Vekslákovo velmi pozdní odpoledne

Tomáš Pitr | Foto: Matej Slávik

Premiér je vlastně vekslák, co se svými nekalými praktikami, a na Česko neomezeným budgetem na PR, prolhal až do vysoké politiky a prezident je velmi nemocný a již poněkud nepříčetný starý pán, kterého jiní veksláci udržují alespoň v nouzovém provozu, aby dál tekly jejich kšefty.

Jak je možné, že takovéto panoptikum, tedy hloupý a ubrečený vekslák s nakradenou mocí z úvěrovaných peněz a vylhaných dotací i nemocný starý pán ovládaný veksláky, reprezentují naší republiku? Mimochodem, pokud by život Františka Mrázka neukončila profesionální střela, klidně mohl být dnes premiérem a možná i lepším. Možná to někdy pan Tomáš Pitr objasní.

A proč tenhle podivný stav politiky může koexistovat souběžně s normálními hodnotami života, jak je definovali Jiří z Poděbrad, Karel IV., Karel Čapek, T.G. Masaryk a Václav Havel?

Vlastně to ani velká záhada není, pokud se na svět díváme očima mých vrstevníků, kteří zažili "bolševika", osmdesátýdevátý, devadesátky, opoziční smlouvu a nástup oligarchů.
Jak se ale se současným stavem vyrovnávají mladší generace?

Zdánlivý blahobyt slušných výdělků v korporátu, hypotéky, všude přítomná zábava a volné víkendy jsou ten cíl, ta správná cesta?
Za normalizace to bylo obdobné. Když se nemudrovalo na veřejnosti, chodilo se do práce, tak peníze na živobytí byly, víkendy byly taky a navíc nebyl AIDS, takže to nespoutaně žilo i v pracovních kolektivech.
Podle hesla, když je co jíst, je dobře, se i za normalizace vlastně žilo stejně unifikovaně skvěle jako nyní (a navíc nebyl ten strach z AIDS).

Jednoduše řečeno: Pokud je většinové naladění společnosti normalizováno zdánlivým blahobytem, bude se dařit vekslákům a klidně i hloupým ale důsledným pragmatikům. Ta iluze blahobytu z nažranosti je podstatná bez ohledu na to, že samotný život se tím zásadně degraduje.

Košile bližší kabátu, znovu a znovu.

Stále ještě ale máme na výběr mezi smysluplným životem, kdy svým vlastním dětem budoucnost příliš nepokazíme nebo kulturou nenažranosti, která si nevidí ani na špičku nosu a odmítá přijmout odpovědnost delší než jeden metabolický cyklus.

Docela nedávno mne chytrý a o hodně mladší kamarád nazval: naivním iniciátorem. Možná to byla pocta nebo jen dobře míněná kamarádská rada jak to nedělat, sám nevím, ale od aktivit v občanském snažení (aktivismu) mne to neodradilo.

Spolu s přáteli připravujeme dvě různé akce.
První bude koncem ledna a půjde o celodenní "deep brainstorming" chytrých a odpovědných lidí na téma, jak dál. Druhá bude koncem května a má mít iniciační potenciál budoucích změn.

Pokud jsi, vážený čtenáři, dočetl až sem, není Ti lhostejno co bude dál a chceš se nějak podílet na věcech příštích, ozvi se.

Děti si vybírají své rodiče

"Děti si vybírají své rodiče."

Tahle logická přesmyčka má svou logiku, pokud jdete ve stopách svých předků.

Václav Klaus ml. by sám založení nového politického subjektu zvládl jen těžko. K úspěchu potřebujete nejen finanční podporu, ale taky dobré rodinné CV-éčko.

Když máte maminku, která, jako členka dozorčí rady v České spořitelně, schvalovala tunelování banky v letech 1993 - 2000, aby pak všichni, kdo se podíleli na jakémkoli velkém tunelování, dostali milost od tatínka, máte pověst nedotknutelného.

Když váš dědeček, jako člen fašistické tajné policie na Slovensku, konfiskoval majetek židů a po válce se v poklidu stal členem komunistické strany, je vaše CV-éčko ještě přesvědčivější.

Když vzejdete z politické strany, která si svou existenci založila na ukradených penězích z privatizace a současně její zakladatelé byli součástí Prognostického ústavu, zřízeného Jurijem Vladimírovičem Andropovem, jste CV-éčková hvězda.

Pověst "nedotknutelného" totiž přitahuje další podobné existence, kteří vědí, že pod svícnem je tma.

Kdo rozhoduje ve volbách?

Oblasti, kde Cambridge Analytica ovlivňovala volby do roku 2016.
Zdroj: Obchodní prezentace CA, The Great Hack.

Odložím si tu poznámku o prezidentských volbách v roce 2018 v ČR.

1/2 roku před volbami si Google i Facebook pozval zástupce volebních teamů všech kandidátů na setkání, čímž zdůraznili svou roli v PR, ale také se nás všechny snažil ubezpečit o své nestrannosti.

Google nabídl reálnou pomoc (WWW, gmail) s bezpečností a současně i rady, jak nejlépe investovat do reklamy.
Facebook ochránil naše FB účty (členů teamu) a současně radil, jak nejlépe investovat do reklamy.

Díval jsem se tenkrát na prezentaci Google (na prezentaci Facebooku byl Tomáš) a udělal závěr:
Velcí hráči (Facebook, Google, ...) vědí, že jejich vliv na politiku, tedy směřování vývoje lidstva je zásadní a dokud to tak bude, jsou výnosy z reklamy v sociálních sítích, tedy množství peněz, které mají politické subjekty k dispozici zcela zásadní.

V tomto ohledu jde zcela stranou humanismus, ideje, vize, životní prostředí, války, krize, ...

Současný systém: Rozděl společnost, oslov ty nerozhodnuté jejich strachem a využij je, je pro velké hráče internetu výnosný, ale pro naši budoucnost smrtelný.

Více zde:

https://www.csfd.cz/film/678691-brexit/prehled/
a zde
https://www.csfd.cz/film/688510-the-great-hack/prehled/

Nabarvené ptáče - něco jako recenze

Foto: ČT, zdroj: net

Nemyslím, že film Václava Marhoula: "Nabarvené ptáče", není pro každého.

Film je, podle mne, zcela mimořádný a nastavuje poněkud nová měřítka pro tvůrce, tedy je pro každého, něco jako povinná četba.

Marhoul si s divákem hraje, neskutečně barvitě mu představuje podstatné i utajované stránky lidskosti ze všech stran i děsivých úhlů. V závěru filmu pak celé emoční ztotožnění vystřelí z diváka ven a umožní tak vnímavému diváku odejít z kina tak, jak nejspíše odcházejí duše z očistce.

Když se díváte na film, každý záběr je umělecké dílo, soběstačná fotka, ale v pohybu. Skvělá kamera Vladimíra Smutného a neméně skvělý zvuk Pavla Rejholce celé dílo dotvoří na úplně jiný level.

Nejde jen o film, ale i o výpověď; sdílnou, jasnou a hluboce lidskou.

Ještě pár kroků

Zdroj: net/profimedia - upraveno

Stačí udělat pár kroků stranou a podívat se na naši politickou reprezentaci s odstupem.

To, co tu předvádějí nohsledi Kremlu a Číny a my to vidíme jako práci prezidenta nebo premiéra, jsou kšefty na poslední chvíli do vlastních kapes.

Je přeci jasné, že tahle generace bývalých svazáků funí z posledního dechu. Je to stejné jako v létě 1989. Naprosto falešný a vyprázdněný režim už skoro nedýchal, ale naše hlavy to nějak nechápaly. Stačilo málo a systém se vlastně zhroutil sám.

Nevěřím, že je možné, aby současný stav, kdy vládne zaprodaná partička na Hradě napojená na Kreml a zadlužený oligarcha, měl nějakou perspektivu. Z posledních zbytků sil se ještě snaží pro sebe něco urvat, ale ta labutí píseň je z Hradu a Strakovky slyšet až ke Karlštejnu, Řípu, Blaníku, ... a možná i do Brna. :)

Stačí ještě udělat pár kroků.

Pohled na prezidentskou kampaň v roce 2018

S ročním odstupem je čas na zhodnocení některých aspektů kampaně a samotné prezidentské volby v roce 2018.

Nominace
Kandidátem na prezidenta se může stát občan ČR, starší 40-ti let, kterého nominuje minimálně 50 tis. občanů, 20 poslanců nebo 10 senátorů.

Pouze tři kandidáti na prezidenta byli nominování na základě petice občanů.
Michal Horáček si platil agenturu, která zprostředkovala brigádníky, stánky, vybavení stánků a každodenní logistiku. Průměrný počet hlasů, sebraných na jednom stánku za jeden den byl 120 podpisů a vzhledem k tomu, že denně bylo instalováno 8 stánků, sběr podpisů musel trval více jak 3 měsíce. Obdobně postupoval Jiří Drahoš.

Petiční stánek Miloše Zemana
Zdroj: www.extra.cz

Organizace rozvozu a svozu stánků, distribuce propagačních materiálů i samotných petičních archů, zajištění lidí do stánků, je časově i finančně náročná činnost.
Ve výkazech nákladů na kampaň by se takovéto náklady měly objevit ve finančním plnění, případně nefinančním plnění, dobrovolnické práci.

U Michala Horáčka, lze dohledat náklady placené reklamní agentuře ve výši cca.: 2 mil. Kč měsíčně, z čehož bylo cca.: 800 tis. Kč měsíčně utraceno na petiční stánky. Celkové náklady na petiční stánky u Jiřího Drahoše jsou vykázány ve výši 5,7 mil. Kč.

Výkazy nákladů na volební kampaň Miloše Zemana žádnou nákladovou položku na sběr podpisů nenajdeme ani ve finančním, ani v nefinančním plnění. Jediné dvě položky, které by mohly náklady na sběr podpisů obsahovat jsou: "Dobrovolnická práce a poskytnutí plochy pro reklamní účely", celkem 151 tis. Kč.
Petiční stánky Michala Horáčka i Jiřího Drahoše byly vidět. Vyskytovaly se jak na pravidelných místech, tak i na většině akcí, kde se vyskytovalo více lidí (shromáždění, festivaly).

Tedy si lze položit logickou otázku, jakým způsobem lze opatřit více jak 50 tis. petentů, kteří museli mimo jména a bydliště poskytnout i číslo občanského průkazu?
Jakákoli další úvaha by byla jen spekulací, tak posouzení ponechávám na laskavém čtenáři.

Financování kampaně
Historicky druhá přímá volba prezidenta byla plně pod dohledem nově vzniklého: "Úřadu pro dohled nad politickými stranami a hnutími". Upřesňující výklady zákona 275/2012 Sb., který řeší volbu prezidenta republiky, byly publikovány spolu s probíhající kampaní, což činilo nemalé obtíže volebním štábům.
V průběhu kampaně měly být průběžně zveřejňovány seznamy nefinančních plnění a současně měl být k dispozici náhled na transparentní účet kandidáta, kde měly být dohledatelné všechny finanční dary na kampaň.
Zákon o volbě prezidenta republiky však nepostihuje kreativitu některých štábů, což se projevilo minimálně ve dvou hlavních aspektech.

Specifika financování kampaně Miloše Zemana
Miloš Zeman předem prohlašoval, že nepovede žádnou volební kampaň, přesto se většina odborné veřejnosti shodla na tom, že minimálně část nákladů na výjezdy prezidenta do regionů lze chápat jako volební kampaň a tyto náklady by měly být zahrnuty do volebních výdajů. Obdobně by se všechny pořady v televizi, kde Miloš Zeman každý týden vystupoval měly poměřit hodnotou reklamního času v dané televizi a zahrnout do výdajů na kampaň.

Zákon o volbě prezidenta předpokládá dohled nad financováním kandidáta, tedy s dohledatelností dárců a sponzorů, fyzických i právnických osob. Pro udržení politické nezávislosti kandidáta je transparentnost dárců zcela zásadní. Štáb Miloše Zemana však zvolil cestu, která je tomuto zákonu výsměchem.

Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, která se do dubna 2018 jmenovala jen Strana Práv Občanů a spolek Přátelé Miloše Zemana z.s., byly významnými sponzory, poskytovateli finančního i nefinančního plnění. Odkud však tato strana nebo spolek peníze získal není známo.
Finanční výkazy spolek nezveřejňuje a strana o financování kampaně Miloše Zemana žádné údaje nezveřejnila.

Skuteční sponzoři jsou skrytí a vykázaných cca.: 23 mil. finančního i nefinančního plnění na kampaň Miloše Zemana podle odborníků z PR agentur ani neodpovídá skutečnému rozsahu outdoorové kampaně. Porovnání nákladů na kampaň Zemana, Drahoše a Horáčka s reálným výskytem billboardů během kampaně je vypovídající.

Náklady na získaný hlas
Jedním z měřítek úspěšnosti volebních politických kampaní jsou vynaložené náklady na získání jednoho voliče.
Pro zajímavost uvádím dvě tabulky, které takovéto náklady vyčíslují:

Shrnutí
Někteří neúspěšní kandidáti ve volbě prezidenta ČR dosáhli ve své kampani na zákonem stanovený limit nákladů. Michal Horáček 40 mil., Jiří Drahoš 50 mil. Kč.
Miloš Zeman měl k dispozici státní aparát, soukromou televizi, výjezdy za voliči, které platily kraje a regiony a v neposlední řadě financování, nedohledatelné podle zákona o volbě prezidenta.
Úspěšnost kandidátů se tak nedá spravedlivě porovnávat.

Vzhledem k výsledkům druhého kola volby, kdy Miloš Zeman dosáhl na 51,36 % voličů je tedy v důsledku nerovných podmínek výrazná prohra.

Pokud by i Miloš Zeman musel dodržovat pravidla, stanovená zákonem 275/2012 Sb. a zákonem 322/2016 Sb., resp. pokud by patřičný úřad prováděl důslednou kontrolu a vyvozoval náležité důsledky, Miloš Zeman by se nemohl stát prezidentem i pro své druhé volební období.


Poznámka: Autor byl koordinátorem volební kampaně Marka Hilšera.

V očekávání Anticharty

Anticharta 1977, Foto: ČTK

Dnes již obviněný podnikatel, který se rozhodl své impérium chránit a rozmnožovat z pozice politika, má jedinou šanci na politické i existenční přežití tím, že se nikdy nevzdá politické moci.

Tahle situace je velmi nebezpečná.

Nejde pouze o populistické rozhazování státního rozpočtu, ale současně o budování pozic ve státních institucích, orgánů veřejné správy, represivní složkách, ...

Jde o stejný případ, jako v roce 1946/1948, kdy se k moci dostali ti neschopní a museli používat represi k udržení své moci. Pěkně od voleb k volbám, vždy s větší razancí.

Normalizace po srpnu 1968 ukázala, že za kus chleba a zajištění minimálních ekonomických potřeb se národ ohne hlavou až ke kolenům.

Andrej Babiš nemá jinou možnost, než si počínat stejně. Již probíhá normalizace ve stylu funkce za loajalitu, populistické uplácení, obsazování pozic všude možně a dřív nebo později dojde na represe.

Pro člověka typu Andrej Babiš jiná cesta není představitelná.