Muka Marie Magdalské

Rozporuplné výklady role významné postavy Nového zákona, Marie z Magdaly, mne zaujaly již dávno. Nikdy mi nedávalo příliš velký smysl spojení tří popisů Marie Magdalské, tedy: prostitutky (1.), služebnice (2.), které trvale provázela Ježíše jeho cestami a pak, na rozdíl od jeho učedníků, ženy (3.), která byla u jeho ukřižování i vzkříšení.

Zabýval jsem se, ostatně jako mnoho dalších, alternativními výklady evangelií, resp. i dalšími nekanonizovanými evangelii a na ně navazujícími teoriemi o skutečné roli Marie Magdalské v příbězích o Ježíši. Aniž bych chtěl někoho přesvědčovat, došel jsem v diskuzích k závěru, že výklad Písma, zejména pak různé chápání role „ženského“ živlu, je hodně osobní věc.

Abych jen nemluvil, nepsal a nediskutoval, chtěl jsem vytvořit místo pro zamyšlení, nejen nad historickými otázkami a odkazy minulých generací, ale i nad současným životaběhem.

Boží muka jsou původně připomínka ukřižování Ježíše Krista, ale postupem doby se jejich význam posouval ke kapličkám. Kapličky, na rozdíl od Božích muk, jsou vždy zasvěcena nějakému světci. Kombinací obého tedy vznikla Boží muka zasvěcená Marii z Magdaly (Máří Magdaleně) a aby název dával smysl, mohou to tedy být: „Muka Marie Magdalské“.

Koncept byl od začátku pojat poněkud netradičně s tím, že čtvercový základ (obvyklý pro Boží muka) bude zachován, ale stavba umožní i roli kapličky, tedy stavby jiného významu.
Doplnění okolí Muk o dřevěné lavice, stůl a přístřešek pak má jen usnadnit realizaci výzvy místa, tedy: „zastav se v běhu časem“.

Muka Marie Magdalské vznikala postupně v letech 2005 až 2013. Návrh počítal s monolitickou stavbou z betonu. Zkráceně: do dřevěné formy přepravené na místo byl dopraven beton a bylo skoro hotovo.
Dřevěný kříž v průhledu Muk do okolního kraje je bez elektrického nářadí vyroben ze starých trámů z roku 1934, pocházejících z domu kde jsem doma.
V průběhu stavby se na budování přímo, či nepřímo podíleli kamarádi, známí a rodina.
Všem děkuji za spoluúčast na tomto veskrze osobním projektu.

Další informace jsou k dispozici na www stránkách:  www.Pohodnice.cz

Ráno mne probouzí tma ...

Součástí života jsou i chvilky mezi sněním a bděním. Podivné situace bez odpovědí. Tak jsem zkusil jednu takovou sněnou situaci uchopit a rozklíčovat.

Dívaly se na mne vystrašené oči a řekly:
"Za 65 hodin ve "Zdi padni" jsem umřela, tak se na mě nezlobte."
Zeptal jsem se: "Jakých 65 hodin?"
Dostal odpověď: "Ve Zdi padni."
a pak jsem se vyděšen probudil.

Chvilku jsem přemýšlel, co mi to ta holka chtěla říct a "Zdi padni" jsem rozklíčoval:

Nezvládala jsem nápor odpovědnosti, závazků, ... den, co den. Pak se ve mě něco zlomilo. Přišlo to náhle, ale bylo mi zcela jasné, že musím utéct. 
Potřebovala jsem zmizet, nadechnout se, nechat se ušpinit, nebýt sevřená svědomím. 
65 hodin trvalo, než mi došlo, že jsem v sobě zničila vše, co mi bylo cenné, že už nic nebude stejné, že to, co bylo, sice bylo správné, pravdivé, odpovědné, ale natolik mě to ničilo, že už to víc nechci. Zničila jsem to a teď mohu dýchat. 
Pud sebezáchovy mne dovedl k tomu, že jsem umřela. Ta, která jsem byla, mne ničila, tak jsem ji zabila.
Nejsem nyní šťastná, i když bych to hodně chtěla, ale prožívám už alespoň chvilky štěstí. 
Nemám radost, ale hledám ji. Když se dělá, líbí se mi to, mohu alespoň něco dávat. 
Držím se chvilek obyčejného života, to stačí. 
Už nemusím myslet na budoucnost, rekapitulovat minulost, váhat zda něco dělám dobře, či špatně. 
Nesním, neplánuji, nežiji to pravé. Vím, že tohle je špatné, ale už o tom nemusím přemýšlet. 
Znovu začínám.

 A tak mi došlo, že nemám odpověď, že tohle nejsou otázky.

PS1: Pokud by jsi vážený čtenáři měl jiný výklad, rád ho zde také uvedu.
PS2: Text je fikce a neobsahuje realitu, fakta, ani osobní výpověď.

Halelujah (Homo Sapiens)

Nevěřím v bohy, jakékoli. Neakceptuji mystické vyprávěnky ani vlastní mystické zkušenosti. Černá i bílá magie, šamanismus, woodoo, spiritismus a další tradiční či novodobé úniky z reality mi, v lepším případě, přijdou vtipné.
O to víc mne překvapí, když jsem svědkem až kontemplativního spojení lidí. Jiným způsobem, než vzájemnou kontemplací, si nedovedu vysvětlit stav, kdy velká skupina lidí bezděky přijme výzvu k propojení smyslu pozemských věcí.
Spirituální přesah zcela světských sdělení je někdy obdivuhodně univerzální, stejně jako biblická zjevení napoprvé.
Kde, v čem a jak se tato světská univerzální sdělení shodují, co je podstata prostého faktu, že někteří jedinci dokáží oslovit jen sebe, v lepším případě své blízké, v pomíjivých příbězích desítky či stovky lidí a občas, zcela vyjímečně pak  statisíce a miliony? Statisíce a miliony lidí z různých kulturních prostředí, různých věkových i intelektuálních skupin?
Nemluvím teď o církvích a sektách všech druhů, které svoji moc pěstují, institucionálně posilují a pomocí školení, seminářů, fakult a vzdělávacích institucí se zcela pragmaticky učí, jak věrohodně působit.
Mluvím o jednotlivcích, kteří svou autentickou schopnost předávat a sdělovat mají bytostně vlastní a bez podpory církví i bez přehnané penězi vyživované podpory PR agentur zvládají projít sítem času a zůstat.

Nemnoho akordů, jednoduchá melodie a text na pomezí mezi „chválou Pána“, partnerskou láskou, rekapitulací života s notnou dávkou sentimentu působí stejně v roce 1984, 1989 i 2009. Za více jak 30 let použil text a melodii jak sám autor, tak mnoho dalších interpretů nesčíslněkrát. V opakovaných vlnách se jedna jediná píseň vrací a stále působí na velkou skupinu posluchačů stejně.

Možná jde o upřímnost výpovědi, o upřímné odhalení podstaty prostých lidských slabostí nebo o dobrou básnickou zkratku a dostatečně srozumitelné sdělení podstaty. Také ovšem není vyloučeno, že jde jen o kalkul hodně zkušeného profesionálního skladatele a interpreta, který přesáhl původní úmysl.

Ať už se jedná o jakýkoli mysticismus, spirituální propojení nebo CO, pravdou je, že i mě, nesmlouvavého ateistu a odpůrce jakéhokoli mysticismu dostane tak opakované a zprofanované: „Alelůja“.
Leonard Cohen prošel mnoha obdobími a docela dlouho trvalo, než se našel jako autorský interpret, písničkář a showman, vystupující jen za sebe. Přes veškeré možné kalkuly a divoké hypotézy platí, že Leonard Cohen oslovuje.

Michael Jackson propojuje lidi na různých kontinentech, různých věkových skupin. Z osobní zkušenosti vím, že děti bez sociálního, tedy mateřského, ukotvení chtějí poslouchat Michaela Jacksona a mnohdy, s přibývajícím věkem, se od stejného Jacksona chtějí emancipovat. Nejspíše tuší, že společný osud nemůže být zárukou budoucnosti, ale taky cítí spřízněnost, nejspíše absenci mateřské lásky, a vysněnou možnost, víru: „Být úspěšný, navzdory“.

Zde je místo pro další a další „univerzální“ umělce z podobných i zcela odlišných oborů: malíře, sochaře, skladatele, spisovatele, herce, architekty, filosofy, ...

Stejně tak je zřejmé, že míra obeznámeností a délka prožitých let určuje i různé úrovně žánrů, které dokáží oslovovat. Pro někoho může být, například v hudbě, pocitově blízký: Eva a Vašek, Michal David, Nightwork nebo Karel Gott, pro jiné: Jan Nedvěd, Dead Can Dance, Andrew Lloyd Webber, Hana Hegerová, pro další pak: Paul Millns, Sigur Rós, Nina Simone, Léo Ferré, Leonard Cohen, Frédéric Chopin, Michael Nyman nebo Gustav Mahler.

V literatuře je situace obdobná. Někomu rezonují: „Krásné zelené oči“, Arnošta Lustiga, jinému „11 minut“ nebo „Alchymysta“ Paula Coelha, Čapkovy povídky z kapes, jinému stejnou silou pak: Stephenie Meyerová nebo Philip Kindred Dick.

Mysticismu je všude okolo hodně, pokud ho chceme vidět, ale všechny slyšitelné, viditelné, hmatatelné a reálné rezonance duší jsou pozemské.
Síla duše člověka není ve víře v boha, ale v důvěře ve vlastní rozum.

Linky:
1. Dead Can Dance - již neexistující australská hudební skupina
2. Andrew Lloyd Webber - britský hudební skladatel
3. Sigur Rós - islandská hudební skupina
4. Nina Simone - černošská jazzová/bluesová/soulová zpěvačka
5. Léo Ferré - francouzský autorský šansonový zpěvák
6. Leonard Cohen - kanadský básník a autorský písničkář
7. Frédéric François Chopin - polský skladatel a klavírista
8. Michael Nyman - britský hudební skladatel, představitel minimalismu
9. Gustav Mahler - rakouskouherský/český skladatel klasické hudby
10. Arnošt Lustig - český spisovatel, profesor a bohém
11. Paulo Coelho - brazilský spisovatel
12. Philip Kindred Dick - americký spisovatel Sci-fi
Doplněno:
13. Paul Millns - britský folk/soul/blues-ový autorský hudebník
14. Skladba Unintended z debutového alba Showbiz (1999) anglické skupiny Muse