 |
| Zbraslav-Závist, 2018, P.D. |
Za těch pár desítek let, co tu máme demokracii, jsme si
zvykli, že jdeme tak trochu svou cestou. Komunismus jsme nezakázali, rozkrádání
ve jménu privatizace (kapitalismu) neodsoudili, ale i tak jsme si zvykli, že
existuje rozdíl mezi pravdou a lží, lhostejno, zda lež vyslovuje komunista nebo
podnikatel.
Doba Andreje Babiše nastolila nový druh politiky. Ve shodě s
relativizací jakékoli pravdy v digitálním světě se předkládají nová dogmata, pravda
už není etalon, vize jsou k ničemu a ideje jsou zbytečné.
V takto globálně a důsledně pojaté relativizaci jakýchkoli nadčasových
hodnot jsme se stali součástí nihilistického světa. Čím více civilizace, tím
více nihilismu a naopak.
Přes parabolickou křivku pravdy a lásky jsme se od listopadu
1989 dopracovali zpět ke kořenům a zažitým modelům.
Lépe je na chatě, alespoň o víkendu.
Lépe je neřešit a starat se o sebe, možná ještě o nejbližší rodinu.
Lépe je se na humanismus vykašlat a nemarnit život marným bojem.
Lépe je mít klapky na očích, než se trápit složitostmi.
Lépe je neřešit a starat se o sebe, možná ještě o nejbližší rodinu.
Lépe je se na humanismus vykašlat a nemarnit život marným bojem.
Lépe je mít klapky na očích, než se trápit složitostmi.
Lépe je nevidět, neslyšet, nemluvit.
Hledání smyslu v nesmyslnosti je kličkování v lese, který už
někdo jiný dávno vykácel.
Je velká škoda, že skoro 29 let od listopadu 1989, se musíme stále babrat v politice.
Je tolik krásnějších věcí v životě.
