 |
| Foto: Dominic Cram/Kalahari Meerkat Project |
Tak jako přítel Jiří Porteš si trochu postesknu.
Bydlím v Praze - Zbraslavi, což sice Praha je, ale současně i maloměsto. Po desáté večer z ulic zmizí lidé, ani auta nejezdí, jen občas projede prázdný autobus. Všechny hospody jsou zavřené a je ticho.
Neděje se nic.
Pak si pustíte zprávy a Blatný štěká jak malý vzteklý pes, že zlobíme, Zaorálek vyhrožuje hospodským kriminálem, plukovník se už chystá do další vlády a pak s námi zatočí a Bureš opět nadává na Pražáky.
Popravdě, už mě ti hochštapleři a veksláci trochu vadí.
Jeden učitel kdysi říkal, že žáci musí vědět co se po nich chce, jak a za co budou hodnoceni, aby věděli, co mají dělat. Pokud nějaký pedagog tato pravidla neurčí a pak žákům vyčítá, že neudělali to, co očekával, tak nepatří do pedagogického sboru.
S naší nekompetentní vládou je to nemlich to samé a to nemluvím o tom, jak hrubě jí chybí jakákoli empatie, byť i minimální snaha "být na jedné lodi", v těžkých chvílích pomáhat překonávat potíže, kompetentně a s vizí řešit situaci.
Ta demonstrace nadřazenosti z formální funkce je zcela šílená.
Buď jsou sociopatičtí blázni nebo jen veksláci, které zaskočila doba.
Připadám si jak pasažér na lodi, která se potápí, nemá motor, plachty ani kapitána a kde na horní palubě pobíhají zmatené surikaty.
