovačů, bohorovných odpůrců a i slabošských nadávačů.

 A tak tedy shrnutí:
1. Česká televize financuje bulvární kraviny a plytké estrády. Přiblblou autocenzurou, definovanou plytkostí správců a peoplemetry, není již schopná čehokoli smysluplného.
2. Rozhlasové vysílání v ČR prošlo mnoha změnami, které byly završeny radikální změnou ve struktuře Českého rozhlasu a tím i k umrtvení jakýchkoli zásadnějších aktivit jejich redaktorů.
3. Tištěné deníky jsou už jen slepou snůškou okopírovaných zpráv celoplošných televizí a mediálními agenturami financovanými kampaněmi bulvárních zpráv. Jistě, tištěné deníky jsou placené ze soukromých prostředků, tak si mohou dělat a dělají co chtějí majitelé.

Český rozhlas a Česká televize jsou však financovány koncesionářskými poplatky, které jsou povinné ze zákona. Koncesionářské poplatky, financující veřejnoprávní média, jistě měly mít nějaký účel, ale současnost je jiná. Výši poplatků schvalují politici, zbytek financování prostřednictvím reklamy, ekonomická elita a tak redaktoři a dramaturgové již necítí odpovědnost k morálním a etickým hodnotám, ale jen ke svému platu, prosperitě zaměstnavatele.

 Ve stejné době se najde holandská soukromá společnost HBO, která pověří českou produkční firmu nutprodukce, s.r.o., aby natočila pod vedením polské prominentní režisérky Agnieszka Holland výpověď o stavu národa českého v letech 1968 až 2014.

 Jaké jsou hranice mezi prostou lidskostí, odpovědností svému svědomí a na straně druhé snadným odkloněním pohledu, zavřením očí?

Zcela zásadní (pro mě) jsou z celého filmu dvě scény.
 První scéna ukazuje neurotičnost ze zklamání vlastního žebříčku morálních hodnot, kdy pocit vlastního slabošství destruuje běžný život v rodině.
Druhá scéna soudržnost rodiny v situaci kdy se lze dívat vlastní dětem do očí.

 Nepatrným plusem v dlouhotrvající devalvaci etických i morálních hodnot v české kotlině budiž skutečnost, že Agnieszka Holland studovala v letech 1967 až 1971 na pražské FAMU a tak si můžeme namlouvat, že film o Janu Palachovi je alespoň trochu i náš.




úterý 29. ledna 2013

Příživníci


Stesk mocensko-oligarchické skupiny příživníků (tedy lidí co netvoří hodnoty, ale jen sají z jiných zdrojů) po tupém výrazu, poslušnosti a strachu spodních 10-ti milionů, jak to definoval Zeman, dělá divy.
S každou významnější neřešenou kriminální kauzou, povolebními politickými kotrmelci, novými zbytečnými zákony, matoucími výroky, resp. sofistikovanými lživými prohlášeními a v neposlední řadě i cílenými útoky na základní atributy mravního myšlení, dobrých tradic a slušného chování obecně ...
se snaží utvářet apatické stádo ovcí, které ani nebékají a jen dávají mléko, vlnu a časem i maso.

Z posledních dní, tedy zejména z průběhu a výsledku prezidentské volby, bylo možno vysledovat jejich zbraně a prostředky zřetelněji než jindy.

Stručný soupis, jak příživníci ovlivňují ovce, následuje:
  • Použít lež, pro dosažení mocenského úspěchu. (1)
  • Volit slova, věty s tím, že cílím na nejnižší pudy, jako jsou nenávist, zlost, závist. (2)
  • Používat urážky a neúctu jako základní přístup ke každému. (3)
  • Drzost arogance vydávat za vlastní a pevný názorový postoj. (4)
  • Jakoukoli odlišnost ihned znectít a prohlásit za nedodržení zákonů, odklon od dobrých konzervativních hodnot. (5)
A aby bylo zcela jasno i těm odolným, tedy poněkud natvrdlým ovcím, prohlásí ironickým posměchem arogance o lži: „Lež a nenávist je ta pravá podoba pravdy a lásky, vy pošahaní idealisté“, čímž završí proces destrukce hodnot, tedy normalizace stáda. Nestačí útok na skupiny, jednotlivce, eliminace dobrého, ale vytáhne i eso z rukávu:
Pokud to vám, snílkům a idealistům, ještě nedošlo, tak pravdu a lásku vlastní ten, kdo má moc. Pravda a láska nejsou nezvratitelné hodnoty. Pro nás, mocensko-oligarchické skupiny příživníků, jsou to jen slova za která si nic nepořídíte. Moc a peníze máme my.“

Zdroje:
Prezidenti:
1) Zeman
2) Klaus, Zeman
3) Zeman
4) Klaus
5) Klaus





čtvrtek 19. července 2012

Etika elit

Citace: " etika cti je etikou výjimečnou, říkává se "etikou elit" "

Bez dalšího komentáře si váženého čtenáře dovoluji odkázat na úvahu Jana Sokola.
Link: Etika a čas

sobota 19. května 2012

Strana svědomí


Věřím, že každý měl, má nebo bude mít v životě snahu nalézt východisko pro osobní statečnost, odpovědnost, opření se o vlastní svědomí, ... Nalezení podstaty, ukazatele, měřítka.
V ideálním případě může každý již v dětském věku čerpat z morálních a etických vzorů v rodině. Ať už však bylo rodinné zázemí jakékoli, uvědomování si vlastní osobnosti při přechodu z dětství do dospělosti dává šanci hledat své svědomí každému.

Před více jak 20-ti lety se osnovy pro studium filosofie na gymnáziu neodvažovaly jít dál něž k Immanuelu Kantovi (1724..1804, (1781, Kritika čistého rozumu)) a nejspíš záměrně jen k jeho ranným dílům. Ostatně, ucelené filosofické dílo z pozdější doby, které by nebylo založeno na polemice s Kantem by se stejně hledalo těžko.
Letmé středoškolské seznámení s filosofy, od přívětivého Platóna (427..347 př.n.l.) až po odvážného Eckharta (1260..1327), nakročení ke svobodě ducha (Hegel, 1770..1831) i poťouchlost dialektiky (Engels, 1820..1895) a zlotřilost a dělnických „filosofů“ (Lenin, 1870..1924), nelze nazvat hlubším filosofickým vzděláním, natož pak teologickou, či mystickou průpravou.

Shrnuto, i přes (nebo právě jen pro) základní znalost filosofických učení jsem byl již tehdy přesvědčený o prosté skutečnosti: V každém je část dobra, svědomí, lidského (selského) rozumu i citu a jen otázkou osobní statečnosti a otevřenosti svého svědomí, zda lze tyto dobré základy lidství uplatňovat v běžném žití. (Pro méně odvážné, kteří nejsou schopni hledat pravdu o svědomí sami v sobě, jsou k dispozici jiné cesty: křesťanské desatero, příkazy Koránu nebo nakonec i právní řád domovského státu.)
Bez významnějších odvolávek a odkazů na velké myslitele historie jsem (spolu s dalšími přáteli) v roce 1989-1990 po dobu několika měsíců aktivně vytvářel volné sdružení se záměrně protichůdným názvem: „Osobní strana“.

Jeden z reportérů domácího zpravodajství ČTK uveřejnil informaci o Osobní straně, kterou převzaly mnohé deníky a časopisy, což způsobilo jednak odezvu mezi čtenáři a budoucími členy, tak i redaktory jiných deníků a časopisů. V přípravě byly články a rozhovory. Například v Mladé Frontě jsme s jednou redaktorkou připravovali velkou vloženou přílohu sobotního vydání.
Po několika měsících došlo však k zásadní změně a redaktoři začali couvat. Ať už byl důvod pro změnu jejich zájmu jakýkoli, a klidně se redaktorům před uveřejněním mohly změnit priority nebo usoudili že získaný materiál není dobrý, zcela zásadní byl pohovor s tehdejším šéfredaktorem Lidových novin, panem Rudolfem Zemanem v březnu 1990. Chvíli jsme si povídali a pak jsem se dozvěděl, že na individuální angažovanost není doba a je stále potřeba táhnout za masový provaz. Obávám se, že tato úvaha správná nebyla.

Pro ilustraci o co přesně šlo, přikládám překlad jednoho článku (rozhovoru) do češtiny, který vyšel ve slovenské verzi časopisu: „Mladý svět“ ještě v květnu 1990. Tenkrát pan Gejza Pinter z Bratislavy přijel do Prahy udělat rozhovor a přetisk v časopise následně prosadil. V Praze už to nešlo.
Následuje doslovný přepis do češtiny rozhovoru publikovaného v dubnu 1990.