Love Actually

Foto: blesk.cz

Docela dost mě nebaví, jak podléháme rozkladu spolu-náležitosti. Uzavření doma, v sobě, sociálních bublinách, blbostech, triviálnostech a mediálních obrazech reality. 

Pamatuji, a není to tak dlouho, kdy byla radost najít jiný názor od reálného přítele. 

Vysvětlili jsem si detaily, zjistili, že čeština je bohatý jazyk, nakonec ale mluvíme podobnou řečí, stejného kmene a rozdíly v názorech jsou pro obě strany vlastně obohacující. 

Proto mám za přátele (nevím, zda i oni) lidi se kterými stejný názor nemám. Stačí se navzájem respektovat, poslouchat obsah (ne nutně formu) sdělení a chtít porozumět motivacím. 

Ta skvělá vymoženost komunikace lidí, sdělovat si navzájem myšlenky, názory a následně se domlouvat, se poněkud vytrácí a místo toho tu máme hodně hloupou a zabedněnou nesmiřitelnost.

Vyčítám to všem vekslákům, co si z politiky udělali business, z humanismu rohožku a z většiny ostatních ovce. 

Nesvědomí je nelidské.

Přitom je to tak snadné: Love Actually.