 |
| Cormac McCarthy, The Road, 2009. režie: John Hillcoat |
Amerika se, po dosažení energetické soběstačnosti (díky
novým technologiím, břidlicovým plynům, ropě) a pod tlakem veřejného mínění,
přestane angažovat ve zbytku světa.
Čína a asijské státy, díky rozkladu mocenské nadvlády,
občanského odporu a nedostatečné schopnosti zásobit všechny, se dostanou do
hluboké politicko-hospodářské krize.
Stále více nesourodá Evropa se propadne o staletí zpět a
nacionalistické tendence zcela rozvrátí Evropskou Unii.
Rusko, vyhladovělé zbrojením a unavené z neustálé mobilizace
proti všem, hospodářsky na dně, bez odbytu exportních surovin, přestane jako
stát existovat a naplno se uplatní boj mezi skupinami lidí i militarizovanými
oblastmi.
V Česku bude polarizovaná společnost stále více nezávislá na
institucích, neb ty ztratí, díky Zemanovi, Babišovi a páté koloně, jakoukoli
politickou legitimitu a nakonec i ekonomickou sílu. Odchod nadnárodních
společností, ztráta exportních trhů a nedostatečnost samozásobování bude mít za
následek prudký nárůst agresivity a podle hesla: „Co je doma, to se počítá“, se
stát rozpadne v lepším případě na lokální společenstva, za účelem prostého
přežití.
To vše pouze za předpokladu, že někoho, třeba v IS, v Kremlu
nebo někde jinde nenapadne použít jaderné zbraně.
Tak nějak si dovozuji budoucnost současné geopolitické
situace, pokud se včas nevzpamatujeme a agresorům nezačneme vzdorovat. A je
lhostejno, zda jde o agresora imperiálního, vojenského (Putin, IS) nebo o
agresora zla, populismu, lži (Zeman, Orbán, Babiš).
