pondělí 27. srpna 2012

Hle: člověk


Hluboké city jsou polétavé peří ve větru tušených nadějí.
Letmé pocity jsou nezřetelné vábničky nadějí.
Tušení je hledání strastí nebo štěstí v předstihu událostí.
Strach je jen druhá strana stejné mince, naděje.
Bláhové sny jsou předzvěstí reálné katastrofy.
...
Člověk je tak skvěle vybaven rozumem, že
opojení ztrátou rozumu je až příliš lákavé.






Obrázek: Leonardo Da Vinci (1452–1519), Vitruvian Man


pátek 3. srpna 2012

Cokoli


Kdy nastane den, kdy bude jasněji,
kdy se potkají cíle, tak stejné,
kde bude to místo, kde se setkáme?

Nikdy.
Nikde.
Nic.

Jsi minulost, jsem současnost a budoucnost?
Není snadné být a minulé má být lepší,
než cokoli dnes, cokoli zítra.

Bylo tak jasno, cokoli bylo, bylo naše, ale
zbylo jen pár starých fotek a mnoho vzpomínek.
Jaká budoucnost? Jaké společné?
Jako. Jen jako.

Beton, kameny, ocel, skála, ...
Vzala jsi si cokoli a budovala hradbu a já jen
hloupě přihlížel, jak se vytrácíš z našeho snu.

Cvak, tik, klik, zámek a konec.
Klíče do schránky a pac a nazdar a nejsem.
Máš teď svoje štěstí. Nové, čerstvé, emancipované.

Jen se dívám zdáli a obdivuji jak lehce jde mazat,
jak lze jistoty škrtnout, naděje zazdít a dnešek zapomenout.
Jo, city jsou jen vrtkavé peří ve větru nových nadějí.

Cokoli bude, je Tvoje,
cokoli bylo, bylo,
cokoli je, není.

Zbyl je morový sloup.
Už ho znám.
Stojí a stojí a stojí.

středa 1. srpna 2012

Citáty

Krkonoše, 2012
Následující citáty jsou citace toho, co jsem nedávno napsal v korespondenci. Nelze citovat privátní dopisy, ale vytržením z kontextu snad neprolamuji důvěrnost.

Děkuji tímto adresátům dopisů, přátelům, že jsou mi neustálou inspirací.

S Pavlem Žákem a jednou jeho známou písničkou: "Přátelství, to je někdy víc než láska."



Ženy nepotřebují hledat pravdu. Jsou přesvědčeny, že pravda je jejich pohled na svět.


Pevný bod ve vesmíru nemůže být něco a už vůbec ne někdo jiný. Pevným bodem si může být jen člověk sám.


Neomlouvej se za to, co jsi záměrně udělal. To je hřích.


Pokud je romantika očekávání, víra, sny a naděje, pak sentimentalita je rezignace.


Možnost fyzické agrese proti člověku je ztráta svobody všech.


Proč by osobní štěstí mělo být důležitější než štěstí blízkých?


V zamilovanosti je možné začínat, určovat směr, rozhodovat se bez vazeb s minulostí, zcela lehkomyslně se rozhodovat, žít od teď do zítra, nechávat ... Neznalost je tak osvobozující.