středa 30. listopadu 2022

Přímá volba prezidenta je jen iluze

Každé přímé volby jsou nutně dost výrazně odlišné od vize a principů zastupitelské demokracie. Systém přímé volby prezidenta je v ČR nastaven velmi nešikovně a zdá se, že tvůrci tohoto systému vlastně trvali na tom, aby se i tady uplatnila zastupitelská demokracie a ne, přímá volba.

Nominace mohou provést buďto zvolení zastupitelé, tedy senátoři a poslanci, nebo obrovské množství občanů. K tomu, aby bylo možné nasbírat zhruba osmdesát tisíc podpisů a pak i pro samotnou kampaň potřebujte miliony korun, desítky milionů, jinak prostě nemáte šanci. Jinými slovy, musíte opět být zastupiteli, tentokrát,  zastupiteli těch milionů. 

Ať už se na to podíváte jakkoli, nejde o přímou volbu občanů, ale volbu různých, tedy zvolených nebo i nezvolených, nicméně peněz ovládajících, zastupitelů.

Vše ostatní je už taková hra PR dovedností, správného nastavení řečí pro volné nebo levitující cílové skupiny, volba ideálního načasování různých fází kampaně, vhodného obsazení mediálního trhu, včasného rezervování důležitých dní a reklamních ploch na sítích i v outdooru, ... samé technikálie. Pokud tohle vše nepoděláte a máte na to dost financujících zastupitelů a lobistů, pak vám vše začne hrát do ruky. 

Média vidí, kdo (resp. které peníze) za Vámi stojí, makléři sázkovek i placených socio agentur to vidí taky, nakonec, všichni se pohybují na stejném trhu a začnou stoupat preference. Voliči chtějí "vsadit" na vítěze, přidají se k těm kandidátů, kteří vlastně už byli předvoleni. 

Teď jedna spekulace, kterou nebudu nikomu dokazovat, neb ji uvozuji jako spekulaci. 

V roce 2013 byli předvoleni Zeman a Jan Fischer. Nikdo nečekal, že do této předvolby (také to bylo poprvé) může nastoupit třetí a zamíchat kartami. 

Na poslední chvíli se objevil třetí kandidát, kníže Karel Schwarzenberg a jeho team dokázal nemožné a probudil v lidech naději, že je možné zvolit slušnost, tradici, odpovědnost, vtipnost i inteligenci. Tenkrát se financující "zastupitelé" Zemana tak vyděsili, že udělali den před volbami dva připravené fauly, tedy spíše podvody a vítězství naděje zadupali do země. Podvodem a lží, ale na to se vítěze už nikdo neptá.

Jako přes kopírák pak proběhla druhá volba prezidenta v roce 2018. Toho křiku od "demokratů", dejte pragmatický hlas, nevolte podle svědomí a už vůbec ne podle své vůle, bylo tolik, že se postupně vytvořila "intelektuální" spojená fronta, která zcela vážně tvrdila, že je lepší volit předpřipravené béčko. Předpřipravené finančními "zastupiteli". Velkou roli muselo hrát i zklamání z roku 2013, kde se ztratila naděje, že je možné zvolit slušnost, tradici, odpovědnost, vtipnost i inteligenci. Tak volilo, jak se volilo. Pro jistotu došlo i na závěrečné podvody. Majstrštyk byla poslední slova Zemana v prezidentské debatě, která pronesl do kamery. Smířlivý a prosebný tón, role mírumilovného důchodce, aktivovala staré škodovky a jejich majitele, kteří naprosto nezvykle vyjeli v lednu ze svých garáží a stodol, aby odvolili toho svého, kterému rozumí. Tady se na poslední chvíli vzalo těch rozhodujících 1,36 % hlasů. Dobrá práce slovenského poradce a dobře nacvičená akce. Viz. video.

Teď stojíme před třetí přímou, resp. "zastupitelskou" volbou prezidenta, která je rozehraná naprosto stejně.

Prostě se chováme nesamostatně, neodpovědně a naivně. Málokdo chápe, jak je přímá volba nepřímá a co se okolo vlastně děje. 
Na Hradě může být katolík, stokrát lepší než komunista. 
Na Hradě může být mladý liberál s konzervativními kořeny, tisíckrát lepší než totalitní komunisti. 
Na Hradě by mohl být i excentrik, proč nakonec ne?

Místo toho volíme podle finančních "zastupitelů". Neidentifikované zájmy, předplacené neznámo kým.

A jedna kontrolní otázka na závěr. :) 

Proč vyhrávají ti, co mají peníze na sběr podpisů a billboardy a ne ti, co jsou nominováni skutečnými, demokraticky zvolenými, zastupiteli?

Poznámka:
Uvedené video je jen ta vymazlená poslední minuta Zemana. Celé video z poslední závěrečné prezidentské debaty je zde: Závěrečná debata kandidátů v roce 2018.



sobota 26. listopadu 2022

Dožijeme se planety opic?

Poznámka na úvod:
Pro ty, co nerozumí zcela psanému textu nebo pro ty, co nechápou nadsázku uvozuji, že jde pokus o glosu. Nemá být nikomu ublíženo a při psaní taktéž nebylo ublíženo žádným zvířátkům ani lidem.

Uvalen do samoizolace virózou jsem klikáním programů v iTV narazil na film: "Zrození planety opic", jde o starší snímek (2011), kde je proti sobě postavena civilizace lidí a civilizace jejich druhů, opic, s tím, že si nejsme až tak vzdáleni, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Neumím určit, zda ctitelé humanismu jsou v tom filmu spíše opice nebo poslušně civilizovaný současný člověk. Dejme tomu, že jsou to prostě dvě podobné vývojové entity s různými projevy vnějšího chování. 

Na Václavák nebo k ČT svolávají různé podivné existence své následovníky (opět nevím, z které entity) a snaží se domoci se svých zájmů, bez ohledu na realitu, na právo, zákony, či Ústavu. Pro každou blbost se vždy najde dost následovníků, pokud se trefíte do emocí, frustrací, osobních proher a běžných bolestí, to je jasné. Není ani nutné nabízet řešení, prostě je parazitujete na frustraci.

Entita těchto demonstrantů je přesvědčená, že mají ve všem pravdu, neb okruh jejich rozhledu odpovídá jiným měřítkům, než by se dalo očekávat, když už máme povinnou školní docházku a možnost bezplatně studovat na dalších stupních škol. Pro tuto entitu jsou ti ostatní zmanipulovaní vládou, Prahou, Bruselem, USA, ilumináty, chemtrails, očkovací lobby, fašisty, atd. atp. Přesvědčení je víra a s tou se moc bojovat nedá. Sociální sítě navíc pomáhají vysbírat ty nejkřiklavější, kdy pak posíleni mentalitou davu, jsou minimálně schopni překročení hranic slušnosti. Jejich osobní "pravda" jako vzdor svému postavení je pro ně svoboda. Sebereflexe je pro ně cizí a nejspíše i sprosté slovo. Křikem, nadávkami a agresivitou se navíc utvrzují v právu všechny ty "zmanipulované" unadávat, ukřičet a umlčet.

Je možné, že tato entita "pravdivých" má nakonec pravdu. Nikdo jim jejich pravdu nevymluví, je trvalá, jejich. 

Pravda chápaná jako víra je nevyvratitelná a navíc, pokud by i šla vyvrátit, zničil by se celý jejich život, jeho základy, ukotvené v jejich životním "rozhledu". Navíc, co by bylo pak nikdo neví. Když kohokoli zaženete do kouta, nezbývá mu, než zaútočit, zoufale a zpravidla hloupě (Balda).

Pak tu máme druhou entitu, vzdělanější, minimálně v gramatice, mírně nadřazenou, která ovšem reprezentuje mimo svobody i ohleduplnost, úctu k druhému a rozumí jednoduché rovnici: Kde začíná Tvá svoboda, končí moje. Pokud nesouhlasíš se mnou, nejsi zrádce, nepřítel, jsi jen někdo, kdo má jiný názor, se kterým sice nesouhlasím, ale nijak Ti ho neberu. Pojď diskutovat, třeba najdeme společné kontury v budoucnosti. 

Aby tato entita mohla vůbec nějak smysluplně fungovat, musela si nastavit pravidla, čímž se dobrovolně podřizuje omezení vlastní svobody. Zavedení pravidel je součástí dějin od nepaměti. Ono to ani jinak nejde. Pokud nebudou fungovat pravidla, zákony, Ústava, vrátíme se velmi rychle do nesvobody, strachu, vítězství hrubé síly, vlády bestiální brutality a v důsledku ke kanibalismu. K požírání entit.

Neumím definovat, která z uvedených entit má lepší evoluční strategii, ale jsem bytostně přesvědčený, že v každém jednotlivci je lidskost, která může zvítězit. 

Každý má rodiče, skoro každý má rodinu a hodně lidí má děti, kterým nemůže přát kanibalismus. Jsme na jedné planetě různých entit, které nemají na výběr, než spolu nějak vyjít, spolupracovat a nacházet společné průsečíky v budoucnosti. 

Nevím, zda přirozená zvířecí potřeba chránit sebe, své potomky a nikoho jiného je skvělá strategie pro přežití, ale vím, že strategie přežití kooperující společnosti je o mnoho lepší, aniž by pochopitelně bylo dotčeno právo bránit rodinu. 

Žít na stromech se svou rodinou je možná fajn, ale žít se svou rodinou tam, kde se dobře žije i ostatním je víc. Na spolupráci je založený vývoj a budoucnost. Je to ostatně smysl myslícího člověka, druhu Homo sapiens sapiens. Na vytváření oddělených entit je založený chaos, nenávist a v důsledku již zmíněný kanibalismus a prostý potravní řetězec.


sobota 22. října 2022

Urputník

Foto: depositphotos
Generál Pavel zavedl do veřejného prostoru pojem "urputník", který používá poněkud hanlivě, proti každému, kdo s ním v čemkoli nesouhlasí. Je to známá fotbalová taktika, která se pochopitelně píská jakou faul, tedy, že hráč nekope do míče, ale do hráče z druhého teamu.

Urputník obecně vyjadřuje chování, kdy někdo trvá na svých názorech urputně, trvale, houževnatě. Mezi největší urputníky lze bezpochyby počítat např. Václava Havla, který byl za své urputnictví opakovaně zavírán do vězení, nebo naopak i komunisty, kteří po listopadu 1989 sami odešli z kariérních pozic, protože nechtěli sloužit jinému režimu. 

Hanlivé konotace, při nálepkování různých lidí, používá Generál Pavel velmi často pojem urputník a veřejnosti sděluje, že nechápe proč jsou ti lidé tak urputní. Tady někde je nutné se trochu zamyslet nad tím, proč to nechápe a co je protikladem k pojmu urputník.

Dělám kariéru v totalitním státě, který se ideologicky hlásí ke komunismu, tak je přeci logické, že jsem členem komunistické strany. Dělám kariéru po listopadu 1989, tak je logické, že stranickou knížku zahodím a jdu dělat kariéru do NATO. Jdu dělat kariéru do politiky, tak je logické, že se tvářím jako rodilý demokrat a hodný pán, který rád jezdí na motorce nebo na kánoi. Účel světí prostředky a pokud je účel mít dobrou kariéru a s tím související výhody, pak je přeci zcela pochopitelné, že nebudu trvat na nějakých názorech, které by mi v kariérním postupu mohly škodit. Hýje, čehý, hot, ... hlavně, že to frčí.

Při takovémto osobnostním ustrojení nemůžete pochopit, proč někdo trvá na takových neuchopitelných pojmech, jako svědomí, morálka nebo pravda.

A co je tedy opakem k pojmu "urputník"? Zažité slovo nejspíše moc není, ale zkusme ho definovat. Oportunista, licoměrník, obojetník, falešník, bezpáteřák nebo manekýn (převlékač kabátů)?

Hezky se rýmuje: urputník/licoměrník. 

Nálepkování je v posledních letech hodně rozšířený způsob boje s konkurencí, zejména v politickém boji. Jestliže Generál Pavel označuje ty, co s ním nesouhlasí za urputníky a vymezuje se proti takovým lidem, pak se vymezuji proti generálovi nálepkou: licoměrník.


čtvrtek 29. září 2022

Čtyřicet let ("Pět let" na ČT)

Foto: Eva Koňaříková

Nedá mi spát statistikami uváděný poměr žen, které byly znásilněny, a který dosahuje neskutečných hodnot. Podle některých údajů, každá třetí žena, byla alespoň jednou znásilněna. 

Za svůj život jsem potkal neurčený počet kamarádek, přítelkyň, milenek a manželek. Nebylo jich myslím až tak příliš moc, ale minimálně u tří bylo po čase zřejmé, že byly zneužívány a to incestně. 

Je možné, že to byla náhoda (asi ne), že takové osudy přitahuji (ochranář), jsem feminista (to jsem, žádný mužský šovinista) nebo že takové osudy vyhledávám (spasitel). To, úplně neumím posoudit a asi to není podstatné.

U dvou, z těch tří, jsem měl a mám možnost sledovat jejich další osudy a mohu jednoznačně prohlásit, že následky jsou naprosto devastující nejen pro ně samotné, ale pro každý okamžik dalšího osudu, život jejich partnerů i jejich vlastních dětí. 

Každý si pochopitelně neseme nějaké břímě od svých rodičů. Zpravidla to není nic zásadního a časem pochopíme, odpustíme jim i sobě a život se překlene do další generace.

Se zcela jinou situací se však musí vyrovnávat ty, které zažily zradu a zklamání od prvního chlapa v jejich životě, ke kterému měly plnou důvěru. Nic dalšího už není normální, protože zrada přišla od osoby, která reprezentovala domov, bezpečí a ochranu.

Naprosto nechápu tu idiotskou nadutost, bezbřehou samolibost a narcistní sobeckost otce, který dokáže zkazit svému dítěti život a poznamenat nejen jeho, ale i další generace. Zpravidla musí jít o neschopné, nezábavné a prudérní pitomce, neb jinak by si byli schopni najít mladou milenku jinde. 

Za život jsem potkal hodně jiných osudů kamarádů, kamarádek a pochopitelně taky svůj vlastní osud, ale nikdy jsem neviděl a neslyšel příběhy tak devastující, jako v případě zneužitých dívek vlastními nebo nevlastními otci.

Proč to tady popisuji. Taková žena totiž prochází životem a páchá další následné, kolaterální, škody, aniž by to věděla. Těch následně zraněných jsou další jednotky až desítky a každý se tak musí vědomě, či nevědomky, setkat s tím prvotním násilníkem, úchylem, zločincem.

Občas se stane, že se s ním setkává u nedělních rodinných obědů.


 


neděle 4. září 2022

Takový testament

foto: muzeumhk.cz
Pozitivní je, že jsme srovnali krok s Amerikou. Měli Trumpa, my Zemana a Bureše. Mají Bidena, my Fialu. Nejsme v tom sami, ale v potížích jsme všichni. Humanismus má potíže.

Zdá se mi, že jsme si ale ještě ani zdaleka nesáhli na samé dno.


2/3 Václaváku lidí, kteří z různých důvodů mají potřebu protestovat, zjednodušeně řečeno, proti humanismu, je letitý, momentálně poněkud více viditelný a zhmotnělý problém.

Ti lidé tu byli vždycky, za Protektorátu, v padesátých i osmdesátých letech za totáče, po revoluci, ... a jen tak nezmizí.

Bližší košile kabátu, co je doma se počítá, ... já, já, já. To je silná mantra.

Sprostě pragmatičtí a klidně i intelektuálně méně vybavení politici, tužící po uznání, tedy po moci a vlivu, použijí jakékoli nástroje k ovládání těch ještě méně vybavených. A nejen oni.

Zkáza humanismu je již opakovaně ochlokracie, kdy plebs dostane příležitost spojit síly a za všechny vlastní osobní neúspěchy a frustrace někoho jiného obvinit. Už se to v dějinách lidstva stalo a není důvod, aby se to neopakovalo. Plebs dějiny nezkoumá.

Dlouholeté plivání špíny z Hradu, ukázka toho, že být vekslák s čímkoli může vést do Strakovy akademie, že lze chrlit nenávist a tím si polepšit, jsou argumenty pro boj. Boj za sebe, jen za sebe, proti své uvědomělé malosti, společenské neuznanosti a tedy ukřivděnosti. Samé emoce, ty špatné.

Potíž ale není v té části společnosti, která je neuznaná a ukřivděná, ta tu byla vždycky. Potíž je v tom, že zde není žádný morální maják, etický etalon, tradice, prostý příklad toho, že to jde jinak, ukázka toho, že skoro každý má humanismus v sobě a že jeho naplňování, je cesta pro osobní štěstí i pro ostatní.

A není to zas tak složité. Stačí k tomu otevřenost, pravdivost, vize a smysluplný cíl.

Většina z nás zažila dobu, kdy to šlo. Kdy se společnost nadechla, rozveselila a měla naději v budoucí čas. Bohužel se nenašel nástupce a velmi záhy se nastolil starý koncept: Košile blíže kabátu, co je doma se počítá. Rozděl, ovládej, panuj.

Najednou se uplatnil poslušný manžel Livie Klausové a další hromada poskoků zcela jiné civilizace, Ruska.

Extravagantní samožer Zeman, podnikavci se vším jako Kožený, Tykač, Potáč, Holeček, Kellner, Babiš a další, tady vytvořili jiný svět. Jejich svět.

Tihle "velcí kluci" však bohužel asi netuší, že bez lidí jako Havel nebo Čaputová, se i ten jejich svět zhroutí. Svět bez liberální demokracie a se ztrátou vlivu "velkých kluků" se nutně stane sociálně, ekonomicky i lidsky neudržitelný. Jsme toho svědky.

2/3 Václaváku je varování. Varování pro současné "velké kluky" i pro každého jednotlivce. Je čas se probrat.

Velcí kluci, ten Váš svět se může lehce zhroutit a pak si s vaší mocí a všemi penězi, vlivem a egem můžete tak akorát vystlat svou vlastní rakev, tak jako i budoucnost svých dětí. Plebs bez naděje vás sežere.


sobota 27. srpna 2022

Vystrašení tupci

Na vojně jsem byl v roce 1983-1985 a ti velitelé, které jsem zažil, mi dost připomínají taktiku současné armády Ruska. 

Vystrašení, nekompetentní, na náznak dalšího rozhodování čekající tupci, se strachem, aby něco nepodělali, bez schopnosti aktivního přístupu a smysluplného rozhodování. 

S takovými osvědčenými loajálními kádry se válka vyhrát opravdu nedá.

Ostatně, generál Petr Pavel, který to zažil o mnoho let déle, by mohl určitě vyprávět daleko více a zasvěceněji.

sobota 20. srpna 2022

Od kterého letopočtu?

Fotka je z ledna 1989.
Noc z 20. na 21. srpna je každým rokem stále stejná připomínka osobní prohry. Nejde o vpád vojsk Varšavské smlouvy, ale o podpis zrady na národu, známých Moskevských protokolů. 

Z dnešního pohledu šlo o jistou naivitu, asi ještě nebyla doba na odstoupení od Ruska, od komunistické totality, ale to zlomení jakýchkoli nadějí na dalších 21 let a hlavně, ta neskutečná ztráta vazby politiky a občanské společnosti na mnoho desetiletí je odkaz kterého využívají nepovedené imitace lidství a prospěchářští pragmatici jako Klaus, Sládek, Zeman, Babiš, Okamura, Havlíček, Schillerová, Petr, Pavel, Venca i Jarda. 

Padesát let prorokoval T.G.M. jako čas, pro obnovu demokracie, resp. vznik demokratů. Otázkou zůstává, od kterého letopočtu to budeme počítat. Od roku 1968, ledna 1989, listopadu 1989, nebo od roku, kdy prezidentem nebude komunista, byť bývalý?

středa 18. května 2022

Buď první

Foto: Gunti Racing, Most, 20.09. 2003
Roky jsem jezdil okruhové závody na motorce, jen tak, pro zábavu, mistrovství ČR, různé soutěže v Evropě, Hungaroring, Most, Brno, Hradec, Rieka, ... Jednou jsem si střihl i mistrovství Evropy. Byla to krásná doba, takové letní tábory pro stejně nadšené a bláznivé jezdce. Řešily se jen motorky a holky.

Nikdy jsem ale nevyhrál žádný závod. Celou soutěž jednou ano (extra amatérskou), ale nikdy jsem na bedně nebyl na prvním místě.

Jednou jsme s Davidem (teď je někde v Americe) byli druzí, šlo o dvouhodinovku ve dvou. Dva jezdci se dvě hodiny střídají a který team ujede víc kol, tedy km, ten vyhraje. Nevím proč nás tenkrát nenapadlo, že si máme dojít pro cenu a tak jsme vyhlášení propásli.

Později v večer jsme si vyzvedli poháry a "šampus" a šli to napravit.

Jistě, jde o sentiment, ale současně bych rád prohlásil: Nikdy si nemysli, že nejsi první. Už to, že jsi, je úspěch. Tenkrát jsme byli rychlejší než desítky závodníků z Německa.

David je vpravo, máme stát na dvojce, ale když na jedničce nikdo nebyl ... :) )

neděle 8. května 2022

Máma

Foto: Moje máma ve věku 24 let, bráchovi byli 4, mně 3.
Vždy jsem vnímal svátek matek pohledem matek svých dětí, kterým jsem doživotně vděčný, ale teprve poslední roky mi dochází, životní osud mé maminky, který nebyl jednoduchý. 
Celý život bojuje o svůj život jako lev a poslední roky hodně doslova. S úctou zírám na tu sílu, která ji stále drží a dokazuje sobě i všem možným doktorů a personálu nemocnic, že ona je ta silná, ona se nevzdává, ona chce a bude žít. 
Vždy, když mi za poslední 4 roky, volali: Víte, je v takovém křehkém stavu, klidně přijeďte hned i mimo návštěvní hodiny, tak jedu, ale vím, že oni ji neznají. Nevědí, že máma bude bojovat víc, než si vůbec dokáží představit. 
Ta vůle bojovat a žít je neskutečná. 
To je moje máma. 
Statečná a hrdá. 
Vždy a stále.

čtvrtek 24. února 2022

sobota 15. ledna 2022

Velcí kluci

Obrázek z netu nemající nic společného s textem.
Po moha letech mi docvaklo, proč Zleman opakovaně tvrdí, že novináři jsou blbci. Stejně tak mi docvaklo, proč jsou osoby jako Zleman, Klaus, Tvrdík, apod. stále v pohodě. Vědí, že lidé a novináři mnoho neovlivní.

Dokud budou novináře ovládat majitelé jejich vydavatelských domů a dokud Ti nezávislí nebudou mít informace nebo odvahu informace zveřejňovat, pak nám bude vládnout většina. Většin z osmi, tedy pět z osmi oligarchů. Jeden z bývalých premiérů jim říkal: "velcí kluci".

Političtí komentáři se předhánějí, kdo výstižněji  analyzuje volební šance kandidátů, kdekdo na sítích předpovídá co je nutné a potřebné aby se něco stalo, zprávy v různých TV se liší podle toho, kdo je platí, ČT se snaží donekonečna vyvažovat, ČRo už to vzdalo a nemá personál ani na aktuální běžné vysílání a ztrácí svůj kredit.

Přemýšlel už někdo nad tím, proč některé podnikatelské subjekty, resp. osoby, v ČR sponzorují politické kampaně?

Opravdu si někdo myslí, že zaslání milionů korun přes desítku navázaných firem je bezúročné?
Nebo jinak. Když se velcí kluci dohodnou, komu přispět a komu ne, co to udělá s politickou soutěží? Zákon stanovuje limity na politické kampaně a např. prezidentská kampaň potřebuje minimálně 150 milionů, aby byla úspěšná, i když je limit 40+10 milionů.

Podle odhadů odborníků  byly např. náklady na volební kampaň Zlemana, ale i pana Drahoše, vysoko přes 100 milionů. Čím více peněz v igelitkách, tím více vlivu, pochopitelně. Jak je to možné?

Jednoduše.
Když se velcí kluci dohodnou, nic není problém. Prostě si vyberou svého koně, dodají mu peníze a zařídí si svůj vliv a pak si ještě vyberou jiné kandidáty, kterým nedají ani pětník a svým vlivem zabrání ve sponzorování i dalším pohůnkům.
Když je hlavní leader kůň ne zcela jistý, zaplatí si rovnou bílé koně dva, Áčko i Béčko, tak jako v minulých volbách.

Sponzorování politiků, politických stran i prezidentů je v kompetenci pěti z osmi velkých kluků, zejména potom, když ten hlavní kluk už nemůže mít vliv.

Dobré by bylo, uvést zde konkrétní jména těch pěti z osmi. Sice jména znám, ale k čemu by to bylo? Nejsem a nechci být František v Českém Brodě ani Tomáš v Ústí nad Labem, pardon.

Stačí si jen uvědomit, co rozhoduje o tom, kdo bude nebo nebude kandidovat v politice na jakoukoli funkci, tedy i na prezidenta.

"Velcí kluci" to vědí.
My voliči se tu ale ještě rok budeme dohadovat, přesvědčovat, překřikovat, argumentovat, dokazovat a vymýšlet co a jak je správně.

Chléb a hry, jako vždy. Otázka ovšem je, zda bude i ten chléb. 

I za rok.