polemika
s Kristýnou Drápalovou
foto: Barbora Daušová |
Pracovník Knihovny
Václava Havla pan Jan Hron upozornil Spolek pro výstavbu sochy Václava Havla na
text v blogu Kristýny Drápalové na serveru ihned.cz.
Hlavní argumenty
Kristýny Drápalové jsou obdoba již zveřejněných prohlášení několika osob a
jedné instituce a proto je vhodné, zejména pokud je výzva k reakci od
pracovníka instituce, tedy Knihovny Václava Havla, na některé části textu
v blogu autorky reagovat.
Předně uvádím, že
jsem rád i za negativní názory.
Jsem přesvědčený, že
veřejná diskuse je potřebná a bez věcné oponentury nelze vést smysluplnou
obhajobu záměru.
(Na konci tohoto
textu je vyjádření autorky sochy.)
Kristýna Drápalová ve
svém textu používá své argumenty pro mne poněkud chaoticky, proto si dovolím
shrnout její výhrady takto, aby bylo možné odpovídat:
1. Dosud o projektu nic netušily úřady, ale hlavně Pražané.
2. Chybí jí demokratická diskuse o podobě sochy a jejím
umístění.
3. Chybí jí demokratická veřejná soutěž.
4. Vadí jí Petřín, kde by pode ní měli být jen romantičtí
literáti, ne politici a disidenti.
5. Nelíbí se jí, že je Václav Havel ztvárněn civilně.
ad netušící úřady a
„Pražané“
Na jaře roku 2012 jsme oslovili Knihovnu Václava Havla, pana
Ivana M. Havla i paní Dagmar Havlovou a předložili jim k vyjádření záměr
zřídit Spolek a představili jim i dokumentaci sochy, včetně fotografií.
Pokud bychom v té době obdrželi zamítavá nebo
nesouhlasná stanoviska, Spolek by nejspíše ani nevznikl. Protože jsme
v demokratické společnosti, se zamítnutím, či nesouhlasem jsem se
nesetkali. Odpovědi lze shrnout takto: Nejsme proti vaší aktivitě, ale na tomto
projektu, resp. na činnosti spolku se podílet nemůžeme/nebudeme.
Od první registrace (26.07.2012) sdružuje Spolek pro
výstavbu sochy Václava Havla (dále jen Spolek) zájemce o aktivní pomoc a
vyhlášením veřejné sbírky (17.11.2012), resp. dobrovolnými příspěvky od
spoluobčanů verifikuje záměr sochu vytvořit.
Reportáž v ČT při zahájení sbírky 11/2012 |
Od založení Spolku jsou v provozu internetové stránky a
Facebookový profil, kde lze nalézt informace, výroční zprávy, výkazy o
hospodaření, sbírce, atd.
Je taktéž faktem, že od poloviny roku 2013 se přístup médií
trochu změnil a dostat informace do tisku bylo stále komplikovanější. Všechny
peníze střádané ve sbírce totiž jsou určeny pouze pro výstavbu sochy a není
z nich financováno nic jiného. Jako eticky nepřípustné se nám též jeví
používání komerční reklamy. Jakékoli informace, které jsou v novinách, na
internetu a ve velkých médiích, jako jsou celostátní deníky a zejména pak
televize a rozhlas, jsou vždy aktivitami redaktorů a reportérů. Na placení PR
agentury nebo nakupování komerční reklamy peníze na výstavbu sochy použity
nebyly a ani nebudou.
Další odkazy na citace
a články v médiích: ZDE.
Za tímto projektem nestojí žádná instituce, politická
strana, ani peníze z veřejných zdrojů, dotace
z kulturních fondů úřadů, atd. Tento projekt je občanská aktivita, financovaná pouze
veřejnou sbírkou: "Občané sobě" a aktivní pomocí jednotlivců.
Netuším, jak lze potvrdit nebo vyvrátit, zda „Pražané“ byli
nebo nebyli informováni, ale rozumím tomu, že konkrétně Kristýna Drápalová a
zajisté i mnoho dalších „Pražanů“ informováni nebyli.
Názor všeho-lidu nebo v tomto případě „Pražanů“
pokládám za irelevantní argument.
Pakliže může být v jedné společnosti nálada na zvolení
Václava Havla presidentem a o pár let později ta samá společnost opět
demokraticky zvolí Václava Klause a později i Miloše Zemana, pak nelze příliš
spoléhat na trvanlivost názorů „všech“.
Ani dějiny nepamatují, že by cokoli smysluplného a zejména
dobrého vzniklo na poradě „všech“. Demokratický systém je něco jiného. Někdo
předloží vizi, myšlenky nebo projekt, a je na samotném obsahu vize nebo
projektu, zda a jak bude přijat.
Proto má v tomto konkrétním případě smysl nekomerční a
nepolitická aktivita, zejména pak veřejná občanská sbírka.
foto: Petr Dauš |
Aby však bylo možné jednat s úřady musí být
k dispozici podklady, projekt instalace, který v současné době
zpracováváme. Předpokládáme, že první jednání zahájíme letos v dubnu po
dopracování studie.
ad absence
„demokratické diskuse“
Právě tím, že záměr Spolku je publikován již tři roky,
diskuse probíhá. Neznám představu oponentů, jak by taková diskuse měla podle
nich vypadat, aby byla dostatečně demokratická.
Jistě se najdou osoby a instituce, které se cítí opomíjené a
tím i dotčené, ale seznam osob a institucí, které si na odkaz Václava Havla
činí nárok neexistuje, ale i kdyby existoval, těžko nalézt jednotný názor na
umělecké ztvárnění sochy, výběr místa i času instalace.
Nemyslím, že je možné vytvořit komisi, která by zahrnovala
osoby, které Václava Havla znaly, doplnit je o zástupce předlistopadového
disentu, přizvat kurátory, architekty, literáty, dramatiky, politiky a zástupce
více či méně dotčených institucí. Pokud by nikdo nereklamoval, že nebyl osloven
a komise není kompetentní, pak by komise vybrala jedno dílo, jedno místo a
jeden termín pro odhalení sochy a vše by pak musela předložit "Pražanům"
ke schválení.
Tento postup by asi byl dostatečně korektní, ale tímto postupem socha Václava Havla
bezpochyby nikdy nevznikne.
Proč?
Václav Havel nevytvářel hodnoty pouze literární, ale i jiné.
Byl schopen skvěle pojmenovat rozdíl mezi pravdou a lží, uměl poukázat na
podstaty problémů i zprostředkovávat vize, dávat životu smysl osobní
odpovědností.
Nepochopení, obavy, zloba i agrese mívají kořeny
v neznalosti, ve strachu z neznáma.
Díky své schopnosti srozumitelně a přesně popsat podstatu
událostí, společenských poměrů i lidské duše vytvářel svět srozumitelným a tím
i bezpečnějším.
Svou pravdivostí, otevřeností a srozumitelností si našel
cestu k jednotlivci. Spříznění v pochopení, v doteku vlastní duše,
tak u mnoha lidí logicky vytvořilo osobní vazbu.
Setkal jsem se s příznivci Václava Havla, kteří se
nechtěli spojit s jinou iniciativou nebo projektem, protože je pro ně
jejich vztah k odkazu Václava Havla příliš osobní na to, aby ho byli
ochotni a schopni s někým dalším sdílet.
Setkal jsem se příznivci myšlenek Václava Havla, kteří se
báli veřejně projevit, aby si neuškodili v práci, nestali se terčem
posměšných poznámek.
Setkal jsem i s lidmi, kteří po veřejné podpoře odkazu
Václava Havla byli natolik vulgárně a nebezpečně obtěžováni, že i Policie tento
stav vyhodnotila jako ohrožení a poskytla jim ochranu.
Najít všeobecnou shodu na podobě sochy, místu pro její
instalaci a obecně i na to, zda má socha vůbec vzniknout, je nejspíše nemožné.
Přesto jsme ve Spolku přesvědčeni, že cestu je potřebné najít.
ad Petřín
Vrch Petřín a okolní zahrady jsou zajisté významným místem,
různými způsoby spojeným s historií. Nelze však souhlasit s tím, že
Petřín patří jen romantickým básníkům.
Mimo jiné jsou instalovány i následující sochy (uvedeno s
rokem instalace):
Hana Kvapilová, herečka (1913)
M.R. Štefánik, letec (1938 a 1994)
Ferdinand Laub, houslista (1913)
Vítězslav Novák, skladatel (1950)
Pomník obětem komunismu (2002)
Nelze též souhlasit s tvrzením, že Václav Havel
nebyl romantický básník:
Tuto připomínku chápu jako vtipnou nadsázku, tedy stejnou měrou:
Václav Havel byl romantický básník, možná dokonce víc než J.V.Sládek. Pochopitelně po svém.
Václav Havel byl romantický básník, možná dokonce víc než J.V.Sládek. Pochopitelně po svém.
Umění jinotaje (Václav Havel, Básně. Antikódy, Spisy, 1999,
Torst)
Znám křišťálovou -
mrk - studánku
kde nejhlubší - mrk
- je les,
tam roste - mrk -
zlaté kapradí
a vůkol rudý - mrk,
mrk - vřes ...
ad příliš civilní pojetí sochy Václava Havla
Názory na jakékoli výtvarné dílo jsou a budou vždy různé, to
je ostatně i jedna z podstat uměleckého díla. Nejspíše nejhůře jsou na tom
umělecké počiny, které nevzbuzují žádné emoce.
Schopnost vytrhnout z reality to podstatné a umět to svým
osobním pohledem koncentrovat do uměleckého díla je podstatou výtvarného umění.
S použitím citace Ayn Rand: „Základním účel umění, není učit, nýbrž
ukazovat - zpřístupnit člověku konkrétní obraz jeho přirozenosti a jeho místa
ve světě. Umění vyjasňuje lidské chápání reality. V tomto smyslu, umění učí
člověka, jak používat svého vědomí. Podmiňuje a orientuje vědomí tím, že mu
přináší určitý způsob pohledu na existenci.“
No, a jsme u základní otázky:
Jak by měla socha
Václava Havla vypadat?
foto: Barbora Daušová |
Pamětní deska (Divadlo Na Zábradlí, Praha), Lavička Václava
Havla (Dublin, Barcelona, atd.), busta Václava Havla (Washington, D.C., ND v
Praze) a další, jsou ukázky různých uměleckých přístupů. Figurální socha
v životní velikosti má však poněkud odlišný význam a je spojena více
s osobností Václava Havla než s autorem sochy.
Výhradně osobní umělecká interpretace autora, například
přetvoření figurální sochy do abstraktních odkazů, by v případě sochy
Václava Havla byla spíše známkou exhibicionismu autora. Najít kompromis mezi
zcela civilním pojetím, nepřiměřenou a nevhodnou adorací a subjektivním
uměleckým pohledem autora sochy je těžký úkol.
Názor nejen členů spolku je takový, že v tomto případě
je ztvárnění adekvátní a zdařilé. Proto jsme se rozhodli realizovat tuto verzi
sochy, která nebyla vytvořena na zakázku a vznikla dříve, než sochu realizovat vůbec
kohokoli napadlo.
ad „... než se do
toho pustíme, zkusme trochu myslet“
Zkusme nejen myslet, ale také diskutovat, polemizovat,
argumentovat a předkládat fakta a vysvětlovat své názory.
Tento text je polemika s názory a pokus o vysvětlení
souvislostí, okolností i motivací.
Petr Dauš
Spolek pro výstavbu sochy Václava Havla, předseda spolku
V Praze, 11.03.2015
Poznámka:
Je všeobecně známo, že si Václav Havel sochu nepřál, nicméně
toto prohlášení je z 90-tých let, kdy měly sochy poněkud jinou
historicko-politickou konotaci a kdy aktivity občanských sdružení byly většinou
ojedinělé a lokální. Osobně jsem přesvědčen, že projekt bez politické
okázalosti, iniciovaný spolkem a financovaný občanskou sbírkou by panu Havlovi
nevadil.
Oprava několika faktických
nepřesností v textu Kristýny Drápalové:
Barbora Daušová není neteř Petra Dauše, "Hurá
akce" není až tak „hurá“, trvá již tři roky, autor fotografie uveřejněné u
textu není Barbora Daušová.
Spolek také nikdy netvrdil, že je "lid" nebo
"Pražané" a má tak nárok na výstavbu sochy, stejně tak, že odpůrce
instalace sochy Václava Havla je "škarohlíd", atd.
Vyjádření autorky
sochy:
Čistě politickou sochu nechť vytvoří zasloužilý umělec
prošlý výběrovým řízením. K této soše, jakožto k soše o jejímž vzniku pan Havel
věděl a dokonce i sochu reálně viděl, se váže můj velký obdiv k jeho osobnosti.
Proto civilní provedení s koncepcí sochy bez soklu, zachycena v chůzi, s
deskami a pomyslnými texty v ruce. Optimistický výraz ve tváři, je určitou
nadějí v budoucnost, kterou nám dal a v co nám dnes, více kdy jindy, zbývá jen
věřit.
Barbora Daušová
V Praze dne: 11.03.2015
Odkazy:
www stránky spolku: www.VHsocha.cz
FB profil spolku: facebook.com/VHsocha
Tento příspěvek ve formátu PDF: ZDE