„Přizdisráči“

Demostrace "po sovětsku"

Nejdříve omluva za nadpis a poněkud expresivní obsah:
„Omlouvám se za vulgární výraz: Přizdisráči“ v nadpisu a dále v textu,

ale jako polehčující okolnost uvádím, že tento výraz je maximem mé tolerance k lidem, kteří se chovají jako vystrašené myšky, které se snaží vlézt do kloaky (tedy kombinaci vylučovacích i rozmnožovacích ústrojí) myškožravých koček (pochopitelně, pokud by kočky měly kloaku).

Twitterové odkazy na zdroj informací Putinovské propagandy, tedy „RT“ (Russia Today), mne donutily k tomu, že jsem si na chvíli tuto celosvětově dostupnou TV stanici pustil, abych se z headlines dozvěděl, že: Ukrajina hrozí použitím nukleárních zbraní, Němci netuší, že i v Italských Benátkách je právě referendum o nezávislosti na Itálii jako na Krymu, atd. Současně jsem měl možnost sledovat plejádu anglicky mluvících přispěvatelů této propagandistické televize. Pod vzhledem „západního“ zpravodajství však je agresivní protisvětová propaganda ve stylu: Kdo není s námi je extrémista, fašista nebo terorista.

Kdo není s Putinem v grafice RT

Podle obsahu projevů, komentářů a obrazových montáží jde o sadu neuvěřitelných „přizdisráčů“, kteří jsou silní jen tehdy, když jejich šéf řekne: „Teď se ukaž a mluv a možná se Ti dostane vyšší přízně“.
(Trefně tyto soutěživé rozsévače služebnické poddanosti popisuje Ayn Rand ve svém unikátním románu: „Zdroj“, který si dovoluji doporučit k přečtení.)

Aktivističtí samolibí přizdisráči, kteří dostanou povolení plkat, zejména pak cizí myšlenky, jsou zapálenou a první linií v PR propagandě, aniž by byli schopni si připustit svou nesvéprávnost, poslušnost, hloupost a omezenost.
Nemožnost dosáhnout osobního úspěchu vlastními silami a současně šance sáhnout si na něco víc, než na co by si svými „schopnostmi“ vytvářet hodnoty, mohli pomýšlet, je motorem jejich patolízalství a služebnosti.

Propagandistický předvoj v RT

Přizdisráči se projevují jako horliví služebníci momentálních nebo předpokládaných vládců a s vidinou toho, že budou lepší patolízalové než ostatní, se snaží být „papežtější než papež“.
Nemyslím, že jde o fanatismus, ideologie, politické názory, ale o sprosté využívání možností, které „civilizační provoz“* médií přináší. Budu slavný, když budu Putinovštější než Putin, Klausovější než Klaus, atp.

Nemám je (přizdisráče) rád z mnoha důvodů, nicméně, podstatně více mi vadí jejich počet, to že je tedy velké množství lidí, kteří nejsou ochotni používat vlastní analytické schopnosti (myšlenky a názory) a raději volí poslušnost a loajalitu aktuálně mocnému vládci.

Z kontextu tohoto textu snad vyplývá, že manipulovatelná „vůle lidu“ je zpravidla jen „neschopnost myslet samostatně“, raději se opírat o názory vládce, lhostejno, kdo  konkrétně zrovna vládcem je.
Zcela neuvěřitelní jsou pak následovníci vládců, kdy sami vládcové jsou přizdisráčové cizích velmocí. Když chtějí nesvéprávní jedinci následovat přizdisráče, kteří jsou navíc lokálními vládci, pak se kruh uzavírá v nesmyslnou spirálu navzájem se podporujících nevypočitatelných a nesvéprávných následovníků čehokoli a kohokoli, kdo předloží jednoduchá a rázná řešení, kterým je schopna porozumět většina.

Linky:
Starosta Vysokého Mýta Miloslav Soušek (SPOZ, ČSSD), organizátor cesty poslanců na Krym v době referenda: YouTube
Poslanec Milan Šarapatka (Úsvit), účastník propagandistické cesty na Krym: ČT24
Moderátor a poslanec Stanislav Berkovec (ANO), účastník propagandistické cesty na Krym: Týden
Václav Klaus: "Putin jedná racionálně", iDnes

Stále stejně

Foto: (c) 2009 P.D. / Billboard: nezakladnam.cz

Vše se donekonečna opakuje.
Nepoučitelnost, neúcta k historickým příběhům, neznalost již popsaných zkušeností, odmítání naslouchat starším. Chybí předávání tradice, hrdost na své rodiče, jejich rodiče, naše předky. A k tomu všemu nevzdělanost, podstata hlouposti.

Malé i velké příběhy se opakují. Jen zcela naivní člověk si může uzurpovat takovou míru jedinečnosti, aby si myslel, že to co ON zažívá, je nové, nepopsané, jedinečné a zcela vyjímečné, že jen jeho zkušenosti jsou vším na čem může stavět.

A tak se stále znovu prosazují hloupost, závist, sobectví, pokrytectví, zloba. Už od nepaměti to bývá tak, že nejistota, neukotvenost, hloupost a malá důvěra v sebe sama neplodí pokoru, ale tupou agresivitu.

Už dávno se nechci zabývat pitomostmi, ale ta mimořádná agresivita, co mě poslední měsíce fackuje z billboardů mi nedá spát.
Kdo rozhodl o tom, že tupost předkládaná v dostatečně velké míře může vypadat jako pravda se asi nemýlí, ale ten kdo to použil proto, aby mohl z pozice agresivního hlupáka získat moc nad jinými, by se měl propadnout na politické smetiště. Musí se tam propadnout, jinak by minulé oběti agresivních tupců museli vystoupit z hromadných hrobů a strašit po nocích každého, kdo si ty špatné zkušenosti z historie nechce pamatovat.

Nechápu, jak je možné akceptovat pitomost jako hlavní prostředek k získání většinového počtu hlasů ve volbách.
Nechápu, kde bere předkladatel předvolebních billboardů tolik drzosti, aby předpokládal volební úspěch postavený na propagování hlouposti, závisti, sobectví a agresivitě.

Už na pískovišti ve školce lze vypozorovat různé způsoby získávání převahy. Už dvouleté děti chápou, že jejcih umístění v hierarchie moci hraje na pískovišti zásadní roli. Buďto na pískovišti ubrání svůj prostor a může si stavět bábovičky svobodně nebo si formičky nechá sebrat a bábovičky si bude stavět někdo jiný.
Jenže na pískovišti, tak jako v dalším životě se vždy najdou agresoři, kteří vlastně nechtějí nic stavět, ale také nepřipustí, aby si stavěl kdokoli jiný. Prostě chtějí získat moc jen proto, aby ničili vize, znemožnili stavět a zbourali postavené.
Tihle ničitelé zpravidla dostanou od ostatních lekci a když to nepomůže, časem si s nimi už nikdo nechce hrát.
Jenže tak je to u našich nejmenších dětiček, ty si ještě hlavu nelámou s taktikou, vypočítavým výběrem kamarádů.

Pak přijdou další léta, škola obecná, základní, střední atd. a i když už vše není tak jednoduché, stále platí pravidla: Kdo jen remcá, boří a otravuje ostatní, může chvíli zazářit svým negativistickým radikalismem, nicméně stále je viditelně identifikovatelný a je snadné se podle jeho chování zařídit.

Co ale dělat, když se agresivní hloupost chce prosadit do parlamentu, vlády a tím do státem kontrolovaných nebo na státě závislých hospodářských organizací, tedy stanovovat pravidla?

Osobně si myslím, že nejlepší spojenec proti hlupcům je společný nepřítel, tedy samotní hlupci. Stačí zapátrat v paměti s kým jsme si chtěli a nechtěli hrát na pískovišti, kdo nejvíc otravoval vzduch ve škole, který šéf či kolega v práci byl nesnesitelný a proč a pak se podívat na naše politiky.

Na obrázku je jeden z billboardů, který je ukázkou tupé arogance a který mi dělá starosti, které jsem se pokusil popsat, stejně tak jako nedávná vyjádření předsedy ČSSD Paroubka:

Tak já bych se především ... Vy byste mi měli být vděčni, za to, že jsem vás před takovou politickou blamáží zachránil. ... vy jste nerespektovali ... a měl by jste mlčet. (Na adresu politického protivníka.)

.