 |
| Twitter: 11.12.2015 |
Budování důvěry mezi poplatníky daní a státním aparátem je běh na dlouhou trať. Snížení přímých daní na přijatelnou úroveň (a přesun výběru na daně nepřímé) už dnes nezpochybňuje ani ČSSD.
Vždy se pochopitelně najdou hříšníci a podvodníci a na ty pak musí doléhat kontrola příslušných Finančních úřadů.
Daňové optimalizace, které si na rady dobře placených daňových expertů a právníků, mohou dovolit velké soukromé firmy a korporace, jsou zaměřeny zejména na daně přímé a při využití sítě řízených firem v tuzemsku a zahraničí i na Daň z přidané hodnoty.
Bylo by bláhové se domnívat, že velké firmy a korporace přináší do státního rozpočtu významné daňové příjmy z přímých daní.
Na rozdíl od velkých firem si živnostníci ani malé firmy tyto sofistikované daňové optimalizace dovolit nemohou.
Ministr financí paušálně předpokládá, že kradou všichni. Na živnostníky nasadí EET a na právnické osoby, firmy, pak sledování všech finančních toků s jeho dodavateli a odběrateli.
Pokud by tyto návrhy předkládal politik nezasažený potřebou udržet své finanční impérium, pak by se to možná i trochu dalo brát s pochopením, ale v případě Andreje Babiše je to podobné, jako kdyby Alfonso Capone chtěl potírat prodej alkoholu za prohibice všem ostatním obchodníkům ve stejném oboru z pozice ministra financí.
Alphonse Gabriel Capone měl bezpochyby dobré poradce a naprostou většinu zločinů mu žádný soud nedokázal, nicméně i na něj došlo a byl odsouzen, vzhledem k rozsahu jeho aktivit, za nicotný daňový únik.
Ale zpět do tuzemských praktik.
11.12.2015 vyhlásil Andrej Babiš na svém Twitterovém účtu:
"Děti přejte si tuhle pokladničku pod stromeček. Pokud by rodiče nechtěli nebo neměli penize napište, koupím vám ji" a své prohlášení doplnil fotografií dětské pokladničky.
Vzhledem k tomu, že jsme na sociálních sítích zaznamenali strach z odvety a nechuť poskytovat současnému Ministerstvu financí (MFČR) osobní údaje, navrhli jsme přátelům, že požadavky na pokladničky zaevidujeme a předáme pak panu ministrovi jednu hromadnou žádost.
Rychle se nám sešly žádosti na celkem 104 ks pokladniček a tak jsme obratem odeslali dopis do podatelny MFČR, žádající vydání pokladniček.
Ve stejné době se na sociálních sítích začaly objevovat zprávy, že MFČR skutečně pokladničky shromažďuje na recepci ministerstva, aby je předávali těm, kdo si o ně napsali. Nepředstavitelné se stalo realitou.
Druhý den po odeslání dopisu zazvonil telefon a hovor ze skrytého čísla začal takto: "Dobrý den, tady je sekretariát ministra financí." Podotýkám, že skryté telefonní číslo používá Policie a vysoké úřady státu.
Informace, které mi poněkud nešťastně znějící dáma v telefonu sdělila lze shrnout takto:
"Tohle je jediná hromadná žádost."
"Stahujeme pokladničky z celé Evropy."
"Máme tu více jak 3 000 nevyřízených žádostí na pokladničky."
"Váš požadavek na pokladničky nevyřídíme, potřebujeme adresy a eMaily každého žadatele."
Podle veřejných informací a podle informací ze sekretariátu ministra financí tedy zajišťuje aparát MFČR odesílání pokladniček na zadané adresy nebo je vydává v recepci MFČR v Praze, Letenská 15.
V tom je ovšem trochu problém. Daňový problém.
Představte si, že bych např. jako ředitel nemocnice a vytížil zdravotní pracovníky na příjmu předáváním pokladniček, podatelnu, spisovnu a další části administrativy nemocnice k evidenci a prověřování žádostí a současně využíval pracovníky a pracovnice sekretariátu ředitele nemocnice ke komunikaci se všemi svými příbuznými, přáteli i dalšími osobními kontakty a zajišťoval tak rozesílání a předávání osobních Vánočních dárků.
MFČR není soukromá firma a není možné dopřávat zaměstnancům takováto povyražení. Každý finanční úřad v ČR Vám řekne, že rozdávání pokladniček není pro ministerstvo ta správná živnost, na kterou má oprávnění a která je tak v souladu s uplatněním mezd a dalších výdajů jako nákladových položek.
Doufám (nejspíše naivně), že výplaty všem úředníkům MFČR, kteří se podílejí na zajištění plnění osobního slibu ministra, se v účetnictví ministerstva neobjeví v položce: "Daňově uznatelné náklady". Pokud ano, pak:
Podle Ústavy ČR a zákona č.: 166/1993 Sb. by měl nejvyšší kontrolní úřad prověřit činnost MFČR, tedy, zda daňově uznatelné náklady na mzdy a další výdaje, jsou v souladu s posláním ministerstva, tedy jeho činností: "ústředního orgánu státní správy pro státní rozpočet republiky, ..." případně pak, která sekce MFČR má v popisu práce zajišťování hraček pro děti.
Věřím, že placení faktur za nákup pokladniček není součástí výdajů MFČR.
Jakým způsobem však MFČR zpracovává soukromé, žádosti, eMaily, dopisy, faktury a odesílání hraček?
Jak je možné, že práce spojené se soukromou aktivitou zaměstnance MFČR zpracovává aparát MFČR?
Pokud by něco podobného udělala soukromá komerční nebo i nezisková organizace, každá kontrola z Finančního úřadu by jí vyměřila dodatečné zdanění za neoprávněný daňový náklad nebo za neoprávněný náklad nesouvisející s vydanými živnostmi.
Pokud jde panu ministrovi o daně, měl by začít u sebe, svých podniků a na MFČR, které řídí.
