Malá úvaha ze života

Lucy, foto od Daniel Dauš

Občas se stane, že jsme sami doma. Já a kocour Lucy. On je „ten malý“, já „ten velký“ a tak ho neoslovuji jen jménem, ale někdy i „šmudlo“, „chlape“ nebo „mazlíku“ a občas i „Ty blbečku“, když něco provede, což se opravdu nestává často. Naposledy jsem ho takto láskyplně oslovoval, když v noci, svým omylem,  vypadl z terasy a nemohli jsme ho nikde na zahradě najít. 

Jak už to domácí kočky dělají, byl schovaný, vyplašený a zkamenělý v nejbližším úkrytu a ten pád (8 metrů) přežil bez jakékoli újmy. To jsem mu fakt říkal „Ty blbečku“. 

Dnes, sami doma, se bavíme. 

On (ten malý) přijde, něco chce a já (ten velký a chytrý) vůbec nevím co.

(Jen podotknu, že bydlíme hned vedle rušné silnice a kdysi jsme kocoura už měli. Tak dlouho si rozšiřoval svůj rajon, až ho na silnici a dokonce na přechodu, přejelo auto.)

A tak si povídáme, resp. Jal jsem se mu vysvětlit, jak se věci mají: 

Já vím, že to se mnou nemáš lehké, moc zábavy Ti nedělám, jsi šelma uvězněná, ale myslíš si, že to máš těžké jen Ty?

Představ si malé děti. Taky jsou okolo nich ti velcí, chytří a tápou, co je dobře a co špatně. Volí si různou strategii přežití. Některé děti si zvolí poslušnost, jiné rebelství, další apatii a uzavření se do svého světa. Když je napadne něco z vlastní hlavy, netuší, zda je to skvělý nápad nebo sebevražedná mise. Neustále se učí co a jak dělat, aby přežily pokud možno v pohodě. 

A co mladí dospělí? Myslíš, že ti to mají lehké? Založení svého vlastního osudu mají před sebou, ale nemají na to peníze, kompetence ani zkušenosti. 

A co starší dospělí? Sice mají už bydlení, rodinu, ale dochází jim dech, nemají sílu to vše bezpečně, radostně a v lásce udržet.

A co teprve mladí senioři, jako já? Myslíš si, že je to cajk? Není. Sice máš zkušenosti, už nemusíš s dětmi lítat na všechny jejich záliby, neb už vypadli z hnízda a své životy řeší jak umí, ale to ti do života navodí prázdno, které je horší, než čekání, až Ti dítě z nějakého kroužku nastoupí do auta.

A co starší senioři? Trápí je odběry krve, latentní nemoci, menší hybnost, výpadky paměti, ...

Tak buď rád, že jsi v teple, jídla máš dost a uklízím Ti záchod.

Když jsem ukončil svůj poučný a dlouhý monolog, podíval se na mě, tím stylem: Tak se pojď podívat, a odkráčel ke svém hajzlíku, který jsem mu zapomněl uklidit.

Teprve pak jsem se sám sobě smál. Hodně.

On, „ten malý“, měl pravdu.

Život není tak složitý, když si my, „ti velcí a chytří“, trochu sedneme na zadek.