Svědomí

Zdroj: http://www.moderni-dejiny.cz

Z jednoho úhlu pohledu je zcela lhostejno, zda žijete v době I. republiky, II.republiky, ...
za vlády německých fašistů, ruských komunistů, polistopadových intelektuálů nebo současných pragmatiků a kolaborantů s východními řežimy a jejich penězi.

V každé době jsou zásadní otázky stále stejné:

Půjdu s vůdcem nebo se svou identitou?
Omezím své svobody a budu se mít materiálně líp?
Zapřu své svědomí, aby se mé děti měly lépe?
Teď budu dělat špinavou práci, abych mohl dělat čistou?
Vlezu do zadku šéfovi, aby do mého zadku lezli jiní?
Raději prásknu souseda dřív, než práskne on mě?
Srovnám své děti do latě, aby se lépe uplatnily?
Raději nic neřeknu, abych neměl problémy?
Vzdám svou důstojnost, protože to škodí obchodu?
Má vůbec smysl zabývat se svým svědomím, pokud by to škodilo rodině?

Na všechny otázky lze odpovědět Ano i Ne a není vždy snadné se rozhodnout.
Ale režim a atmosféra ve společnosti, prostě doba, klade vždy tyto stále stejné otázky, bez ohledu na to, zda jde o fašismus, komunismus, šedou ekonomiku, oligarchii nebo ochlokracii.

Dokud na prvním místě není vlastní svědomí a jeho předání svým potomkům, pak je lhostejno, zda vládne Babiš, Zeman, Klaus, Husák, Gottwald, Putin, Stalin, Lenin, ...

"Plebskracie" Poznámka na FB z 31. července 2014, 18:29 hod

ČR mává demokracii. Zdroj: Archiv z netu. 

Musel jsem se k tomuto mému textu na FB z poloviny roku 2014 vrátit. Nejde o prostou recyklaci, ale o převod reality v Rusku do ČR. Dnes. 

Jeden z nutných předpokladů demokracie je „vláda všech“, tedy vláda, kterou si prostřednictvím různých volebních systémů, má možnost volit veškerá populace.

Pokud chybí morální autority, elity v dobrém smyslu slova, pak nutně přijdou na řadu nemorální celebrity, mluvkové a sociální psychopati. 

Po vyčerpání a vyprázdnění politiky, kdy skoro každý před volbami může slíbit cokoli, se však síly konkurentů srovnají a je nutné vytáhnout do boje za získání hlasů s tvrdšími kalibry propagandy. 
Lhostejno, zda jde o podněcování závisti (restituce), nepřejícnosti (daně z majetku apod.), rovnostářství (komunismus), zneužití nacionalismu, relativizování jakýchkoli morálních a etických hodnot, atd., vždy jde o získávání těch voličů, kteří na takovéto „špeky“ slyší. 

Pokud není možné, aby morální a intelektuální (tedy moudrá) elita byla vzorem, pak nelze plebejcům vyčítat, že štěkají a plivou, když jsou k tomu vyzýváni politickými celebritami, které také jen štěkají a plivají.

Tady někde se demokracie postupně mění v "plebskracii".

To, kam nejspíš směřuje Maďarsko a to co se děje v Moskvě, je důsledek. 

Stačí jeden chytrý politik, který využije nálad plebejců a řekne: 
Dost bylo demokracie (tedy plebskracie), teď všechno řídím já!



Poznámka k textu od paní profesorky Věry A. Tydlitátové: Aristoteles to už pojmenoval: "ochlokracie".

Poznámka k dnešku (21.02.2017): Ochlokracii, tedy "vládu lůzy", včetně zmiňovaných následků nyní zažíváme i zde, v ČR. Budoucí spolupráce příslušníků StB a KSČ, tedy zločineckých organizací, v demokraticky zvolené vládě je nastupující realita, kterou si plebs vyžaduje. Bývalý StBák a komunista je žádán jako šéf výkonné moci.