Takový osobní komentář k dnešnímu výročí: 24.02.

Foto: TW, Оперативний ЗСУ

Je zcela nesporné, že Ukrajina brání svou zemi a v širším smyslu brání humanismus, lidskou svobodu a právo, což je základ pro jakoukoli smysluplnou civilizaci a obecně budoucnost.

Jde o obranu, vlastenecký boj a jasné hrdinství každého Ukrajince.

Co mne však dost znervózňuje je dnešní výročí. Je to již skoro 9 let od anexe Krymu a dalších území, kdy byla Ukrajina sama a přesně rok, od doby, kdy si Putin začal svou domácí neutěšenou situaci, tedy i svou životnost, řešit zcela nepřístojným a brutálním útokem na cizí svrchovaný stát. 

My i celý civilizovaný "západ" již nyní pomáhá, ale ta pomoc je tak kolosálně pasivní, že se vraždění a škody protahují a nejspíše i dál protahovat budou. Jednou BVP, pak náboje, pak děla, pak granáty, občas tanky, ... jistě nějaké dodávky fungují, ale dělá to dojem nahodilosti a nulové koncepčnosti.

V Evropě a USA jsou k dispozici vojenští analytici, generálové, tajné služby, celá mašinérie vojenského intelektu a přesto nejsme spolu s Kyjevem schopni vymyslet nějaké reálné verze strategií účinné obrany? To tu válku mají vyhrát pěšáci v zákopech a bahně, tak jako za WWII?

Nejsem vojenský analytik ani plánovač, ale i tak bych předpokládal nějaký strategický plán na měsíce dopředu, který by umožnil změnu statusu obrany, tedy válčení. 

Každé další děkování Ukrajincům za jejich statečnost, hezky z tepla a bezpečí, je skvělé, ale jde taky o to, aby bylo komu děkovat.