Karel Schwarzenberg, šlechtic i dělník

Foto: Reuters

Od té doby, co raná demokracie vytáhla na světlo ochlokracii jako novou cestu a zejména potom, co i demokratičtí politici přetavili služebný protektorát Böhmen und Mähren do vnuceného a zcela podřízeného protektorátu Kremlu, se elita národa ocitla mimo kola dějin. 

Karel Schwarzenberg dokázal sloučit roli knížete i občana, roli šlechtice a pro některé i plebejce, prostě rozkročil se mezi staletou historií národa, první republikou i polistopadovým vývojem. Každý, kdo si neuvědomuje jeho přínos i jeho obětí pro národ, je totální hňup nebo sprostý nevzdělaný dezolát. 

Nejde to říci jinak. 

Mohl si zaslouženě užívat svého postavení, rodiny. Mohl klidně vynechat svou angažovanost pro naší republiku, ale to neudělal. 

Byl první mezi prvními, vlajkonoš hrdosti, dělník každého dne. 

Ne pro sebe, ale pro nás. 

Když jsem ho někdy v roce 2015 pozval na demonstraci, přijel. Neznámému chlapíkovi podal ruku, omluvil se, že řečnit asi nebude, ale že je rád, že tu je. 

Došlo mi, jak velký rozdíl je mezi šlechticem a plebejcem. Nikdy bych si nedovolil, podat mu ruku jako první. 

Nikdy.