Den otců

Pepí, otec, děda.

Otec.

Nejen v křesťanské kultuře je otec brán jako Bůh. Netuším, proč matky nemají stejná privilegia, ale měly by mít. Ostatně, apoštol apoštolů nebyl Petr, ale Marie z Magdaly. 

Krátce před smrtí mi otec vyprávěl, že podle něj, nežil zbytečně. Jistě, že ne. Zůstali po něm dva synové a dvě dcery a práce, které věnoval hodně času. 

Byl hlavním inženýrem výstavby Stadionu Evžena Rošického na Strahově v roce 1978, rekonstrukce Stavovského divadla koncem 80-tých letech, stavby nemocnice v Košicích v roce 1990 a mnoha dalších projektů, včetně těch, které realizoval v mé firmě. 

Málokdo věděl, že jeho kariéru započal třídní učitel základní školy v Košeticích, který mu doporučil stavební průmyslovku v Jihlavě, kde nabízeli i internátní ubytování. Tedy vzdělání, bez nutnosti finančního zajištění. 

Nikdy neříkal, co máme (jeho děti) dělat a tvrdil, že to určitě víme. Lepší školu života poskytnout nemohl. Věděl, že je příkladem.

Na sklonku jeho života jsem měl možnost být s ním 3 roky u mě doma. Nebylo to zcela lehké, ale mělo to smysl. Pro oba. 

Do konce svých dní si udržel důstojnost a i když už neměl mnoho sil, když dorazil jeho vnuk, ožil a byl tím, čím pro své děti a vnuky/vnučky měl být. 

Otcem, kotvou, tradicí a kontinuitou. 

Dnes mi synek (13) u večeře sdělil, že by chtěl být takový otec, jako jsem já. 

Doufám, že bude lepší otec než já, ale tu kontinuitu stále ctím.