pátek 3. srpna 2012

Cokoli


Kdy nastane den, kdy bude jasněji,
kdy se potkají cíle, tak stejné,
kde bude to místo, kde se setkáme?

Nikdy.
Nikde.
Nic.

Jsi minulost, jsem současnost a budoucnost?
Není snadné být a minulé má být lepší,
než cokoli dnes, cokoli zítra.

Bylo tak jasno, cokoli bylo, bylo naše, ale
zbylo jen pár starých fotek a mnoho vzpomínek.
Jaká budoucnost? Jaké společné?
Jako. Jen jako.

Beton, kameny, ocel, skála, ...
Vzala jsi si cokoli a budovala hradbu a já jen
hloupě přihlížel, jak se vytrácíš z našeho snu.

Cvak, tik, klik, zámek a konec.
Klíče do schránky a pac a nazdar a nejsem.
Máš teď svoje štěstí. Nové, čerstvé, emancipované.

Jen se dívám zdáli a obdivuji jak lehce jde mazat,
jak lze jistoty škrtnout, naděje zazdít a dnešek zapomenout.
Jo, city jsou jen vrtkavé peří ve větru nových nadějí.

Cokoli bude, je Tvoje,
cokoli bylo, bylo,
cokoli je, není.

Zbyl je morový sloup.
Už ho znám.
Stojí a stojí a stojí.

2 komentáře:

  1. Brala jsi cokoli a budovala hradbu. Smutný pohled na věc. Věci vytržené z kontextu jsou černobílé. Jaký pohled je pravdou? Lze vůbec v lásce hledat pravdu?
    J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano.
      Láska je ze své podstaty jediná absolutní pravda.

      Což ovšem nevylučuje, že může být i zaslepená, marná, nepatřičná, smutná, vytržená, uzavřená, bláznivá, neperspektivní, černobílá, růžová, hloupá, nesmyslná, atd.

      Vymazat

Děkuji za komentář. Vážím si ho.