Ani nevíme, co máme za štěstí.
Bez zvláštního přičinění jsme součástí starého kontinentu, bohatou, barvitou historií protknutého světadílu.
Odpovědností k minulosti, neztřeštěností z modernímich výstřelků, rezervovaným přístupem k brutálním komerčním tlakům a v tuzemském prostředí obvyklým Švejkovským názorem na všechny zásadní problémy, máme zcela fatální výhodu k přežití.
Mám úctu k Japonským archaismům, k Americkému přiblblému optimismu i k Židovské věrnosti tradicím a stejně tak nemám jakýkoli respekt k Japonské privilegovanosti osob s vyšším postavením, Americkému sentimentu s idiotskými filmovým tradicemi a Židovsky otupělé sebestřednosti.
Možná soudím příliš plitce, příkře a netolerantně, ale uvádím jen příklady zjevných rozporů, které generují zásadní fatalismy, nesmiřitelné paradoxy, neslučitelné rozdíly, které neumožňují přirozené žití každodenních dní, prostého života.
Být součástí rozporuplných historických souvislostí, nebýt v zajetí dogmat a současně nebýt v područí moderní doby je konkurenční výhoda, kterou si my, středoevropané, můžeme dopřávat.
Stačí si tenhle fakt uvědomit.
Stačí být sám sebou a z divných sovislostí a okolností se nepodělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář. Vážím si ho.