Zobrazují se příspěvky se štítkemmédia. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmédia. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 31. března 2015

Zahnívající „Kůl v plotě“

AMI HOME! Praha Ruzyně, 30.03.2015
Dovětek k akci Dragoon Ride

Selhal dlouhodobě a intenzivně vytvářený mediální obraz Česka, jako státu s velkým sentimentem za totalitní komunistickou vládou dělnické inteligence, národu, který pošilhává po „jistotách“ despotických režimů v Rusku a Číně, který si neumí vážit svobody.

Kdo si vyzkoušel soudržnost mladých i starších, kooperaci Policie, Městské Policie s lidmi, radostnou náladu z toho, že křiklouni, komunisti a trollové nebyli vidět, musel, tak jako já, být pobaven večerním vystoupením Jaroslav Foldyny (mimo jiné i člena proruského pravoslavného bratrstva Řádu sv.Konstantina a Heleny, sdružujícího bývalé agenty StB, ruské oligarchy, atd.) a komunisty Jiřího Dolejše (z líhně budoucí moci, Prognostického ústavu).

Vypadá to, že dikce a slovník starých struktur se naprosto míjí se současnou dobou, odvolávání se na „lidi“, „řady lidí“, „většinu“ ve větách komunisty Jaroslava Dolejše zní stejně komicky jako legendární projev „kůl v plotě“ Miloše Jakeše na Červeném hrádku.

Bude zajímavé sledovat, zda populisti u moci otočí své postoje, když uvidí záběry tisíců lidí podporujících NATO a zanedbatelnou podporu proruských názorů. Výsledky veřejných průzkumů doložené „živými obrázky“ by je měly nasměrovat.

Osobní poznámka:
Děti chtěli vidět živého Jiřího Vyvadila, stejně, jako chtěli vidět např.: málo se vyskytující bílé tygry v ZOO v Liberci, ale k Ruzyňským kasárnám jsme dorazili až po škole, ve 14 hod a měli smůlu. Nakonec se uspokojili alespoň pohledem na jednoho živého komunistu a známého ukřičeného „taxikáře“. Příště by snad stálo za úvahu vybírat vstupné a utržené peníze posílat třeba na Ukrajinu.



středa 26. listopadu 2014

Ein Kessel Buntes náměstka MZV ČR

Zdroj fotografie nezjištěn. Prostě internet.
Sociální práva jsou, podle výkladu Petra Druláka, nadřazena právům lidskoprávním.

Důraz na lidská práva v totalitních a komunistických zemích je prý přežitek Havlovské zahraniční politiky a nyní se vůči totalitním režimům mámě vymezovat jinak nebo raději vůbec nijak.
Pokud v té či oné zemi mají lidé co jíst a večer se mohou spokojeně usadit u televize s pořady typu Ein Kessel Buntes, pak se nemáme starat o to, zda je v té zemi demokracie, vojenská diktatura, oligarchická moc nebo totalitní režim.

Svou hypotézu o červených liniích, které si totalitní režimy stanoví a přes které nelze nahlížet rozvinul o definici velkých a malých států.
Tedy, pokud si Rusko (143 mil.obyvatel) nepřeje mluvit o Krymu a Ukrajině nebo Čína (1 357 miliard obyvatel) o Tibetu a Tchaj-wanu, pak máme mlčet. Pokud však jde o Barmu (53 mil. obyvatel), pak lze z MZV poskytovat finanční pomoc opozici a mlčet se až tak moc nemusí.
Možná se velikost států může poměřovat jiným měřítkem, třeba rozlohou, nerostným bohatstvím nebo kupní silou jeho obyvatel, ale přesné údaje jaké měřítko používá MZV nemám.
Podle teze pana náměstka ministra zahraničí Druláka jsou občané Ruska a Číny nedůležití, protože je jich hodně?

Učiním tedy závěr pro sebe a spoluobčany v naší zemi:
Není se čeho bát, naše vláda, prostřednictvím tezí MZV se nejspíš bude pečlivě starat o dodržování lidských práv v České republice, protože je nás jen 10,5 milionů.
Současně ale zapomeňme na morálku, svědomí a odpovědnost.
Stačí, že je co jíst a večer si lze, po obrázcích Zemana v Kazachstánu, pustit v televizi nějaký zábavný pořad typu: „Vtip za stovku“ nebo ze záznamu pustit Ein Kessel Buntes.


úterý 18. března 2014

„Přizdisráči“

Demostrace "po sovětsku"
Nejdříve omluva za nadpis a poněkud expresivní obsah:
„Omlouvám se za vulgární výraz: Přizdisráči“ v nadpisu a dále v textu,

ale jako polehčující okolnost uvádím, že tento výraz je maximem mé tolerance k lidem, kteří se chovají jako vystrašené myšky, které se snaží vlézt do kloaky (tedy kombinaci vylučovacích i rozmnožovacích ústrojí) myškožravých koček (pochopitelně, pokud by kočky měly kloaku).

Twitterové odkazy na zdroj informací Putinovské propagandy, tedy „RT“ (Russia Today), mne donutily k tomu, že jsem si na chvíli tuto celosvětově dostupnou TV stanici pustil, abych se z headlines dozvěděl, že: Ukrajina hrozí použitím nukleárních zbraní, Němci netuší, že i v Italských Benátkách je právě referendum o nezávislosti na Itálii jako na Krymu, atd. Současně jsem měl možnost sledovat plejádu anglicky mluvících přispěvatelů této propagandistické televize. Pod vzhledem „západního“ zpravodajství však je agresivní protisvětová propaganda ve stylu: Kdo není s námi je extrémista, fašista nebo terorista.

Kdo není s Putinem v grafice RT
Podle obsahu projevů, komentářů a obrazových montáží jde o sadu neuvěřitelných „přizdisráčů“, kteří jsou silní jen tehdy, když jejich šéf řekne: „Teď se ukaž a mluv a možná se Ti dostane vyšší přízně“.
(Trefně tyto soutěživé rozsévače služebnické poddanosti popisuje Ayn Rand ve svém unikátním románu: „Zdroj“, který si dovoluji doporučit k přečtení.)

Aktivističtí samolibí přizdisráči, kteří dostanou povolení plkat, zejména pak cizí myšlenky, jsou zapálenou a první linií v PR propagandě, aniž by byli schopni si připustit svou nesvéprávnost, poslušnost, hloupost a omezenost.
Nemožnost dosáhnout osobního úspěchu vlastními silami a současně šance sáhnout si na něco víc, než na co by si svými „schopnostmi“ vytvářet hodnoty, mohli pomýšlet, je motorem jejich patolízalství a služebnosti.

Propagandistický předvoj v RT
Přizdisráči se projevují jako horliví služebníci momentálních nebo předpokládaných vládců a s vidinou toho, že budou lepší patolízalové než ostatní, se snaží být „papežtější než papež“.
Nemyslím, že jde o fanatismus, ideologie, politické názory, ale o sprosté využívání možností, které „civilizační provoz“* médií přináší. Budu slavný, když budu Putinovštější než Putin, Klausovější než Klaus, atp.

Nemám je (přizdisráče) rád z mnoha důvodů, nicméně, podstatně více mi vadí jejich počet, to že je tedy velké množství lidí, kteří nejsou ochotni používat vlastní analytické schopnosti (myšlenky a názory) a raději volí poslušnost a loajalitu aktuálně mocnému vládci.

Z kontextu tohoto textu snad vyplývá, že manipulovatelná „vůle lidu“ je zpravidla jen „neschopnost myslet samostatně“, raději se opírat o názory vládce, lhostejno, kdo  konkrétně zrovna vládcem je.
Zcela neuvěřitelní jsou pak následovníci vládců, kdy sami vládcové jsou přizdisráčové cizích velmocí. Když chtějí nesvéprávní jedinci následovat přizdisráče, kteří jsou navíc lokálními vládci, pak se kruh uzavírá v nesmyslnou spirálu navzájem se podporujících nevypočitatelných a nesvéprávných následovníků čehokoli a kohokoli, kdo předloží jednoduchá a rázná řešení, kterým je schopna porozumět většina.

Linky:
Starosta Vysokého Mýta Miloslav Soušek (SPOZ, ČSSD), organizátor cesty poslanců na Krym v době referenda: YouTube
Poslanec Milan Šarapatka (Úsvit), účastník propagandistické cesty na Krym: ČT24
Moderátor a poslanec Stanislav Berkovec (ANO), účastník propagandistické cesty na Krym: Týden
Václav Klaus: "Putin jedná racionálně", iDnes






středa 20. listopadu 2013

Zhyne mediální pseudosvět?

17. listopad 2013, "Je to už mnoho let"
Už hodně dávno se zdiskreditovala Česká televize,
pak z éteru zmizela Svobodná Evropa,
následovaná českou redakcí BBC.
Přežívalo Rádio Česko, které už je také minulostí a tak nezbylo jiné médium než internet.
Zpravodajské webové portály se postupně unifikují nebo v případě investigativních portálů přesouvají na placené dceřiné weby.

Zbývá tedy selektivní výběr zdrojů streamového
typu (Twitter, apod.), ale i tam už prosakují názory velkých a závislých médií.
Na všech zmíněných částech informačních zdrojů
navíc parazituje štěkot malých psů schovaných
za anonymitu s hromadou přezdívek.

Dalo by se říci: Není kde a s kým sdílet informace a názory.
Ale jak už to bývá, všechno špatné je pro něco dobré.

Tedy: „zpátky na stromy“, resp. zpátky k sobě navzájem.
Bez televize, rádia, novin, médií, internetu, ...
A klidně s kamarády v hospodě nebo rodinou a dětmi, míčem, kytarou
objevovat zapomenuté a vytvářet nové sociální vazby
ve svém nejbližším okolí.
Spolky, občanská sdružení, party, ...

Co se mne týče, mediální pseudosvět je odepsaný tím, že
existuje jen pro sebe, pro své výdělky.
Je škoda, že už tu nemáme alespoň veřejnoprávní a nezávislé
zpravodajství, nicméně i s tím se dá žít.