Pullmanova pravda

Foto, archiv P.D.

Ještě vzpomínku, když poslouchám Příběhy 20. století. 

Když jsem se hlásil na Pedagogickou fakultu, specielní pedagogiku, kam brali každého kluka, tak jsem u přijímaček, jejichž písemnou část jsem prošel snadno, narazil na pohovor s nějakou bolševickou komunistkou. Ptala se: Čím byste tak Vy, mohl být užitečný našemu socialistickému zřízení. 

Hodně mě to překvapilo, neb jsem se naučil i rozdíl mezi 13. a 14. sjezdem KSČ, abych prošel přijímačkami.

Přijímačky nevyšly a tak jsem šel na 2 roky k tanku. Nikdo to tam nechápal, proč s gymplem mám být v tanku. Tankový prapor byl 100 lidí. Včetně profesionálního vojáka, velitele praporu, jsem byl jediný s maturitou. Dobrá škola. 

Až po 20-ti letech, na srazu třídy gymnázia, kam jsem pozval i naši třídní, neb si to spolužáci přáli, že to bude legrace, tedy učitelku ruštiny a branné výchovy, jsem to pochopil.

Přinesla si svůj černý zápisníček, který vždy měla u sebe a obcházela každého z bývalých studentů. S každým prohodila pár slov a došlo i na mě. 

"Petře, jsem ráda, že se Vám daří. Víte, tenkrát jsem Vám, jako jedinému z třídy, doporučení na VŠ dát nemohla."

Pak šla zas za dalšími.

Byla v pohodě, nic ji netrápilo, dělala to přeci poctivě. 

Až zas nějaký FF UK Pullman bude hlásat něco o rovnosti, spravedlnosti a každému podle jeho zásluh, mohl by mi to říct do očí nebo si trochu nastudovat detaily.