Kdo rozhoduje ve volbách?

Oblasti, kde Cambridge Analytica ovlivňovala volby do roku 2016.
Zdroj: Obchodní prezentace CA, The Great Hack.

Odložím si tu poznámku o prezidentských volbách v roce 2018 v ČR.

1/2 roku před volbami si Google i Facebook pozval zástupce volebních teamů všech kandidátů na setkání, čímž zdůraznili svou roli v PR, ale také se nás všechny snažil ubezpečit o své nestrannosti.

Google nabídl reálnou pomoc (WWW, gmail) s bezpečností a současně i rady, jak nejlépe investovat do reklamy.
Facebook ochránil naše FB účty (členů teamu) a současně radil, jak nejlépe investovat do reklamy.

Díval jsem se tenkrát na prezentaci Google (na prezentaci Facebooku byl Tomáš) a udělal závěr:
Velcí hráči (Facebook, Google, ...) vědí, že jejich vliv na politiku, tedy směřování vývoje lidstva je zásadní a dokud to tak bude, jsou výnosy z reklamy v sociálních sítích, tedy množství peněz, které mají politické subjekty k dispozici zcela zásadní.

V tomto ohledu jde zcela stranou humanismus, ideje, vize, životní prostředí, války, krize, ...

Současný systém: Rozděl společnost, oslov ty nerozhodnuté jejich strachem a využij je, je pro velké hráče internetu výnosný, ale pro naši budoucnost smrtelný.

Více zde:

https://www.csfd.cz/film/678691-brexit/prehled/
a zde
https://www.csfd.cz/film/688510-the-great-hack/prehled/

Nabarvené ptáče - něco jako recenze

Foto: ČT, zdroj: net

Nemyslím, že film Václava Marhoula: "Nabarvené ptáče", není pro každého.

Film je, podle mne, zcela mimořádný a nastavuje poněkud nová měřítka pro tvůrce, tedy je pro každého, něco jako povinná četba.

Marhoul si s divákem hraje, neskutečně barvitě mu představuje podstatné i utajované stránky lidskosti ze všech stran i děsivých úhlů. V závěru filmu pak celé emoční ztotožnění vystřelí z diváka ven a umožní tak vnímavému diváku odejít z kina tak, jak nejspíše odcházejí duše z očistce.

Když se díváte na film, každý záběr je umělecké dílo, soběstačná fotka, ale v pohybu. Skvělá kamera Vladimíra Smutného a neméně skvělý zvuk Pavla Rejholce celé dílo dotvoří na úplně jiný level.

Nejde jen o film, ale i o výpověď; sdílnou, jasnou a hluboce lidskou.

Ještě pár kroků

Zdroj: net/profimedia - upraveno

Stačí udělat pár kroků stranou a podívat se na naši politickou reprezentaci s odstupem.

To, co tu předvádějí nohsledi Kremlu a Číny a my to vidíme jako práci prezidenta nebo premiéra, jsou kšefty na poslední chvíli do vlastních kapes.

Je přeci jasné, že tahle generace bývalých svazáků funí z posledního dechu. Je to stejné jako v létě 1989. Naprosto falešný a vyprázdněný režim už skoro nedýchal, ale naše hlavy to nějak nechápaly. Stačilo málo a systém se vlastně zhroutil sám.

Nevěřím, že je možné, aby současný stav, kdy vládne zaprodaná partička na Hradě napojená na Kreml a zadlužený oligarcha, měl nějakou perspektivu. Z posledních zbytků sil se ještě snaží pro sebe něco urvat, ale ta labutí píseň je z Hradu a Strakovky slyšet až ke Karlštejnu, Řípu, Blaníku, ... a možná i do Brna. :)

Stačí ještě udělat pár kroků.

Pohled na prezidentskou kampaň v roce 2018

S ročním odstupem je čas na zhodnocení některých aspektů kampaně a samotné prezidentské volby v roce 2018.

Nominace
Kandidátem na prezidenta se může stát občan ČR, starší 40-ti let, kterého nominuje minimálně 50 tis. občanů, 20 poslanců nebo 10 senátorů.

Pouze tři kandidáti na prezidenta byli nominování na základě petice občanů.
Michal Horáček si platil agenturu, která zprostředkovala brigádníky, stánky, vybavení stánků a každodenní logistiku. Průměrný počet hlasů, sebraných na jednom stánku za jeden den byl 120 podpisů a vzhledem k tomu, že denně bylo instalováno 8 stánků, sběr podpisů musel trval více jak 3 měsíce. Obdobně postupoval Jiří Drahoš.

Petiční stánek Miloše Zemana
Zdroj: www.extra.cz

Organizace rozvozu a svozu stánků, distribuce propagačních materiálů i samotných petičních archů, zajištění lidí do stánků, je časově i finančně náročná činnost.
Ve výkazech nákladů na kampaň by se takovéto náklady měly objevit ve finančním plnění, případně nefinančním plnění, dobrovolnické práci.

U Michala Horáčka, lze dohledat náklady placené reklamní agentuře ve výši cca.: 2 mil. Kč měsíčně, z čehož bylo cca.: 800 tis. Kč měsíčně utraceno na petiční stánky. Celkové náklady na petiční stánky u Jiřího Drahoše jsou vykázány ve výši 5,7 mil. Kč.

Výkazy nákladů na volební kampaň Miloše Zemana žádnou nákladovou položku na sběr podpisů nenajdeme ani ve finančním, ani v nefinančním plnění. Jediné dvě položky, které by mohly náklady na sběr podpisů obsahovat jsou: "Dobrovolnická práce a poskytnutí plochy pro reklamní účely", celkem 151 tis. Kč.
Petiční stánky Michala Horáčka i Jiřího Drahoše byly vidět. Vyskytovaly se jak na pravidelných místech, tak i na většině akcí, kde se vyskytovalo více lidí (shromáždění, festivaly).

Tedy si lze položit logickou otázku, jakým způsobem lze opatřit více jak 50 tis. petentů, kteří museli mimo jména a bydliště poskytnout i číslo občanského průkazu?
Jakákoli další úvaha by byla jen spekulací, tak posouzení ponechávám na laskavém čtenáři.

Financování kampaně
Historicky druhá přímá volba prezidenta byla plně pod dohledem nově vzniklého: "Úřadu pro dohled nad politickými stranami a hnutími". Upřesňující výklady zákona 275/2012 Sb., který řeší volbu prezidenta republiky, byly publikovány spolu s probíhající kampaní, což činilo nemalé obtíže volebním štábům.
V průběhu kampaně měly být průběžně zveřejňovány seznamy nefinančních plnění a současně měl být k dispozici náhled na transparentní účet kandidáta, kde měly být dohledatelné všechny finanční dary na kampaň.
Zákon o volbě prezidenta republiky však nepostihuje kreativitu některých štábů, což se projevilo minimálně ve dvou hlavních aspektech.

Specifika financování kampaně Miloše Zemana
Miloš Zeman předem prohlašoval, že nepovede žádnou volební kampaň, přesto se většina odborné veřejnosti shodla na tom, že minimálně část nákladů na výjezdy prezidenta do regionů lze chápat jako volební kampaň a tyto náklady by měly být zahrnuty do volebních výdajů. Obdobně by se všechny pořady v televizi, kde Miloš Zeman každý týden vystupoval měly poměřit hodnotou reklamního času v dané televizi a zahrnout do výdajů na kampaň.

Zákon o volbě prezidenta předpokládá dohled nad financováním kandidáta, tedy s dohledatelností dárců a sponzorů, fyzických i právnických osob. Pro udržení politické nezávislosti kandidáta je transparentnost dárců zcela zásadní. Štáb Miloše Zemana však zvolil cestu, která je tomuto zákonu výsměchem.

Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, která se do dubna 2018 jmenovala jen Strana Práv Občanů a spolek Přátelé Miloše Zemana z.s., byly významnými sponzory, poskytovateli finančního i nefinančního plnění. Odkud však tato strana nebo spolek peníze získal není známo.
Finanční výkazy spolek nezveřejňuje a strana o financování kampaně Miloše Zemana žádné údaje nezveřejnila.

Skuteční sponzoři jsou skrytí a vykázaných cca.: 23 mil. finančního i nefinančního plnění na kampaň Miloše Zemana podle odborníků z PR agentur ani neodpovídá skutečnému rozsahu outdoorové kampaně. Porovnání nákladů na kampaň Zemana, Drahoše a Horáčka s reálným výskytem billboardů během kampaně je vypovídající.

Náklady na získaný hlas
Jedním z měřítek úspěšnosti volebních politických kampaní jsou vynaložené náklady na získání jednoho voliče.
Pro zajímavost uvádím dvě tabulky, které takovéto náklady vyčíslují:

Shrnutí
Někteří neúspěšní kandidáti ve volbě prezidenta ČR dosáhli ve své kampani na zákonem stanovený limit nákladů. Michal Horáček 40 mil., Jiří Drahoš 50 mil. Kč.
Miloš Zeman měl k dispozici státní aparát, soukromou televizi, výjezdy za voliči, které platily kraje a regiony a v neposlední řadě financování, nedohledatelné podle zákona o volbě prezidenta.
Úspěšnost kandidátů se tak nedá spravedlivě porovnávat.

Vzhledem k výsledkům druhého kola volby, kdy Miloš Zeman dosáhl na 51,36 % voličů je tedy v důsledku nerovných podmínek výrazná prohra.

Pokud by i Miloš Zeman musel dodržovat pravidla, stanovená zákonem 275/2012 Sb. a zákonem 322/2016 Sb., resp. pokud by patřičný úřad prováděl důslednou kontrolu a vyvozoval náležité důsledky, Miloš Zeman by se nemohl stát prezidentem i pro své druhé volební období.


Poznámka: Autor byl koordinátorem volební kampaně Marka Hilšera.

V očekávání Anticharty

Anticharta 1977, Foto: ČTK

Dnes již obviněný podnikatel, který se rozhodl své impérium chránit a rozmnožovat z pozice politika, má jedinou šanci na politické i existenční přežití tím, že se nikdy nevzdá politické moci.

Tahle situace je velmi nebezpečná.

Nejde pouze o populistické rozhazování státního rozpočtu, ale současně o budování pozic ve státních institucích, orgánů veřejné správy, represivní složkách, ...

Jde o stejný případ, jako v roce 1946/1948, kdy se k moci dostali ti neschopní a museli používat represi k udržení své moci. Pěkně od voleb k volbám, vždy s větší razancí.

Normalizace po srpnu 1968 ukázala, že za kus chleba a zajištění minimálních ekonomických potřeb se národ ohne hlavou až ke kolenům.

Andrej Babiš nemá jinou možnost, než si počínat stejně. Již probíhá normalizace ve stylu funkce za loajalitu, populistické uplácení, obsazování pozic všude možně a dřív nebo později dojde na represe.

Pro člověka typu Andrej Babiš jiná cesta není představitelná.

Avatar

Syn (10 let) při sledování filmu Avatar:

"Vím, že je to film, ale to ničíme i jinou planetu?"

Odpověď: "ANO", by byla zcela na místě.

Nejenom, že si ničíme naši planetu, ale prostřednictvím zlojedů typu Bureš nebo Zleman si ničíme i naši teoretickou budoucnost, na naší nebo na kterékoli jiné planetě.

Zlojedi, mozkomoři a hnusáci lidstva budou vždy.

Samožerství až do sežrání.

Vše v jednom

Zdroj: http://www.kotelnich.info

Tento obrázek se původně objevil na Ruských sociálních sítích již v roce 2006.
Následně proputoval různými úpravami a různými sítěmi, až se dostal na politicko-satirickou scénu Česka ve FB skupině: "Český institut pro urážení politiků".
Přijde mi to jako podstata díla George Orwella: "vše jednom" obrázku.
Nakonec ty bobky bude kadit každý další život.

Život má být barevný

Zdroj:
https://www.thevintagenews.com

Ta občasná barevnost života (v Americe 3 roky vzpoury Hippies, u nás pak "každý s každým" díky srovnání ekonomických vrstev do latě - cca. 20 let normalizace) je dnes nad chápání mnoha lidí a bere se to jako anomálie v liniovém evolučním vývoji lidstva.

V obou případech to byla vzpoura proti establishmentu doby, hledání jiných cest ke svobodě a v neposlední řadě i docela žádoucí rozpojení genetických deformací.

Svoboda je v každém případě vývoji lidstva prospěšná.

Momentální myšlenkový guláš, povrchní, zbrklé a v důsledku nesmyslné a destruktivní chování i rozhodování lidí jsou důsledkem ztráty osobní svobody.

Chtělo by to nějakou další sexuální nebo jinou revoluci.

ANO, už je líp

Net, edited

Byly doby, kdy se politické strany ucházely o voliče svými ideovými prioritami, ale pak se přes populistické sliby a bezideové politiky posunuly strany a hnutí o hodně dál.

Byly doby, kdy korupce svázaná s šedou ekonomikou sice existovala, ale pokud se na něco přišlo, mělo to nějaké následky, např.: investigativní novinařina měla očistný vliv na politiku a u závažných kauz následovalo pokračování, tedy zájem Policie a Státního zastupitelství na vyšetřování a možná i vyšetření lumpáren.

ANO, tyhle doby jsou minulost.
ANO, už je líp.

Teď už není kdo a proč by stíhal korupci a penězovody ze státních peněz, když se na všech úrovních jedná ve shodě.

Ta obrovská mašinérie provázané korupce se od roku 2011 rozvinula stejně, jako se po roce 1946 objevili "mladí komunisté".

Stačilo to tenkrát a stačí to i dnes: za podíl na moci dát šanci lůze.

Tak je to jednoduché.

Kličkování ve vykáceném lese

Zbraslav-Závist, 2018, P.D.

Za těch pár desítek let, co tu máme demokracii, jsme si zvykli, že jdeme tak trochu svou cestou. Komunismus jsme nezakázali, rozkrádání ve jménu privatizace (kapitalismu) neodsoudili, ale i tak jsme si zvykli, že existuje rozdíl mezi pravdou a lží, lhostejno, zda lež vyslovuje komunista nebo podnikatel.

Doba Andreje Babiše nastolila nový druh politiky. Ve shodě s relativizací jakékoli pravdy v digitálním světě se předkládají nová dogmata, pravda už není etalon, vize jsou k ničemu a ideje jsou zbytečné.

V takto globálně a důsledně pojaté relativizaci jakýchkoli nadčasových hodnot jsme se stali součástí nihilistického světa. Čím více civilizace, tím více nihilismu a naopak.

Přes parabolickou křivku pravdy a lásky jsme se od listopadu 1989 dopracovali zpět ke kořenům a zažitým modelům.

Lépe je na chatě, alespoň o víkendu.
Lépe je neřešit a starat se o sebe, možná ještě o nejbližší rodinu.
Lépe je se na humanismus vykašlat a nemarnit život marným bojem.
Lépe je mít klapky na očích, než se trápit složitostmi.

Lépe je nevidět, neslyšet, nemluvit.

Hledání smyslu v nesmyslnosti je kličkování v lese, který už někdo jiný dávno vykácel.

Je velká škoda, že skoro 29 let od listopadu 1989, se musíme stále babrat v politice.

Je tolik krásnějších věcí v životě.

Otevřený dopis ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi

Zdroj: net, autor nezjištěn

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch

Ministr zdravotnictví v demisi

Ministerstvo zdravotnictví

Palackého nám. 4

128 01 Praha 2

verejnost@mzcr.cz

mzcr@mzcr.cz

V Praze dne: 15.03.2018

Věc:    Návrh opatření v zájmu zdraví lidu

Vážený pane ministře zdravotnictví v demisi Adame Vojtěchu,

se zájmem sleduji Vaši snahu o zlepšení zdravotní péče v přímo řízených nemocnicích pomocí personálních změn.

Jako ministr zdravotnictví, byť v demisi, jste odpovědný nejen za přímo řízené nemocnice, ale bezpochyby i za prevenci všech nemocí, zejména pak těch "civilizačních".

V mém bezprostředním okolí se od 8.3.2018 prudce zvýšil endemický výskyt, hraničící s epidemií následujících symptomů a nemocí:

- žlučníkové nevolnosti a záchvaty

- arytmie srdečního tepu

- vysoký krevní tlak

- zažívací a vylučovací potíže (akutní průjem, nauzea)

- nespavost

- deprese, a další.

U všech osob lze identifikoval jednu jedinou příčinu, kterou je hluboké znechucení z inauguračního projevu Miloše Zemana, zejména z následného projevu na koncertě ve Španělském sále, kde je přímo vyhrožováno svobodným lidem: "Budoucnost je na pět let naše". Představa, že budoucnost bude tak dlouho řízena osobami jako: Vratislav Mynář, Martin Nejedlý, atd. lze identifikovat jako základní příčinu všech uvedených obtíží a nemocí.

Jednoduchým propočtem lze dovodit, že náklady na ošetření a léčbu takto postižených svobodných občanů dosáhnou v příštích 5-ti letech astronomické výše: 554 miliard Kč a to pouze za předpokladu, že veškerá léčba bude probíhat ambulantně a nebude docházet k hospitalizacím a dalším souvisejícím komplikacím a následkům.

Pevně věřím, že i Vám osobně velmi záleží na zdraví občanů a proto si Vás dovoluji požádat o spolupráci při odstranění prvotní příčiny, pochopitelně ústavními prostředky.

Ostatně, jak sám říkáte, péče o zdraví lidu je Vaše povinnost.

Nezanedbatelná je i vyčíslená finanční úspora, kterou v žádném případě nelze dosáhnout odvoláváním ředitelů přímo řízených nemocnic, i kdyby jich bylo 50.

S pozdravem, prevence a zdraví lidu především,

Petr Dauš

Monitor tisku - 37. týden roku 2017

Fotografie zachycuje dvojstranu z knihy
Václav Havel - Tomki Němec, Fotografie

No, to je zase týden:

Středoškoláci přivedli do Knihovny Václava Havla komunistku, která plive na Václava Havla, Miladu Horákovou, nosí kytky na hrob K. Gottwalda a která s láskou vzpomíná na zachránce, kteří dorazili z východu v roce 1968.

Žádné akty smíření se ani po 100 letech nepřipustí, neb národ se musí rozdělovat, parcelovat, navzájem nesnášet, aby se lépe vládlo a šmelilo. Magistrátní gang v Praze pod tlakem části ulice zruší co slíbil.

Dva momentálně největší prznitelé demokracie se scházejí na Hradě, aby se ujistili, že mají společný cíl, udržet v chodu všechny kšefty, ať to stojí cokoli, třeba i sloužit zájmům Východu.

Nejoblíbenější politická strana bývalého prezidenta Klause (AfD) se hlásí k úspěchům nacistického Německa. Donátoři Klause mu nejspíš doporučí změnit značku a teď podporovat Řád národa - Vlasteneckou Unii, která již veřejně pozvedá zapálené pochodně.

Společným úsilím všemožných našich šmelinářů s demokracií, napříč výkonnou mocí, se daří blokovat jakékoli dopady práva a spravedlnosti i na ty, kteří byli při šmelině s demokracií chyceni za ruku.

A podle jakéhosi průzkumu je v pořádku, že se M. Zeman pro ukájení svého ego nechá dovézt do Španělského sálu i na gramofonu. Vždy druhý až třetí bude konečně jednou první.

Dobrou zprávou je, že v sobotu možná nebude moc pršet.

Goliáš na Hrad? Proč?

Praha - Anděl - 13.09.2017

Musel jsem dnes vykrýt výpadek dobrovolníka na stánku Marka Hilšera při sběru podpisů a i když pochopitelně není tento sociologický vzorek reprezentativní, snažím se s každým navázat kontakt a alespoň chvilku si promluvit a zjistit proč se stavili zrovna u nás.

Většinou je důvodem současný prezident, pak to, že mladému lékaři věří, občas naděje na změnu, jindy je to hledání náhrady za Václava Havla nebo často i podpora všech demokratických kandidátů s tím, že chtějí podepsat pana Hilšera, Drahoše i Horáčka.

Přesto se občas vyskytnou i jiné důvody. Tak pár postřehů.

Přihnala se menší paní středního věku s tím, že spěchá na kontrolu do Motola (nemocnice) a má divné jméno, ať to všechno vypíšu a nespletu jméno. Nespletl, jméno bylo: Eržika Balogová (bylo zcela jiné, ale to neuvádím), tedy nic složitého. Ptal jsem se, proč chce podpořit zrovna Marka, mladého kluka a odpověď byla zcela jasná: "Poznám podle obličeje, komu můžu věřit."

Přišla milá starší paní, ročník 1930 a za ruku vedla pána středního věku, který doříkával větu: "... ale neboj, já mu to podepíšu", a dodala: "Tohle je můj syn, já už to podepsala s panem Hilšerem jsem i mluvila a teď vám vedu syna on se politiku totiž moc nezajímá."

Asi 10 metrů od stánku jsem zaregistroval mladíka, který tam stál a pozoroval nás. Když byla chvilka, potkali jsme se pohledem. Několikrát opětoval úsměv, až mu nakonec zůstal. Stál tam určitě více jak 10 minut a stále sledoval stánek. Nejsem z těch, kdo nahání petenty, tak jsme se jen občas potkali pohledem. Vyplňuji s příchozími archy a najednou se objeví u stolku se slovy: "Mohu podepsat?" Vyplnil jsem všechny údaje z OP, předložil arch k podpisu a on se zeptá: "Co mám napsat", říkám: "Stačí nějaká hyčmárka" a on pomalu, kostrbatě skoro nečitelně vypisuje své příjmení. Oznamuji tedy popisně: "Svým podpisem podporujete Marka Hilšera, možného kandidáta na prezidenta" a on odpoví: "Vím, sle-du-ji ho čas-to. Jeho a Vás se nebojím".

Vedeme zápas s Goliášem v mnoha podobách a vím, že nejsme sami.

Odkazy: 

MarekNaHrad.cz

FB: MarekHilšerNaHrad

Kardamonové plnožitné housky/placky

Kardamon je vzácné koření původem z Indie, které se vyskytuje v indických jídlech, ale můžeme ho nalézt i v perníku ze Švédska (např.: v IKEA). Má hodně specifickou vůni a trochu štiplavou chuť, proto je kardamon koření vzácné a je třeba s ním zacházet opatrně.
Do pečiva použijeme pochopitelně mletý kardamon.
(Google pomůže ve vyhledání nejbližšího obchodu.)

Mouka z pšenice je válečná náhražka a nejspíše není zcela dobré ji konzumovat příliš, zejména s ohledem na vysoký obsah lepku a tak tyto housko-placky jsou jen z mouky žitné, tedy původní suroviny pro pečení chleba.
Z žitné mouky nadýchanou housku vyrobit nelze, ale hutnost žitného pečiva zabrání rychlému návratu pocitu hladu.

Suroviny:
0,25 kg Celozrnné žitné mouky
0,5 kg Bílého jogurtu
1 Kávová lžička (k.l.) soli
1 k.l. Kypřícího prášku do pečiva (lze vynechat)
0,5 k.l. Jedlé sody (1 k.l., při vynechání kypřícího prášku)
1 k.l. Mletého kmínu
1/2 k.l. Mletého kardamonu
4 lžíce oleje (pokud je jogurt tučný, 8% tuku a více, tak není třeba)
Vylepšení (doporučuji):
2 k.l. Chia semínka
2 k.l. Sezamová semínka
1. k.l. Kmínu
případně slunečnicová semínka, atd.

Postup:
Všechny ingredience smícháme, klidně bez robota, jen vařečkou a vznikne řídká hmota, ze které nelze plést klasické housky a tak řídké těsto naběračkou "nakydáme" na plech, vystlaný papírem na pečení.
Můžeme posypat semínky (výše uvedenými), případně hrubou solí a pečeme na 200 st.C, až 15 min.

Poznámky:
Uvedené množství je tak na 1,5 pekáče placek a záleží na tom, jak velké placky vyrobíte. Když budou placky hodně malé (cca.: 5 cm průměr), pak je těsta na 2 pekáče.
Když je mouka celozrnná, tak je zdravější a bohatší na vitamíny než např. hladká, ale pozor, čím víc celozrnná mouka je, tím více nadýmá. :)

Svědomí

Zdroj: http://www.moderni-dejiny.cz

Z jednoho úhlu pohledu je zcela lhostejno, zda žijete v době I. republiky, II.republiky, ...
za vlády německých fašistů, ruských komunistů, polistopadových intelektuálů nebo současných pragmatiků a kolaborantů s východními řežimy a jejich penězi.

V každé době jsou zásadní otázky stále stejné:

Půjdu s vůdcem nebo se svou identitou?
Omezím své svobody a budu se mít materiálně líp?
Zapřu své svědomí, aby se mé děti měly lépe?
Teď budu dělat špinavou práci, abych mohl dělat čistou?
Vlezu do zadku šéfovi, aby do mého zadku lezli jiní?
Raději prásknu souseda dřív, než práskne on mě?
Srovnám své děti do latě, aby se lépe uplatnily?
Raději nic neřeknu, abych neměl problémy?
Vzdám svou důstojnost, protože to škodí obchodu?
Má vůbec smysl zabývat se svým svědomím, pokud by to škodilo rodině?

Na všechny otázky lze odpovědět Ano i Ne a není vždy snadné se rozhodnout.
Ale režim a atmosféra ve společnosti, prostě doba, klade vždy tyto stále stejné otázky, bez ohledu na to, zda jde o fašismus, komunismus, šedou ekonomiku, oligarchii nebo ochlokracii.

Dokud na prvním místě není vlastní svědomí a jeho předání svým potomkům, pak je lhostejno, zda vládne Babiš, Zeman, Klaus, Husák, Gottwald, Putin, Stalin, Lenin, ...

"Plebskracie" Poznámka na FB z 31. července 2014, 18:29 hod

ČR mává demokracii. Zdroj: Archiv z netu. 

Musel jsem se k tomuto mému textu na FB z poloviny roku 2014 vrátit. Nejde o prostou recyklaci, ale o převod reality v Rusku do ČR. Dnes. 

Jeden z nutných předpokladů demokracie je „vláda všech“, tedy vláda, kterou si prostřednictvím různých volebních systémů, má možnost volit veškerá populace.

Pokud chybí morální autority, elity v dobrém smyslu slova, pak nutně přijdou na řadu nemorální celebrity, mluvkové a sociální psychopati. 

Po vyčerpání a vyprázdnění politiky, kdy skoro každý před volbami může slíbit cokoli, se však síly konkurentů srovnají a je nutné vytáhnout do boje za získání hlasů s tvrdšími kalibry propagandy. 
Lhostejno, zda jde o podněcování závisti (restituce), nepřejícnosti (daně z majetku apod.), rovnostářství (komunismus), zneužití nacionalismu, relativizování jakýchkoli morálních a etických hodnot, atd., vždy jde o získávání těch voličů, kteří na takovéto „špeky“ slyší. 

Pokud není možné, aby morální a intelektuální (tedy moudrá) elita byla vzorem, pak nelze plebejcům vyčítat, že štěkají a plivou, když jsou k tomu vyzýváni politickými celebritami, které také jen štěkají a plivají.

Tady někde se demokracie postupně mění v "plebskracii".

To, kam nejspíš směřuje Maďarsko a to co se děje v Moskvě, je důsledek. 

Stačí jeden chytrý politik, který využije nálad plebejců a řekne: 
Dost bylo demokracie (tedy plebskracie), teď všechno řídím já!



Poznámka k textu od paní profesorky Věry A. Tydlitátové: Aristoteles to už pojmenoval: "ochlokracie".

Poznámka k dnešku (21.02.2017): Ochlokracii, tedy "vládu lůzy", včetně zmiňovaných následků nyní zažíváme i zde, v ČR. Budoucí spolupráce příslušníků StB a KSČ, tedy zločineckých organizací, v demokraticky zvolené vládě je nastupující realita, kterou si plebs vyžaduje. Bývalý StBák a komunista je žádán jako šéf výkonné moci.

Blbost a zlo nemá mít moc

FOTO: Josef Koudelka, Praha, srpen 1968

Stále je cítit trus z trolujícího mediálního pseudosvěta,
pochopitelně i od hradní partičky:

Jak je Rusko chudáček a jako jedné skvěle bojuje proti ISIS v Aleppu, Putin je skvělý vůdce, západ zdegenerovaný, Amerika chybující, Ukrajina plná Banderovců, za komunistů bylo skvěle, jak byla Palachova smrt zbytečná, jak jsou komunisti dnes jiní, atd.

Hloupí komunisti, manipulující oligarchové, chroničtí lháři, nelidští egomaniaci i uřvaní příslušníci soudržných hloučků by si měli připomenout, co znamená třídní boj, potlačování svobody a vláda spodních 50 % populace.

Fotografie Josefa Koudelky na serveru FOTO.ua ze srpna 1968 z Prahy:

Link: http://news.foto.ua/history/jozef-kudelka-vtorzhenie-1968.html

Václav Havel dnes, 18.12. 2016

Fragment sochy VH

Před pěti lety osud Václava Havla udělal poslední tečku za listopadem 1989.

Už mnoho let předtím jsme sice žili v post-listopadové éře, ale 18. prosinec 2011 byl hodně smutný den pro každého, kdo věří základním lidským hodnotám.

Trvalá snaha oligarchů, komerčních klanů a šedé ekonomiky rozšiřovat svou moc se zhmotnila jejich podílem na politické moci. Nemáme už politiky, ale kuplířskou a obchodní partičku za prezidentem, oligarchu sedícího na státním rozpočtu, krajské zastupitele financované místními podnikateli, starosty podporované developery, atd.

Politika, správa věcí veřejných, se seschla na různé ostrůvky pozitivní deviace, tedy občanské aktivity, na jednotlivce, kteří se navzdory své práci, rodině a zajištění běžného života snaží ve volném čase upozorňovat, motivovat a burcovat sebe i veřejné mínění.

Zvolená politická reprezentace nesleduje hodnotové cíle, ale grafy mediálních agentur. Politici nehledají co je správné, odpovědné a potřebné, ale co se z hlediska PR své osoby bude vhodnější.

Václav Havel nám nechybí jako vůdce nebo ikona sentimentálních vzpomínek, ale jako zrcadlo našich duší a srdcí, které uměl oslovit a probouzet k životu.

Kooperace tuposti a zla překračuje hranici.

(c) 2016 P.D.

Ještě jsem "nespolkl" použití Policie ČR proti vlastním občanům a na obranu rudých vlajek v březnu (Si Ťin-pching v Praze),
likvidaci neposlušných policistů v červnu (Vidkun, Berreta),
hanobení osobností naší historie (F.Peroutka) a
už tu máme příslib komunistům, že se s nimi počítá (Babiš),
další nabubřelé vyhrožování hradní kliky jakýmkoli oponentům (Kauza O.Mazura) a je tu i neskrývané hanobení Václava Havla (Neviditelný pes, atd.).

ČT se bojí vystrčit hlavu, ČRo rezignoval na moudrost a ostatní média se bulvarizují, tedy v lepším případě, nebo přímo slouží oligarchům.

Už není na koho plivat, na kom se vymezovat nenávistí, když i uprchlíci jaksi nejsou. (Karel Čapek a T.G.M se nedožili éry Ruského socialismu v ČR, tak ti nejspíše budou ušetřeni.)

Co dál?

Myslím, že teď už zbývá jen otevřený třídní boj.
Motivovat/zneužít spodních 5 mil. a na jejich pěstích získat veškerou moc. Tenhle recept je spolehlivý.

Koblihy zdarma, důchody před volbami, odstavení "nespolehlivých" a jadrný slovník z Hradčan.
Kooperace tuposti a zla překračuje hranici.

Právě nyní.

Je politika už jen o emocích?

Prokopské skály, Žvahov, 2014

Kdekdo, včetně mě, si myslel, že politika je o idejích, vizích, řešeních, ... To už ale tak samozřejmá pravda není.

Prudký rozvoj elektronického mediálního světa, sociálních sítí a internetu obecně, změnil pohled na běžnou realitu. Životnost většiny zveřejněných informací je několik minut a politik, který s tímto fenoménem neumí pracovat, je odsouzen do zapomnění.

Konzumenti informací ze sociálních sítí, ale už i celoplošných televizí jsou zvyklí na krátké, výstižné a příliš nerozvité věty. Jasně a stručně se vyjádřit už není o esejích, ale o jedné větě do 140-ti znaků.

Pro elitu, pro politika, není až tak podstatné vzdělání, znalost historie, schopnost analyzovat společenské dění a nabízení vizí, řešení problémů.
Političtí marketéři dobře vědí, že zkratkovitá sdělení nemohou nést informace se složitým obsahem a současně, že zkratkou nelze sdělovat hlubší myšlenky.

Politika ze tak změnila na práci s emocemi. Dnes se politik prosadí vzbuzováním emocí.

Byla doba, kdy se shodou okolností mohl stát vrcholným politikem Václav Havel, ale dnes by se do prezidentského úřadu dostával jen velmi těžko.
Václav Havel byl především dramatik, tedy si poradil i s krátkými a stručnými sděleními, jeho hlavním přínosem však byla schopnost vzbuzovat pozitivní emoce. Celý život pracoval s textem, dramatickým obsahem vět a uměl se nejen vyjádřit, ale díky vnímavosti společenského klimatu uměl vystihnout a jasně formulovat podstatu svých sdělení.

Pozitivně motivovat a vše podstatné vysvětlovat je časově náročná činnost, to ví každý rodič.
Dávat jednoduché pokyny a uplatňovat vynucenou autoritu je mnohem jednodušší, to ví také každý rodič.
A když jsou jasné pokyny provázeny emocemi, třeba strachem, pak děti poslouchají přesně jako mladí vojáci své starší velitele.

Z pohledu vůdce je lhostejno, zda jsou to emoce pozitivní (víra, naděje, morálka, etika) nebo negativní (strach, obavy, existenciální hrozby), ale zcela jasné je, že negativní emoce se daleko snadněji předávají.

Z uvedeného vyplývá následující:

1. Pokud politik používá negativní emoce (strach, obavy, hrozby) pro sebe prosazení, pak si nezaslouží důvěru. Cesta neustálého hledání hrozeb je časově omezená a musí nutně končit rozvratem společenského soužití.

2. Pokud politik zneužívá pozitivní emoce (víru, naději, sliby), pak je potřebné být velmi ostražitý, neboť zákonitě přijde i zklamání z nenaplněných slibů.

3. Pokud je politik klidný a rozvážný, nezahrává si s emocemi, pak je mu potřeba věnovat pozornost.

Dnešní politika je o emocích, o tom není pochyb. Příklad pozitivní motivace máme v prezidentovi Slovenska, příklad negativní motivace v prezidentovi M. Zemanovi.¨

Osobně bych však byl rád za třetí cestu.