neděle 30. října 2011

Šedá zóna věku

Tedy od počátku.
Láska, naděje, zhmotnění průniku dvou duší, sny na omak, pochopení, změna adolescentních vizí v realitu,  přijmutí odpovědnosti, křehký drobeček jako průnik současnosti a nadějí: miminko. Střed všehomíru, osa nové rodiny.
Urputná snaha být dobrou a lepší matkou, správným chlapem a otcem, stále ještě pochopení pro změny a všemu tvoří zlatou korunu roztomilý a na slunci i ve tmě jediný střed vesmíru, mladý nadějný terorista nebo roztomilá a přirozeně manipulující budoucí žena.
S nástupem zcela odlišných prostředí, míst, kde už nevládne jen sobeckost a manipulace, tedy školka a posléze škola, se role trochu mění.
Předškoláci i školáci začínají racionálně chápat rodinné zázemí a do příchodu puberty se tak pohybují ve střízlivém prostředí rodiny. (Pochopitelně v tom v lepším případě.) Bez dalších různorodých souvislostí si dovolím konstatovat, že vychovávané děti jsou podstatou, nadějí a smyslem bytí a děti to vědí a mají to i vědět.
Pak přijde doba emancipace na vzorech, věk samostatného objevování, prvních platonických i reálných zamilování, zhmotnění sexuální touhy, objevování vlastních stop na vlastním osudu, měsíce, či roky, bujarého i intimního objevování, otevírání prostoru pro existenciální tvorbu.
To období života, kdy Kantova rodina, Freudovy analýzy, kvantová fyzika, odkaz Mayů, záhady vzkříšení i anarchie Muhamedů jsou příliš povrchní pro osobitě jasné a lehkovážné, přesto však ostré, závěry.
Do založení vlastní odpovědnosti za další život, znovu roztočení kola další generace, je stále o čem psát scénáře hororů, dramat i komedií. Osud je ještě milosrdný a možnost znovu začít není nereálná fikce, ale jasná realita. Stále je co objevovat.
Jednoduše: přijdou miminka, průniky duší a příliš rychle se z nich stanou lidé s vlastní odpovědností a přesně v tu chvíli dorazí šedá zóna věku.
Odrostlé dětičky předvedou své objevné názory, nic proti nim, měl je každý, a nechávaje si proplácet výdaje, se emancipují. Přijde doba šedého věku o kterém se scénáře nepíší, není totiž o čem psát. Milostné výstřelky jsou únavné, cyklické objevy jsou vyzrazené, do penze je ještě příliš brzo, dost daleko.

pondělí 17. října 2011

Sentimentááálně



Jednou, se vrátím, tam, kde bylo dobře.
Kytky doručím těm, co jsem ztratil.
Letmo pohladím bezstarostnou radost a
usadím se. 
Kde? 
Tam, kde budou hřát vzpomínky.