Není bezpodmínečně nutné vědět detaily o prostřednících ve Švýcarsku, obchodních podmínkách státních podniků, rozměrech potrubí na severu a na východě, zásobnících plynu na Ukrajině, ani perspektivě ložisek plynu v Rusku, aby bylo jasné, že přerušení dodávek ropy z Ruska do „západní“ Evropy je prostá ukázka síly.
Paradoxně komicky pak působí fakt, že čím je Evropský stát blížeji k k velkému Rusku, tím více ho díky důvěře v nepřetržitost dodávek a nebudování zásob a alternativních dopravních cest, postihl výpadek dodávek plynu více.
Tahle, již opakovaná, zkušenost ale nemá standardní řešení.
Dnes nelze nahradit zemní plyn jadernými elektrárnami, ekologickými zdroji energie, diverzifikací typů zdrojů energie, úsporami spotřeby a dalšími uváděnými řešeními. Cesta je, podle mého názoru, jen jediná: Donutit Rusko, aby plnilo své obchodní závazky a nehrálo si v obchodních vztazích se svými mocenskými ambicemi.
Dodávky zemního plynu z Ruska mají charakter monopolu a s tímto faktem je potřebné pracovat.
Monopolní dodavatel má zajisté své „konkurenční“ výhody, ale také má své monopolní nevýhody.
Pokud Evropa nezpanikaří a bude mezistátně spolupracovat, vydrží bezpochyby déle, než sabotérský postoj Ruska. Tedy, ať je zima, pokud nenecháme Ruský monopol vládnout Evropě.
Ruská nadvláda v jakékoli, ekonomické, či technické oblasti je špatná cesta.
Buďto budeme kolonií velkého Ruska, nebo ne. Tak je to jednoduché.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za komentář. Vážím si ho.