Sauronův prsten, prostě vždy politika

prof. JUDr. Jan Kysela, Ph.D., DSc.

Někteří soudci (myšleno ústavní) neodmítli Sauronův prsten (Jan Kysela na INFO.cz).

Mír nesjednají fantazijní (myšleno morální) diplomaté (Rajchl na ČRo).

Okamuru v Bratislavě vítali konspirátor, plagiátor a obžalovaný (seznam.cz).

Witkoff (opět) dorazil do Kremlu, předtím se podle médií prošel po Moskvě (ČTK).

Nevím, kdo mě chce profesně zničit (interní hacker), přivlastňovat si mou identitu je ale za hranou. Autocenzuru (umlčet se) neplánuji (Irena Kalhousová na DVTV.cz).

 

Uvedené věty jsou clickbait-ové titulky za posledních pár dní, v závorkách doplněné mým komentářem. Vše lze dohledat.

 

To, že na ČRo Plus slyšíte nějakého blba, který mele stejná slova, co jste slyšeli už někdy dávno, po hlase ho zcela nepoznáte a dohledáte si, že na ČRo Plus je nějaký Rajchl je hodně divné.

 

Že Vám profesor ústavního práva objasní co je Sauronův prsten na prstu ústavního soudce je sice krásné, ale stejně tak podivné.

 

Že si někdo dovolí nejen hybridní útok na instituce, ale v domácím prostředí zneužije poštovní servery (anonymní SMTP server), aby se pokusil hackerským způsobem zdiskreditovat vysokoškolskou pedagožku proto, že se vyjadřuje do médií, a ten někdo, ať už měl jakoukoli motivaci měl na to prostředky i znalosti a neváhal je použít.

 

To, že pohůnci nejbohatších lidí v Americe radí Trumpovi, aby jeho sponzoři měli ještě více peněz, bez ohledu na cokoli, co dělalo Ameriku velkou, je alarmující stejně tak, jako když si EU neví rady co s tím.

 

Jen naznačuji, že zabývání se politikou začíná být stejně marné, jako za totáče.

Můžete to komentovat, přemýšlet o tom, nějak vzdorovat, ale ty „peníze“, vždy mají větší sílu. A je jedno, zda je to v masně, u zelináře, oligarchy, v parlamentu, ve vládě nebo jinde.

 

Přesto, a právě proto, bych doporučil ke shlédnutí rozhovor s Janem Kyselou, který právě opustil team poradců prezidenta. Je to osvěžující mix korektních odpovědí na profesní otázky a současně návod, jak se s dnešní dobou srovnat. Bez emocí, logicky, slušně a s důstojností.

Link na rozhovor: Jan Kysela na INFO.cz

Malá úvaha ze života

Lucy, foto od Daniel Dauš

Občas se stane, že jsme sami doma. Já a kocour Lucy. On je „ten malý“, já „ten velký“ a tak ho neoslovuji jen jménem, ale někdy i „šmudlo“, „chlape“ nebo „mazlíku“ a občas i „Ty blbečku“, když něco provede, což se opravdu nestává často. Naposledy jsem ho takto láskyplně oslovoval, když v noci, svým omylem,  vypadl z terasy a nemohli jsme ho nikde na zahradě najít. 

Jak už to domácí kočky dělají, byl schovaný, vyplašený a zkamenělý v nejbližším úkrytu a ten pád (8 metrů) přežil bez jakékoli újmy. To jsem mu fakt říkal „Ty blbečku“. 

Dnes, sami doma, se bavíme. 

On (ten malý) přijde, něco chce a já (ten velký a chytrý) vůbec nevím co.

(Jen podotknu, že bydlíme hned vedle rušné silnice a kdysi jsme kocoura už měli. Tak dlouho si rozšiřoval svůj rajon, až ho na silnici a dokonce na přechodu, přejelo auto.)

A tak si povídáme, resp. Jal jsem se mu vysvětlit, jak se věci mají: 

Já vím, že to se mnou nemáš lehké, moc zábavy Ti nedělám, jsi šelma uvězněná, ale myslíš si, že to máš těžké jen Ty?

Představ si malé děti. Taky jsou okolo nich ti velcí, chytří a tápou, co je dobře a co špatně. Volí si různou strategii přežití. Některé děti si zvolí poslušnost, jiné rebelství, další apatii a uzavření se do svého světa. Když je napadne něco z vlastní hlavy, netuší, zda je to skvělý nápad nebo sebevražedná mise. Neustále se učí co a jak dělat, aby přežily pokud možno v pohodě. 

A co mladí dospělí? Myslíš, že ti to mají lehké? Založení svého vlastního osudu mají před sebou, ale nemají na to peníze, kompetence ani zkušenosti. 

A co starší dospělí? Sice mají už bydlení, rodinu, ale dochází jim dech, nemají sílu to vše bezpečně, radostně a v lásce udržet.

A co teprve mladí senioři, jako já? Myslíš si, že je to cajk? Není. Sice máš zkušenosti, už nemusíš s dětmi lítat na všechny jejich záliby, neb už vypadli z hnízda a své životy řeší jak umí, ale to ti do života navodí prázdno, které je horší, než čekání, až Ti dítě z nějakého kroužku nastoupí do auta.

A co starší senioři? Trápí je odběry krve, latentní nemoci, menší hybnost, výpadky paměti, ...

Tak buď rád, že jsi v teple, jídla máš dost a uklízím Ti záchod.

Když jsem ukončil svůj poučný a dlouhý monolog, podíval se na mě, tím stylem: Tak se pojď podívat, a odkráčel ke svém hajzlíku, který jsem mu zapomněl uklidit.

Teprve pak jsem se sám sobě smál. Hodně.

On, „ten malý“, měl pravdu.

Život není tak složitý, když si my, „ti velcí a chytří“, trochu sedneme na zadek. 

Blbečkové a naděje

Zdroj: pixers.

Je to jen můj pocit, nebo jste si taky všimli, že členové ANO, SPD, Motoristů, atd. jsou prostě hloupí? 

Nechápou otázky, kontext, souvislosti, ... Nejsou schopni odpovídat na složitější otázku a jen melou něco, co jim někdo předepsal? Ať už StBák a jeho PR poradci nebo rovnou servery z Kremlu?

Sociální sítě nás naučily nějak akceptovat každého, i když třeba nedochodil základku, vlastenecky píše své bludy a ani neumí gramatiku. A nyní se tato garnitura blbečků dostala k moci.

Náš národ nereprezentují intelektuálové, myslitelé, lidé s vírou člověka a nabytými znalostmi, ale prostí hlupáčci. 

První republika byla jako devadesátky, krásné krátké období. 

Přijde mi, že si budeme muset zopakovat druhou i třetí republiku. Pěkně popořádku a opět po dlouhých letech teprve dospět dál. 

Snad to nebude zase 40-50 let.

Foto: Místo fotky těch blbečků, nechci Vám kazit náladu, dávám něco jiného. 

Burgundský guláš podle Václava Havla, 17. listopad

Foto: P.D.

Zítra je 17. listopad 2025. Pro mne je 17. listopad největší milník v životě. 

Poprvé jsem 17. listopad prožil až v pondělí, na Václaváku, 20. listopadu 1989.

Ta chvíle, když jsme zatočili na Václavák a požádal jsem kamarády, ať mě zvednou, ať vidím, co je před námi a najednou tam byl Václavák plný lidí, je pro mne nezapomenutelný okamžik. V tu chvíli mi bylo jasné, že končí normalizace a začíná svoboda.

Už pro nikoho nebyla cesta zpátky. Žádným způsobem.

Ta sobota a neděle před prvním „Václavákem“ byla skvělá. Každý měl dva dny na to se rozmyslet, kterým směrem půjde. Zda do práce nebo na Václavák. Zase mlčet nebo už konečně taky jít bojovat. Osobně.

Boj to nakonec nebyl, naštěstí, ale už bylo každému, byť i poněkud „opožděnému“ jasné, že tady se mění dějiny. Už toho prostě bylo příliš.

Přemýšlel jsem nad tím, jak si tyto dny dnes připomenout. 

Zda zase půjdeme (s mladším synem) zapálit svíčku k hrobu Olgy a Václava Havlových, pak na Národní a na-skok na Václavák, ale pak jsem si vzpomněl na Burgundský guláš.

Víte co je v Burgundském guláši podle Václava Havla neskutečné?

12 kuliček Jalovce a rybízová marmeláda. A v neděli, se i maso nakupuje špatně, zejména, když trvale vynecháváte Kostelec a Vodňany. Rybízový džem, taky nemají všude. Atd.

Nakonec se vše zdařilo. 

Zítra, neb guláš, podle receptu Václava Havla se jí až druhý den, bude.

Babiš by měl mít radost, když „Svátek demokracie“ budu/budeme slavit jídlem. Zdálo by se, že je to jak za normalizace, nevylézej, uvař si, jeď na chatu a neprotestuj.

Možná to tak je, ale letos mi to přijde v pohodě.

A Babiši, ještě se uvidíme. 🙂

Covidová pandémie byla

Foto: P.D. 11/2025

Víte, co to je? (na fotce)

To je památník obětí a současně i ošetřovatelů v Covidu v Lisabonu, v Portugalsku.

Ta celosvětová pohroma spojená s Covidem v každé zemi probíhala různě. Někde v souladu vlády a společnosti, někde naopak. 

V Lisabonu, ať už to bylo jakkoli, tak na nábřeží vnikl památník. Ostatně, byla to natolik významná a tragická událost, která si památník a připomenutí určitě zaslouží. 

A Jak u nás? 

Nic.

Neb u nás by to byla připomínka selhání vlády, zejména jejího předsedy, Andreje Babiše a to se tady nedělá. Obětí bylo zbytečně hodně, následky nekompetentního rozhodování monumentální.

Takže vzpomínat se nebude. 

Ne, a ne a ne.

Manipulace

Foto: stock.adobe.com

Jmenuje se to cílené zkreslení, podstrčená falzifikace, účelový podvod, jedním slovem: manipulace.

Potkávám se s různými komentáři velmi slušných lidí, kteří chtějí za každou cenu mít nějakou víru v budoucnost, zaměří se na nějaké politické osobnosti a spojují s nimi naději na lepší a spravedlivější život, což je pochopitelně jen průběžná aspirace, fikce. 

Nejspíše je to u části lidí nutkavá potřeba, řešící smysl žití, opodstatnění existence.

Nedostatečná znalost aspektů konkrétní osobnosti, přijetí několika prohlášení za vlastní, vymazání všeho negativního, je pak symbolem víry alespoň v nějakého vůdce. Poslední sekání trávy před zimou, držení se stébla trávy.

Lepší „bývalý komunista“ v hrsti, než demokrat a liberál na střeše, je rezignace na vlastní hodnotový systém, úskok stranou, účelový podvod na sobě. Sebe manipulace.

Sebe manipulace může být způsobena neznalostí. V tom případě rozum nahrazuje masochisticky destruktivní chtěná a falešná víra.

To, že na první pohled jde o slušného člověka neznamená, že nepáchá zlo, že nekřiví charaktery, nelže, není jen někým dosazený a že v důsledku nepáchá větší zlo než ďábel.

Je na každém jednotlivě, zda chce žít v podstrčené falzifikaci, tedy „blaze“ nebo bude více přemýšlet a žít v realitě a bude se s ní umět i vypořádat.

Geneze fanatismu

Foto: Profil Dana Přibáně na FB

Dlouho jsem nekomentoval Dan Přibáň, neb je to celebrita a kdo jsem já?

Jenže, ono to prostě nejde do nekonečna. 

Pokud sledujete posty na jeho FB zdi, tak asi musíte dojít ke stejnému názoru. Něco se mu stalo. Nejspíše zacyklení ve vlastním, nadřazeném, pohledu na svět.

Není to u celebrit nic neobvyklého. Děje se to i jiným celebritám. Já, naštěstí, celebrita nejsem, nemám dosah a žiju si po svém. 

Občas jsem si ho bloknul na 30 dní, ale vždy se vrátil a byl ještě drsnější. Ignoroval jsem jeho posty, ale když se navezl i do Václava Havla, tak jsem se musel vyjádřit. 

Nížeji rekapituluji komentářový rozhovor s Danem Přibáněm:

Ještě naplivejte na TGM, Jiřího z Poděbrad, Jana Husa, ... a máte vyřízeno.

Pak se ale ještě přihlašte k odkazu Jahjá Sinvára, resp. Muhammad Sinvára, Chálid Maš'ala, Chalíl al-Hajja, Záhir Džabarina, Muhamed Ismáíl Darvišeho.

Měl byste si pořídit šátek "Palestina", AK-47, odjet do Palestiny a u toho volat "Ať žije hrdinný palestinský lid".

Jinak je to, co tu předvádíte, jen hromada slov a blbostí.

Prostě srabárna a kecy od stolu.

Dlouho jsem Vás nekomentoval, neb jste celebrita, máte manýry, pocit pravdo-hlásače, ale, už teď jste se překlopil do stylu Abú Ghoše, znovuzrozeného Palestince, z FHS UK. Tak si to jen trochu přiznejte.

AK-47, trabant nebo Jawa a hurá na cestu. Jděte do toho. Jinak jste jen pravdy-pustá mluvka.

Nebojte se, určitě budete jako doma. Stačí nahlas a opakovaně volat: "Alláh akbar".

Hodně hlasitě. Opravdu hodně hlasitě a stále dokola. 

A když Vám to neuvěří, tak střílejte, půjde Vám o život.

A když Vám nevyjde útok, nic se neděje, bude Vás čekat 72 chtivých panen.

Good luck.

PS: Trochu jsem nedodržel své pravidlo: „Když nemůžeš říct něco hezkého, mlč.“, ale na druhou stranu jsou to dobře myšlené rady, jak si udržet postavení celebrity a nebýt za mluvku.

PS2: Pokusil se post na FB zlikvidovat, tak to dávám i sem.

"Motoristé sobě" (zkratka AUTO), přesněji "Hranaté hlavy"

Foto: Foto Blesk - Martin Přibyl

Nevím jak Vy, ale osobně se cítím jen malý krok od rozhodnutí TO neřešit. Komu není rady, tomu není pomoci.

Je mi 60 let a celý život jsem se snažil nebýt úplný idiot. Tedy, nenechal jsem si uvázat pionýrský šátek, nepodepsat svazácký slib a zejména, opakovaně odmítl podepsat vstup do KSČ. Když už si Vás vytipují a chtějí vás, odmítnutí mělo vždy následky.

Sic to ty následky mělo, ale dalo se to přežít. Vlastně nic moc tragického.

Pokud ale výsledkem 35 let svobody je to, že i mladí dokáží volit Motoristy, původně se jmenující ...

Recykluji post z 31. ledna tohoto roku, kde jsou souvislosti:

"Motoristé sobě" (zkratka AUTO), přesněji "Hranaté hlavy":

Pod současným názvem strana funguje až od června 2022. Původně vznikla jako politické hnutí s názvem "Referendum o Evropské unii", které, jak napovídal jeho název, usilovalo o přijetí ústavního zákona o referendu k setrvání či vystoupení z Evropské unie, tedy vystoupení.

V únoru 2018 bylo hnutí přejmenováno na Stranu nezávislosti ČR, tedy opět Ruský narativ, (SNČR), viz. fotka v příspěvku.

V květnu 2022 SNČR, po dohodě s dosavadním vedením, převzal Petr Macinka, který pomocí změny stanov přejmenoval SNČR kvůli volbám do Zastupitelstva hlavního města Prahy v roce 2022 na "Motoristé sobě", tedy srozumitelný název pro "hranaté hlavy", 8 válců v naftě je víc než 4, nebo dokonce 3 v benzínu, a daleko víc než baterie.

Vystoupení z Evropské unie je skutečným cílem tohoto bizáru v politice. Jezdit na naftu, nechat hajlovat Turka, hrdě porušovat pravidla a zákony, je jen PR pro zvýšení počtu hlasů těch, co se necítí být doceněni. A těch je vždycky dost.

PS: Všechny názvy kontinuálně sponzoroval, "skutečným vlastníkem" strany, "Vystoupení z Evropské unie", je pan Jiří Matela (*1972), který opravdu nešetřil. Jde o vyšší miliony Kč.

A on má bezpochyby velmi schopné dobré sponzory a kšefty. Odkud?

Pokud intelekt většinové populace tohle nedokáže rozklíčovat, pak si musíme projít další "normalizací". Znovu, opakovaně, stále dokola. A myslím, že populismus je jen vyšší stupeň normalizace.

Ostatně, disent je vlastně fajn. Dočkáme se, užijeme si to. Znovu a znovu.

Zdroj: Wiki, Hlídač státu, Justice, Podnikatel, Peníze.

Marek Hanč

Před mnoha lety, před covidem, jsem se sešel Markem Prchalem, výraznou tváří kampaní Andreje Babiše a copywriterem jeho postů na sociálních sítích a nabídl mu disidentskou činnost s tím, že to prozatím nikdo nemusí vědět, ale až mu dojde, že dělá špatnou věc a od Babiše sám odejde, bude mít alibi, že pracoval i pro opozici proti vládě Andreje.

Bylo to potom, co ho Vít Klusák vyzval k podobné akci. 

Tvářil se, že ho to zajímá, dokonce se vyptával na podrobnosti, ale zůstal u "košile bližší kabátu". 

V dubnu letošního roku Marie Bastlová ze seznam.cz udělala rozhovor s Markem Hančem, ještě věrnějším služebníkem zla a slyším to samé, co už tenkrát Marek Prchal věděl.

Peníze, výhody, kanceláře ve Strakovce, osobní požitky, ego a sobectví byly jediným důvodem, proč dělali to, co dělali. 

Dnes prezentují osobní comebacky, říkají, že byli mladí, ambiciózní, ... a že dnes už by to neudělali. Mají už své děti, větší míru odpovědnosti a hlavně postavení, kdy každý ví, i firmy ze soukromého sektoru, že tihle vykukové mohou přinášet svým zaměstnavatelům peníze. Dál si žijí na vlně úspěšné, byť nechutné, práce pro veksláka, zloděje, manipulátora a lháře. Ani teď jim nedochází, že napáchali velké škody ve společnosti a v první řadě na sobě. To jim asi dojde až za pár let.

Je to stejné jako změny pro roce 1989. Kdo se stihl rychle otočit, mohl být ředitelem fabriky, nyní pak novodobým mesiášem. Prostě: "Hýje, čehý, hot…", podle barvy košile. Vždy.

Žádná pravidla, osobní integrita, politická morálka, odpovědnost ani svědomí. 

Nesoudím, to opravdu ne, ale zásadně nesouzním. 

Vrahem nebývají vůdcové, ale prospěcháři kolem nich. 

Foto: Screenshot z rozhovoru Marie Bastlové s Markem Hančem v dubnu 2025.

Link na rozhovor: Marek Hanč

Marie z Magdaly - Apoštol apoštolů

Vytvořeno AI pomocí textového zadání. 
(c) Petr Dauš

Občas se mě někdo zeptá, zda jsem "věřící". 

Na to není až tak jednoduchá odpověď. 

V Bibli (NZ) nikde nenajdete, že pod křížem byl Jan a přesto to katoličtí faráři tvrdí po staletí.

V Bibli (NZ) nikde nenajdete, že tři Marie (mimo matky) jsou jedna a tatáž osoba a přesto to katoličtí faráři tvrdí po staletí.

Pak něčemu věřte.

Po svém si s tím bojuji už roky. 

Třeba tím, že jsem zbudoval: Muka Marie z Magdaly. Z betonu.

Nebo tím, že jsem s pomocí AI nechal vyrobit výjev, který více odpovídá textu kanonizovaných evangelií, o nekanonizovaných a daleko starších ani nemluvě.

Když se ustavila Bible (NZ), tak od života Jěžíše uplynulo více jak 300 let. Nejstarší evangelia (40 let n.l.) zařazena nebyla. Zmiňovala se o Marii z Magdaly tak, jak by odpovídalo roli ženy v mužském životě, což by se nedalo skloubit s upalováním čarodějnic a už vůbec ne s ranou církví, kdy apoštolové byly ženy. 

Možná nějaký podobný obraz existuje, ale nenašel jsem ho. 

Tedy s pomocí AI představuji přesnější výklad víry.

Více faktických informací v linku: pohodnice.cz 

Bude apokalypsa? Nejspíše nebude. Volby 2025.

Zdroj: STEM pro CNN Prima News, model 2025: 12, březen 2025, N=1550, CAWI

Pojďme se na současný stav v politice podívat poněkud zostřeným způsobem. Vysvětlování pojmů jako svoboda, demokracie, rovnováha vah státní moci, atd. jsou pro mnohé voliče, občany, normální a jinak milé lidi, jen neuchopitelné bláboly, které s jejich životy absolutně nesouvisí. 

Upozorňuji, že budu požívat i takové termíny jako "honibrci". Kdo je tedy vysoce citlivý na podobné pojmy, tak dál nečtěte. 

Použiji zjištění STEM z 31.03. 2025, kdy otázka zněla: „Pokud byste (přesto) šel(šla) volit, kterou stranu byste příští týden volil(a) do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR?“

Volební průzkumy různých agentur se sice trochu liší, ale nějaký etalon je potřebný a tak se podívejme na jednotlivé subjekty podle průzkumu při odhadované volební účasti 58% podle STEM.

1. ANO - 31,1 %

Pokud byste shromáždili všechny přisluhovače komunistického režimu od počátku 70 let, tedy ty, kteří nějak prošli prověrkami a neštítili se každému, kdo byl nad ním, nosit "švestičky ze zahrádky", tedy všechny "prospěcháře pro sebe" na jednu hromadu, vždy jich i v dnešní, zcela jiné době, bude minimálně tak 1/3 populace. Jakýkoli výsledek pro ANO pod 33,3 % je tedy pro Babišův celoživotní styl života a jeho kampaň prohra. 

Babiš vsadil na "důchodce", ne na mladé, střední třídu a ženy, ale aniž by to ODS vůbec chápala a využila v kampani, má vláda za sebou pro "důchodce" daleko více peněz než by se jim Babišovi chtělo dát a ještě vláda snižuje deficit rozpočtu. 

Sázet jen na "důchodce", když se do důchodu dostávají lidé, co si užili devadesátky, není zcela prozřetelné. Na to Babiš a jeho normalizátoři dojedou. Odhaduji mu 26%, max 28.

2. SPOLU - 20 %

ODS, KDU-ČSL, TOP 09 jako koalice SPOLU asi půjde do voleb opět společně. Už to i podepsali. To rozkročení mezi IT firmami, zdravotnictvím, zbrojními firmami, přes Moraváky katolíky, až k podnikatelům všude možně, je silná zbraň. 

Není mi zcela jasné, proč ten potenciál nevytěžují. Stačilo by jim společně investovat do sociálních sítí cca 50 milionů, tedy mnohem méně něž ANO a měli by volby vyhrané. Není to nijak složité, jen to chce trochu víc kreativity, než pár billboardů s profesorem. 

Je to velká škoda promarněného potenciálu. Pokud nic neudělají, budou na 17 %. Pokud něco, odpovídajícího době, udělají, pak jsou klidně na 28 % i víc. Jen se pro Boha domluvte a nasypte do socek ty miliony, bez nich to nebude fungovat. 

Klidně vyzvěte voliče, ať Vás podpoří, pokud Vás zbrojaři hodili přes palubu, nebo si v Credit Suisse zase založte konto, aby i zbrojaři mohli bezbolestně přispět. Prostě něco smysluplného v PR dělejte!

3. STAN - 11,8 %

Pan Mgr. Bc. Vít Rakušan je takový utajený premiér. Hodil by se nám. V zásadních věcech je zásadní, všude jinde hledá dohodu, slušný kompromis. Je schopen naslouchat, být "pružný" i sjednocující. Tenhle britský model nám sem zatím sice moc nepasuje, ale potenciál je veliký. Pokud STAN nezmění taktiku, neposílí sebe, bude ve stínu ANO i SPOLU a dohrabou se někam k 8 %. Bohužel, nic moc. 

4. SPD - 8,9 %

Netuším kolik procent potřebuje předseda a majitel SPD k tomu, aby dostavěl barák, koupil si nové auto nebo snad i jachtu v Chorvatsku, ale šlapou mu na paty ti noví a agilní, kteří taky chtějí auta a jachty. Nebude to mít snadné. Podnikání v politice je sice docela výnosné, ale pod 8 % se to už moc nevyplácí, když jste v politice několik desetiletí. Jistě, pro jiné by více jak 5 % byla výhra, ale pro SPD už ne. Udržet si politické podnikatele, když obdobné výsledky jsou možné i u Motoristů nebo u zaběhnuté ANO firmy Babiše, je těžké. 

Jedno je jisté, Okamura vyčerpal svůj potenciál a nyní ho o hlasy připraví nejenom ANO, ale i další podnikatelské projekty. Do sněmovny se asi dostane, ale bude to o jeho prsa.

5. Motoristé sobě

Motoristé jsou ještě větší fejk a haluz, než by se mohlo zdát. Když jim nevyšlo hlasování o vystoupení z EU a NATO, tak se přejmenovali na "honibrky" s tím, že honibrků je hodně a ještě je nikdo neoslovil, tedy jsou nevyužitý volební potenciál, který se dá vytěžit. 

Upřesním, že masturbace není škodlivá ani zavrženíhodná. Nicméně, "Motoristé sobě", je přesné a tajnosnubné oslovení honibrků. 

Nic jsi nedokázal, ale máš 12V v benzínu (nebo by jsi to chtěl), nebo máš 4V v naftě, ale 3,5 litru s turbem (nebo by jsi to chtěl) nebo čučíš to monitoru a smrdíš sám sebou? Pak jsi náš honibrk, dej vše sobě, jako já a zírej jak to jde jet i 250 km/hod a nazývej se Motoristou. 

Později, až se ztotožníš , tak vyhlásíme referendum o vystoupení z EU, žádná norma EURO 7 nebude a na své čadící 20 let staré auto utáhneš každou pičundu. To Ti slibujeme, honibrku.

6. STAČILO! - 6,3 %

Kateřinu Konečnou mám vlastně docela rád. Neskrývá, že je komunistka, kdyby stihla sloužit StB, tak by to nepopírala jako Bureš, hlásí se ke všemu, co by jí kdekdo mohl a měl vyčítat. Je prostě čitelná. Chce Putina v Praze, Ukrajinu v Rusku, naftové motory všude, zejména pak vystoupení ČR z EU a NATO. Je to jasné, srozumitelné a každý se může rozhodnout.

To submisivní spojení s Danielem Sterzikem je její konec. Pánové jí časem vysvětlí, že je sice dobrá svazačka, ale to nestačí. Marta Semelová a Jiřina Švorcová by mohly vyprávět.

7. Piráti - 5,8 %

Tak to je hodně smutný příběh. Nechat se vytěžit a nakonec zrušit jednou lobistickou skupinou a netušit, že se to děje, je do nebe volající naivita. Pokud Bartoš neměl dostatek politických poradců ve vlastní straně, kteří by mu kryli záda, když se to naprosto nedalo očekávat od jeho ministerstva nebo ostatních vládních ministrů, krajů a obcí, byla naprostá sebevražda. Neutratit stovky milionů za IT technologie pro stát, když jsou na to napojeni vlivní a léty "osvědčení kluci z IT", důvěřovat tomu, že když ušetřím, tak to každého přesvědčí, se povede jen občas. Ne, že by se to nedělo, ale musíte to mít pokryté v médiích a nesmíte se nechat vehnat do vlastní termínové pasti. S DiPSy v CERMATu se to povedlo dřív, než se IT velko-firmy probraly, ale to byla extrémní a ojedinělá výjimka která potvrzuje jinak zásadní a železné pravidlo: IT zakázky státu jsou na mnoho let, stojí stovky milionů a dalších X let je potřeba hodně platit za provoz a údržbu. 

Zpátky k politice. Piráti se zvolením Zdeňka Hřiba sesadili na magistrátní (krajskou) úroveň a odsoudili sami sebe do bezvýznamnosti v celostátní politice. Jejich jediný skutečný leader Ivan Bartoš se sice snaží i nadále stranu neštěpit, podporovat a propagovat, nicméně, to stačit určitě nebude. 

Spojení se Zelenými by mohlo pomoct, 4+2 % je více jak 5, ale bude to chtít hodně práce a u Pirátů i uvědomění, že nehrají o desítky procent, ale o holou účast v Poslanecké Sněmovně. 

8. SOCDEM, Přísaha, Svobodní a další 

Pokud by Jana Maláčová byla chytřejší a trochu více sexy, mohla by SOCDEM vytáhnout na slušný volební výsledek nebo se s někým spojit. Ale to je jen "kdyby".  

Pokud by Robert Šlachta nepromarnil příležitost v minulých volbách a GPP by mu nesebral vítr z plachet, ale to je jen "kdyby". 

Svobodní projeli už vícero voleb a nijak se z toho nepoučili. Žádné kdyby není. 

Minimálně tato tři uskupení jsou nadějí příštích voleb, pokud se jim podaří odebrat pár procent Motoristům a SPD.

Budu rád za jakékoli reakce.

Text neprošel korekturou. 

Oranžová budoucnost?

Všechny ty kovboje, Supermany, Spider-Many, Luka Skywalkera, Blade Runnera, Catwomanky, Ethana Hunta, Indiana Jonese a další, tedy vývozní artikly USA, tak jako jsou: demokracie, svoboda a spravedlnost, odstřelil Trump jako škodnou za první dva měsíce svého druhého mandátu.

Nic z toho, co o sobě Amerika tvrdila a budovala desetiletí už nyní nemá platit.

Typické americké hrdiny nahradily technologické korporace a vystrčily panáčka s béčkovým óčkem na rtech, béčkovým oranžovým lookem a béčkovou přehazovačkou na hlavě, přesně jako v béčkovém filmu. Nemyslím, že to někdy někoho dlouhodobě uspokojí.

Mně se to dost nelíbí a to jsem hodně daleko.

Tohle si ani Američané nenechají líbit, lhostejno z kterého státu. 

Oranžové béčko to má spočítané už teď, a i když se na něj přisávají exoti a další béčkové osoby jako Bureš, Okamura, Zahradil, Vondra, Orbán a další, tak jednou se zase vrátí ke svým.

Ta vlna uchopování moci béčkaři skončí, neb béčkaři mají své místo. V hospodách. U stolu s pivem.

Jinak to nejde.

Svět je a bude barevný. Oranžová nestačí.

Posedlost

Obsese (posedlost) je taková třešnička na dortu, která dává životu trochu smysl. Autisté (PAS) by mohli vyprávět.

Jedna z nejméně obtěžujících posedlostí, kterou u sebe detekuji, je varná deska. 

Nesnesu, aby byla jakkoli špinavá a vzhledem k tomu, že je ze skla, je to docela náročné. 

Mám mnoho různých přípravků, co vše mají vycídit, ale nikdy jich není dost.

Současně mám úctu k věcem, které slouží dlouhá léta.

Tohle je varná deska po 17 letech používání. 

Ano, je poškrábaná, použitá, ale stejně je "vycíděná". 

Moje babička (ročník 1919) mi říkala: Možná moje děti neměly nejnovější oděv, možná byl i zašívaný, ale vždy byly oblečené v čistém.

Mé obsese jsou pochopitelně nezajímavé, ale snažím se demonstrovat, jaký je význam slova "konzervativní" a je to něco zcela jiného, než jak ten význam zneužívají Trump, Orbán, Putin, Bureš, Duka a další. 

Ostatně, je na to jednoduché měřítko: Pokud se Váš konzervatismus líbí i mladým, pak má smysl. Jinak je to jen šikana od starých.

Když to kejhá jako kachna, ...

Foto: z nějakého obchodu se starožitnostmi za pár EUR.

Americké instituce (ty co mají za úkol mít informace) nikdy nemohou přiznat, že se hned dvakrát (podruhé už 47.) prezidentem USA stala osoba úzce spjatá s východní Evropou, resp. Sovětským svazem, Ruskem a jejich tajnými službami a mafiemi. 

Můžeme spekulovat o důvodech, proč Trump dělá to či ono, jestli ho zachraňovaly peníze z Ruska, nebo přísahal na "Vory v zakoně", ale zcela podstatné je, že to prostě reálně dělá. Znovu, opakovaně a čím dál důsledněji. 

Jasně, důvody nejsou zcela srozumitelné, je to až neuvěřitelné, ale tak to je. Je to realita. Proč se zabývat nějakým smysluplným zdůvodněním a spekulovat o příčinách? To můžeme dělat i později, za pár let. 

Když to kejhá jako kachna, chodí to jako kachna, pak je to kachna. To hnědé, rudé, čistě bílé i černé vespod, je prostě jen rétorikou pozlacená kachna o Znovu skvělé Americe. 

God Bless Amerika,

... a ještě víc: Bůh žehnej evropskému humanismu.

Vlastní osud

Zdroj: esoterický.web

Člověk dělá v životě různá rozhodnutí, některá jsou malicherná, ale o těch, která jsou zásadní ví, pozná, tuší, třeba i když je mu pouhých "náct" let. 

Svědomí má člověk celý život. 

Svědomí se ani sekundu se nezpomalí a nevynechá svou podstatu, že je. Stále.

Mám kamarádku, která v "nácti" byla za sebe, neslevila ani centimetr, a pak mnoho let sklízela nevděčnou úlohu disidentky, dokonce jí v "nácti" za její názor uvěznili. Dnes je to trochu lepší. 

Mám jinou kamarádku, která v "nácti" neudělala dobré rozhodnutí a nadefinovalo to celý její další život. Hloupě fatálně věděla, že to bylo její zásadní nesprávné rozhodnutí, ale v tu chvíli bylo výhodné. 

Dává to naději?

Běháme za leserovou tečkou?

Foto: petlike.cz

Na bezpáteřní době vlády "komunistů" mě vždycky štvalo, jak nutí jinak slušné občany ohýbat svědomí, svou páteř. Čím více se ohneš, tím se máš lépe. 

Zdaleka ne každý je vybaven neochvějnou morální silou vzdorovat, když jde o děti, rodinu, možnost je uživit. Tenkrát se ohýbání bralo jako norma, stejně tak jako se dnes za normu bere mít neochvějný názor na cokoli.

Současné rozeštvávání a nevraživost, která se láme v názorech na "mír" nebo "válku", Hamás nebo Netanjahu, Palestinci nebo Židé, Trump nebo Biden, atd. mne dost štve. 

Franta ze Lhoty a Mirek z Karlína se přestanou bavit, protože Hamás. Marta z Dobrušky a Jitka z Postoloprt si už nebudou psát protože Trump a Paní profesorka a MgA. výtvarník se už nikdy nepozdraví, protože Židé.

Není dobré, když se necháváme vtáhnout do těchto rozepří, jako by šlo o život, svědomí nebo páteř. 

Každý jeden naskakujeme na rozeštvávání světa jak malé myšky na zrní, kočky na laserovou tečku nebo děti na reklamy.

Mít různé názory např. na Kambodžskou vládu je přeci v pořádku a stejně tak důležité, jako mít názory na uvedené příklady. 

Společného máme mnohem víc, jen by stačilo v zadupávání oponentů trochu ubrat. 

Na obou stranách.

Jsou sociální sítě něčeho příčina?

Foto, zdroj: dvms.webador.com

Si tak trochu přemýšlím, zda jsou ty nebezpečné sociální sítě (dále jen "socky"), ovládané sofistikovanými algoritmy i zadáními od vlivových agentur, skutečně tak silné, aby měnily náladu ve společnosti, v důsledku i výsledky různých demokratických, tedy většinových, voleb.

Když si představíte život bez internetu, tedy zejména sociálních sítí, pak by se současný svět možná zpomalil z minut na hodiny, či dny, ale jinak by bezpochyby zůstal stejný.

Benjamin Netanjahu by testoval co unese Šoa, Putin by překračoval všechny mezinárodní smlouvy, Sasové by volili AfD, Češi Korejce i StBáka, ... Nejspíše by se nic zásadního nezměnilo. Jen by vše mělo zpoždění o asi tak o jeden den, než to vyjde v novinách nebo to odhlásí v televizi nebo v rádiu.

Nářek nad neblahým vlivem sociálních sítí je nesmyslný. Nedělají nic jiného, než že Vám umožní vidět a slyšet co chce někdo jiný o sobě sdělit o den či několik dní dříve, než Vám to někdo jiný řekl osobně. "Socky" nejsou natolik originální, aby názor v místní hospodě byl jiný, spíše naopak.

Rádia, TV, zpravodajství, filmy, škola, rodina, vzdělání, inteligence, četba,. ... to vše jsou vlivy, které utvářejí osobnost. To, že to "socky" urychlují nic nemění na faktu, že každý je za svá slova i své činy odpovědný zejména sám sobě. 

Nelze si neustále stěžovat na "socky", tedy sociální sítě, že umožňují projevy a sociální vazby extremistům, nehumanistickým skupinám a jsou příčinou potíží v demokratických volbách. Jsou jen tím, co v lidech ta jako tak je, tedy potřeba sdílet své a přijímat jiné informace, názory, pocity, nálady i potřeby, bez ohledu na pravdivost. 

Potřeba se nějak dobře uplatnit, prosadit, odlišit a vítězit, je pro člověka relevantní, smysluplná, oprávněná  a pochopitelná, bez ohledu na motivaci. S tím se lze jen smířit.

Nejde o to, zda vítězí dobro, či zlo, demokracie nebo totalita, StBák nebo profesor, zežloutlý neúspěšný podnikatel nebo vysloužilý kongresman, ale o to, zda jsme schopni pochopit zásadní význam pojmů jako humanismus, lidskost, osobní svoboda-odpovědnost, resp. kolik takových lidí přijde k volbám a zda ti, co takovým pojmům zcela nerozumí pochopí, že jsou to obsahově stejné pojmy jako: šťastný život, rodina a láska.

Cílené nadbíhání, které aplikují PR teamy se svými kandidáty, skupinám obyvatel, co se o politiku a veřejný život nezajímaly a nezajímají, by se dělo stejně, i bez sociálních sítí a řetězových eMailů.

Ti věční slouhové

kutlime.wordpress.com

Košile bližší kabátu, tedy prospěcháři, oportunisté, měli za totáče navrch. Pragmaticky přijali tezi, že jejich osobní prosperita, bez ohledu na imaginární obsah slov jako morálka, etika, svoboda, humanismus a pravda, je nejvíc. Ohnout páteř, sklopit hlavu a žít "jak se má", prostě bylo výhodné. Když člověk nezlobil a zapojil se do Systému, měl přístup k lepšímu masu i lepšímu vzdělání pro své děti.

Za totality jsem to nikomu nevyčítal a ani dnes tyto poklesky za totáče nikomu normálnímu nevyčítám. Nakonec, nejsem žádný soudce a ani na to nemám žádné právo. 

Pro boj se zbytnělým Systémem, všude přítomnou StB, tupými Lidovými milicemi, nevzdělanými komunisty a různými utajenými práskači, musel být člověk vybaven velmi pevnými zásadami a navíc mít vlastnosti masochisty. 

Aby byl za totáče člověk dobrý slouha, musel se zmenšit, aby ani o milimetr nevyčníval. Neviditelnost a malost byly základní předpoklady úspěchu v totalitě. Píši o totalitě za normalizace. (V padesátých letech musel být první u podpisu petice za vraždu, ale to už je dávno a s dneškem to prozatím ještě nesouvisí.) 

Za normalizace se pochopitelně našli i extrémisté, kterým nestačilo "žít jak se má", ale měli větší ambice. Dobrovolně spolupracovali, donášeli, vymýšleli si nepřítele vedle v domě, byli prostě zlí, závistiví, nenávistní a v naprosté většině případů mentálně nedostateční, hloupí. Jejich nebezpečnost vyplývala z jejich hlouposti, neschopnosti se uplatnit svými schopnostmi, intelektem nebo zručností a záviděli. Závist a nepřejícnost byla jejich základní vlastnost. Kozu nemám a Tobě chcípne, neb zařídím, aby jsi neměl na to ji uživit nebo i kdybych ji měl otrávit sám.

Poněkud děsivě se návyk ohýbání páteře, klopení hlavy a exrémismus projevuje stále a možná čím dál více. 

Průzkum Medianu z prosince 2023 ukazuje, mimo jiné, i procenta "pevného jádra" preferencí sněmovních voleb. Nejde o odhad celkového zisku v parlamentních volbách, ale o odhad množství voličů, kteří své slouhovství nebo extrémismus nikdy neopustí. 

Zapřísáhlých slouhů jakéhokoli režimu, který nabízí benefity za ohnutou páteř je 27,5 % a extrémistů pak cca 8,5 %. Těchto 36 % občanů s volebním právem bude volit kohokoli, kdo jim za ohnutou páteř a sklopenou hlavu slíbí pár grošů.

Přes toto číslo (36 %) nejspíše "nejede vlak" a bude stejné za totality, normalizace, v devadesátých letech i dnes. 

Podle Václava Havla stačí už pouhých 6 % voličů, aktivistů, elit národa, kteří jdou příkladem, aby se změnila společenská atmosféra a došlo ke změnám jako v listopadu 1989. Z toho lze usoudit, že v nevyhrocené situaci se tato elita národa, která jde příkladem, pohybuje minimálně na polovině nebo ještě méně. Dejme tedy do čísel odhad, že 3 % voličů budou za jakýchkoli okolností volit alespoň tu nejpřijatelnější demokratickou alternativu. 

Ze všech voličů si tedy můžeme škrtnout celých 42 %, kteří nejsou nijak ovlivnitelní okolnostmi. 

Potíž je v tom poměru, který je dobře vidět na následujícím grafu. Když chcete vyhrát volby a je vám jedno jak, čím a s jakými následky, stačí naskočit na červený graf a ovlivnit min. 14 % volatilních voličů, kteří se přikloní ke svým košilím nebo vám naletí a nějaké jiné sliby.  

Pokud se chcete držet zásad humanismu, pravdy, morálky apod., tedy docela nehmatatelných lidských hodnot, pak potřebujete zaujmout min. 47 % volatilních voličů. 

Tento zcela zásadní nepoměr v úsilí získat volební vítězství hodnot nad sobeckostí je ta potíž, se kterou se současný (ale i minulý a budoucí) svět neustále snaží nějak vypořádat. 

Když normalizovaný stát, vedený kádry z prostého lidu bez odborných kompetencí, dovedl hospodářství k nedostatku základních potřeb voličů, tak to byla tak extrémní situace, že i slouhové a prospěcháři dorazili na Letnou a s vidinou lepšího osobního života volili "Havla". To však byla extrémní situace, která se opakuje tak jednou za sto let. Nyní nežijeme v extrému a tak platí obvyklý poměr sil, znázorněný v grafu. 

Proto se zdá, čím dál více, těžké udržet demokracii při životě. Proto se na Slovensku k moci opět dostal Fico, proto Orbán, Putin, Trump, AfD, SPD, ANO, atd. 

Silám anti-humanismu, tedy zla, stačí přesvědčit 14 % voličů. Ne nutně zlem, ale klidně jinými sliby. Strach je pro tento případ nejsnažší prostředek. Strach z migrantů, sousedů, liberalismu, LGBT+, EU, z čehokoli. 

Pak je tu ta druhá strana, která to má sice snažší v tom, že oslovuje lidi humanismem, což by mělo jít snadno, ale která má před sebou stále min. 47 % volatilních voličů, kteří se mohou rozhodnout i jinak než tak, jak by se od člověka-humanisty dalo očekávat. Důvodů, proč se humanista rozhodne jím nebýt může být více a ani si to dotyčný nemusí uvědomit. Třeba se mu nelíbí leader demokratické části politické části spektra, nebo je ten leader nějaká ženská, nebo není dost výřečný, nebo, nebo, nebo. 

Vše výše uvedené skvěle shrnul Václav Havel v říjnu 2011, kdy řekl: "Až to bude nejblbější, tak najednou se to začne obracet k lepšímu."

Ano, to je pravda, která se v dějinách vždy projevila. Nemáme komunismus navždy, nemáme ani třetí říši na věky, jako Fénix z popela (Šoa) vznikl stát Izrael, bylo zrušeno otroctví a segregace, LGBT+ získávají postupně práva, tradiční rodina, kde chlap je výhradním majitelem své ženy i dětí je na ústupu, ... a jednou dojde bezpochyby i na další nehumánní externality, ale otázkou je, jak zabránit tomu, aby muselo docházet extrémům, selhání humanismu, aby se ustálila procenta volatilních voličů ve prospěch lidství, které není postaveno na zákonech džungle. (Zákony džungle jsou pochopitelně zcela v pořádku, pokud se jich neúčastní člověk, budující smysluplnou-kooperující civilizaci.)

Shrnutí

Touto úvahou jsem chtěl naznačit předpoklad, že nesoutěžíme v poměru 50/50 zda vydrží demokracie a humanismus, ale v poměru 36/3 s tím, že jde o poměr pevného jádra zla, což je neskutečných 36 % voličů a na druhé straně pevného jádra dobra, což jsou pouhá 3 % voličů. Pevné jádro voličů zla je tedy 12x větší než neochvějné pevné jádro voličů dobra. Vždy to tak bylo a bude a není to nic tragického, neb voliči jsou jen lidé, kteří z té džungle pocházejí.

Lidé však budou volit a stačí, aby si vzpomněli, že lidmi jsou, že nejsou zvířata v džungli, že momentálně silnější sice může dát ránu, ale nepřežije věčně. Tak jako nepřežil komunismus, třetí říše, mlácení své ženy a dětí, časem nepřežije i ‚léčba' homosexuality vypalováním mozkových buněk, fanatické vraždění dehumanizovaných protivníků, atp. 

Závěr

Víra v lidskost je nedílnou součástí dějin lidstva. Matematicky se snažím ukázat, že je to velmi těžký a dlouhodobý boj. Jsme však už skoro u cíle. Tak jako vždy. 

Zdroje

1. Průzkum Median - ZDE

2. Vládneme, nerušit - ZDE

Vládneme, nerušit

Foto: autor neznámý

Václav Klaus odstartovat etapu uchopení moci pulci z Prognostického ústavu, prospěchářů a všech oportunistů.

 Zeman kapíroval, poučil se a vymyslel společnou opoziční smlouvu. Tento příklad úspěchu oportunistů a prospěchářů aktivoval každého, komu se to vyplácelo za totáče, když zjistili, že už to zase jde a přináší to peníze, vliv a moc. 

"Prognosťáci" aktivovali jen to špatné v každém. Následky jako Bureš, odvázaní důchodci, plebs schopný se občas i organizovat a ztráta důvěry v jakékoli pozitivní vize a kohokoli, kdo by je představoval je fatální. 

V důsledku je to destrukce demokracie, neb vládnou Ti, co si víc nakradli a umí to i nadále, resp. ti, co se nechají ovládat šedou ekonomikou a brát si za to benefity.

Stručněji, základ úspěchu je od té doby a stále to platí, nechat se ovládat šedou ekonomikou.

Ještě bych doporučil vnímat roli Václava Havla, který se, v rámci svých pravomocí, snažil tomuto zvěrstvu bránit.

Dovolím si doporučit znovu zhlédnout dokument Tomáše Kudrny a Erika Taberyho z roku 2007.

Link na video, iVysílání ČT: Vládneme, nerušit

Karel Schwarzenberg, šlechtic i dělník

Foto: Reuters

Od té doby, co raná demokracie vytáhla na světlo ochlokracii jako novou cestu a zejména potom, co i demokratičtí politici přetavili služebný protektorát Böhmen und Mähren do vnuceného a zcela podřízeného protektorátu Kremlu, se elita národa ocitla mimo kola dějin. 

Karel Schwarzenberg dokázal sloučit roli knížete i občana, roli šlechtice a pro některé i plebejce, prostě rozkročil se mezi staletou historií národa, první republikou i polistopadovým vývojem. Každý, kdo si neuvědomuje jeho přínos i jeho obětí pro národ, je totální hňup nebo sprostý nevzdělaný dezolát. 

Nejde to říci jinak. 

Mohl si zaslouženě užívat svého postavení, rodiny. Mohl klidně vynechat svou angažovanost pro naší republiku, ale to neudělal. 

Byl první mezi prvními, vlajkonoš hrdosti, dělník každého dne. 

Ne pro sebe, ale pro nás. 

Když jsem ho někdy v roce 2015 pozval na demonstraci, přijel. Neznámému chlapíkovi podal ruku, omluvil se, že řečnit asi nebude, ale že je rád, že tu je. 

Došlo mi, jak velký rozdíl je mezi šlechticem a plebejcem. Nikdy bych si nedovolil, podat mu ruku jako první. 

Nikdy.