 |
| Foto: ČT, zdroj: net |
Film je, podle mne, zcela mimořádný a nastavuje poněkud nová měřítka pro tvůrce, tedy je pro každého, něco jako povinná četba.
Marhoul si s divákem hraje, neskutečně barvitě mu představuje podstatné i utajované stránky lidskosti ze všech stran i děsivých úhlů. V závěru filmu pak celé emoční ztotožnění vystřelí z diváka ven a umožní tak vnímavému diváku odejít z kina tak, jak nejspíše odcházejí duše z očistce.
Když se díváte na film, každý záběr je umělecké dílo, soběstačná fotka, ale v pohybu. Skvělá kamera Vladimíra Smutného a neméně skvělý zvuk Pavla Rejholce celé dílo dotvoří na úplně jiný level.
Nejde jen o film, ale i o výpověď; sdílnou, jasnou a hluboce lidskou.
